VLTAVA

26.7. - 3.8.1997

MŮJ NEJSILNĚJŠÍ ZÁŽITEK

Moje dobré i špatné zážitky

Možná začnu raději těmi dobrými. Nejlepší zážitek byl dnes odpoledne, když jsem v táboře zůstala s Pádlošem a Jonášem. Hned jak všichni v ávii odjeli šla jsem se koupat do řeky jen co jsem se namydlila začalo pršet, no tak jsem se rychle opláchla a šla pomoct uklidit věci, které byly pověšeny na šňůrách.Potom spadla plachta z kůlu v kuchyni a hned začala mela, rychle se muselo všechno zabezpečit a potom se už jen vylívala voda, která se hromadila na plachtě, ale i na stanech. Po každém (mírném) poklesu spadu srážek řekl Jonáš "můžeme se jít opalovat". Přitom lilo jako z konve (ale kroupy už nebyly).

Krátce poté co přestalo pršet přišel nějaký cizí vodák a chtěl půjčit lopatu, protože jejich auto zapadlo. Hned jsme se zvedli a šli je pozorovat (já a Jonáš). Potom jsme je pozorovali, když ještě za deště stavěli stany.  Jonáš jako náš velitel měl vše pod kontrolou. Úplně nakonec jsme se povídali dokud nepřijeli ostatní. Tohle odpoledne byla opravdu sranda,   i pěkný fofr.

A ty špatné zážitky mně začaly už v úterý (časté návštěvy WC možná, že bych mohla pořádat WC párty a motání hlavy, takže si někdy připadám jako na centrifuze). Radši ty špatné zážitky nebudeme rozebírat. Ale těch dobrých zážitků se určitě odehrálo více (to se mi sem nevejde a ani nechcete tak dlouhý příběhy).

                                                          Jana H.

Nejsilnější zážitek

Nejvíce se ni líbila noční hra. Přišla nás vzbudit Jana. Vyběhla jsem v noční košilce a ve svetru. Došla jsem k blikající baterce podškrábla se a šla zpátky do tábora. U potoka někdo příšerně zaječel. Se mnou to trhlo, ale došla jsem zpátky bez újmy na zdraví. Pak jsem ulehla do spacáčku a za chvíli jsem byla tuhá.

                                                                Dora D.

Jonášova rezidence

Můj nejlepší zážitek z tábora se udál  počátkem 4. dne. Při náhodném očumování bodujících pořádku jsem to poprvé spatřil. Ložní vybavení Jonášovo a jeho služebnictva. Rozmístění  lože spíše připomíná stupně vítězů, kde na 1. místě leží jeho eminence Jonáš. Na tomto mě nejvíce překvapilo, jak někdo může při nedostatku místa v Avii propašovat takový přepych.

                M. Prouza m.p. ®

                při plném vědomí

Jak jsem se řízl pilou

Řezal  jsem dřevo. Jana mi řekla že se takle říznu ale já jsem jí neposlechl. Byla to chyba. Odvezli mě do nemocnice. Bylo to dobré protože mě tonešili . V pondělí jsem nemohl na vodu. V úterý jsme šli na pěší vílet. Ve středu jsem šel na deblovku a dnes na kajak.            

                                 Tonda

Můj zážitek z tábora

- tento tábor je veliké zpestření pro mě pracovních prázdnin

- Nemohu vám však sdělit  nejhezčí zážitek neboť jsou ještě 3 dny před námi.

                                                31.7. 97    KOLOMBO

Můj největší zážitek 

byl tréning pod šlajsnou ve Vyšším Brodě. Podařilo se mi opakovaně vjet do největší vlny a přežít to bez cvaknutí. Dále byl tento zážitek zpestřen pozorováním nevodáků na vodě. Jejich originální způsob držení pádla a řízení lodi mě vskutku pobavil a nadlouho zahnal nudu z pomalejších úseků řeky.

                                               Katka Č.

JONÁŠOVA  NOC  1

Když jsem šel večer spát Jonáš si bral jeho pižamo. Za chvíli jsme všichni zalehli. Ještě nežli zalehly, Jonáš jako vždy prohodil pár slov, která nás rozesmáli. Jirka se začal  debit a já taky, protože to, co říká Jonáš (takový blboviny) nás vždycky rozesmáli. Usnuli jsme.

Najednou mě zbudilo Jonášovo mluvení. Jirka už byl taky vzhůru. Nejdřív jsem si myslel, že nám zase nadává, ale snažily jsme se mu říct ať je ticho ale zjistili jsme, že spí. Jonáš mluvil ze spaní. Cituji:"...nechrápej Míšo, no nechrápej, no vidíš jak to de, ty debile, Jirko řeknimu  Míšoj ať nechrápe ..." přestoupil k jinému tématu "... jistě chcete troko nebo MPG , ano, nashledanou ... " a potom žvatlal cosi cizí řečí. Nakonec jsme usnuli.

Ráno když jsme mu to řekli on jako vždy "to není pravda, nekecejte, já jsem ještě nikdy nemluvil ze spaní.

Do oběda se o tom dozvěděli všichni z tábora.

JONÁŠOVA  NOC  2

Dva dny potom se stal další z jeho divných kousků. Večír byl stejný jako ostatní, chvíli jsme se smáli a za chvíli jsme usnuly.

Probudilo mě Jirkovo mluvení. Chvíly  jsem poslouchal. A potom, když už se Jirka zase snažil, jsem se ho zeptal co se stalo. On řekl "Jonáš mě vzal spacák ", když jsem se podíval viděl jsem jak Jirka spí pod kusem Jonášovy peřiny  a Jonáš má spacák omotaný kolem hlavy. Snažili jsme se ho probudit a po delší době jsme ho probudily (bylo to to těžké).  Ovšem protože mu Jirka ten spacák vzal dřív než to zaregistroval tak si opět myslel že si vymýšlíme, ale to ještě neskončilo. Šel jsem se vyčůrat. Když jsem přišel tak jako pokaždé Jonáš si vymyslel další srandy. Řekl "No podívej se Jirka se pochcal připochcánek" a takhle ještě chvíli kecal a nakonec jsme usnuli.

Ráno, když jsem šel snídat říkal Olda "někdy kolem 3 hodiny jsem slyšel jak tady někdo něco pořád řešil"  Já a Jirka jsme se začali strašně smát.

Jinak je Jonáš dobrej kluk !

                                                                                          psal Míša

Nasralo mě když :

Jonáš měl tažku na stromě a nesundal si ji, musel mu ji sundat Pádelník mu ji musel sundat naplnil mě vztek.

Můj největší zážitek je že jsem šlápl do hovna, jenže teď mě obletují mouchy

Z  dobrých zážitků: mě potěšilo když mi hydraulický varhaník zahrál heavy metal u panskýho dvora

                               zatím nejmenovaný

                                        Zdeněk 

                                        Pecha

PS: Tyč ti pohle ozdobí hlavu

       zbírej  na zítřek velkou odvahu.

Můj  největší zážitek byl jak jsem uklouz po stromě. A třikrát sem se ve vzduchu otočil.

                                                     pÁdelník

Můj  zážitek  (možná i dva)

Donedávna byl největším postrachem naší party čochtan . Nyní je to průjem. Vezmete-li si  ENDIFORM, je to v suchu. Ovšem poraďte mi co vzít ne čochtana.

Všichni se celou dobu třásli na retardérku  ve Větřní. "Jarošovi" (toho času Metelkovi, protože Martin byl na zadákovi), se za námi šinuli jako ocásek. Trénovali jsme závěsy do vracáků, které tam občas byly. V jednom obzvlášť klidném jsem se otočil. Za mnou se řítila již zmíněná posádka.  Rychle jsem uhnul a už slyším:"Hop, jeď ....glo, glo ....ááá. "  Můžete 3x hádat kdo se asi práskl.

Nechme posoudit však odbornou porotu, zda se dotyční cvakli z důvodu ochlazení po úžehu, nebo z milostného tokání.

Dále  se rozepisovat nebudu. My  jsme se jim totiž vůbec nesmáli. (HAHAHA)

                                   Váš  Jenda Vávrů

Jonášova Noční    bobrodružství

Promě asi největší zážitek je pozorovat mého spolubydlícího Jonáše když spí. On je totiš v noci úplně nepříčetný.

Jednou začal mluvit ze spaní.  Nejspíš se mu zdálo o všedním dnu v práci.  Protože povídal toto cituji : HA HA HA ..... ,  a chcete troko nebo p.e.g.  ...... jo, jo, jo, .... ano tak nashledanou . Poté měl asi další hovor nějakou cizí řečí nebo spíše hatlapatlaninou.   Nakonec šel asi už z práce: To je dneska den. To je pech.

Nakonec se probudil a dále už nevím co tropil, protože jsem usnul.

                                                               Jiří Frýba

orientační  závod

Nejzajímavější zážitek pro mě byl orientační běh.  

Když uvážíme, že s buzolou jsem nespolupracovala už hodně dlouho a ke všemu jsem slízla Kolomba, tak si zaručeně každý domýšlí jak to dopadlo.

Pár kontrol jsme zvládli v pohodě, ovšem pak nastal ten zvrat. Kolombo sice určil směr naší cesty, ale kontrola nikde, a tak jsme se vraceli a vraceli. Oba jsme se tedy nakonec shodli sejít na cestu a najít tam lísteček, o kterém nás dopředu upozornili, že slouží jako záchrana pro zabloudilce. Kolombovi to sice ještě nedalo a šel hledat ten lístek co nám chyběl, ale asi po 5 minutách se vrátil s nepořízenou. Tak jsme tedy pokračovali dál, teď už s komentářem, který Jonáš vysílal speciálně pro celý tábor. Naštvaně jsme přeskakovali z jednoho břehu potoka na druhý a hledali lístky. Jonáš líčil naše čínny s vykulenýma očima a pobíhal z místa na místo, než jsme se mu stratili z dohledu. Vyčerpaně jsme si sedli do trávy nedaleko stromu, která skrýval poslední lístek a přemýšleli nad nevyluštěnými slovy, až se nám z mozků kouřilo. Něco se nám podařilo vyluštit, ale zbytek jsme vzdali, a tak jsme se silným potleskem seběhli do tábora, kde už všichni netrpělivě čekali na náš  trochu opožděný návrat.

                                                              Markéta B.

Nejoblíbenější činnost ?

Kontrola  stavu zásob v lednici.

                                                         Petr  Dittrich

Nejsilnější zážitek ?

Bezesporu  (a nejen pro nás)  SOMMER  TIME  s Bárou . Jamovali jsme na dvě zobcové flétny bez přerušení po celé dvě a půl  hodiny.

                                                            Jirka Petera

Můj nejkrásnější zážitek

Koupila jsem si v Krumlově Krumláka.

                                                      Sváta  Peterová

(Pozn.: Krumlák je morče)

bramborové    špalíčky 

Nastal den, kterého jsem se nejvíc obávala. Na třetí družstvo vyšla služba a mělo  připravit večeři. Mám plno zálib, ale vaření k nim rozhodně nepatří. Proto jsem byla Svatce vděčná, že sestavila jídelníček tak, aby na nás vyšlo vaření špaget.

Tento tábor je však táborem neustálých změn a ty se bohužel nevyhnuly ani jídelníčku. Za účelem zlikvidování čtyř kil brambor, které se nashromáždily za uplynulé dny bylo rozhodnuto udělat místo špaget bramborové špalíčky. Svatka nám všem dala podrobné instrukce, jak takové špalky udělat a odešla na výlet.

Ačkoliv se těsto dělá jen z mouky, brambor a vajec, jen co Svatka odešla, zapomněla jsem kolik čeho dát. V tu chvíli se Olda ukázal jako skutečný kamarád. Poradil mi dát tam všeho přiměřeně, sbalil Zdendu a Pádelníka a s výmluvou, že jde na dřevo, se vypařil také. Začala jsem tedy dávat všeho přiměřeně a vzhledem k tomu, že to bylo ve velkém hrnci, všeho raději více než méně. Místo 4 vajec 10, místo 3 kg mouky 5. Výsledkem byl plný hrnec lepkavé kaše a žádná mouka, kterou ba se to dalo zahustit.

Zachránila mě až Svatka, která z hmoty v hrnci vytvořila "těsto", ze kterého jsme se  pak dvě hod. snažily udělat špalky.

Děti musely mít asi strašný hlad, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že všechny špalky snědly. Doufám, že si Svatka konečně uvědomila mojí zručnost a napříště nám uloží přípravu pouze studených jídel.                                   

                                                          Jana Pechová

Můj   nejdramatičtější   zážitek

Začalo to naprosto nevinně. Dostali jsme službu. Uvolněně a s úsměvem na tváři jsme se chystali na jednoduchou večeři, když v tom přišla Sváťa  a s ní změna v jídelníčku. Místo špaget budou bramborové špalky. My, družstvo hvězdiček, jsme ji přijali s nadhledem a v pohodě, neuvěda, co to obnáší.

Když jsme však začali večeři připravovat, s úlevou jsem si vzpomněl, že musím zajistit dříví na táborák. Dychtivě jsem popadl sekyrku a jeli jsme na dříví a pro zbytek dětí do Krumlova. Po cestě jsme zjistili, že místní lesy jsou až nezvykle čisté a zdravé. Holt jsme na Šumavě. V tom jsem uviděl skládku dříví v objektu papíren ve Větřní. Bylo to zcela opuštěné a poničené dříví, čekající na to, až si jej vodáci z Hradce odvezou. A dočkalo se. Přijeli, urychleně naložili a "Odjééézd" a byli pryč.

S pocitem vyřešeného problému jsem přijížděl do tábora. Vstoupím do kuchyně a jdu,  opatrně  koukám. Děvčata po lokty od těsta a šoulaj, šoulaj a šoulaj. Chtěl jsem situaci zlehčit a zeptal jsem se naprosto bezelstně . " Nějaké problémy?"  Odpověděla mi Jana s plácnutím těsta do mouky: "Néééé , jenom drobnosti." A tahle šoulala dál a dál. Zvědavě jsem pohlédl do hrnce pod stolem. Byl plný nějaké nažloutlé beztvaré hmoty. Aktivně jsem se zapojil do přípravy špalků a nabral rukou tuto lepkavou hmotu. Brzy jsem pochopil, že to nejsou jen "drobnosti". Popsaná hmota nešla z ruky odlepit. Ptám se Sváti co s tím. Odpověď byla krátká a věcná:" Šoulej !"  Tak jsem šoulal a šoulal a šou......byla to  ŠOU !!!

                                                         Olda Podešva

Můj  nejlepší  zážitek

Zážitků bylo za celý tábor mnoho, ale ten nejlepší se udál těsně před odjezdem. Byla to plně automatická mycí linka se šamponem káčátko - šamponem po kterém oči nepláčou.

Tato linka fungovala na žetony, jako každá ve svém oboru :

- jeden žeton - standard - mytí

- dva žetony - nadstandard - mytí,

                        šamponování

- tři žetony - třída de-lux - mytí, 

                     šamponování .

Tuto luxusní službu využili jen dva členové expedice - Jiří Petera a já. Jinak ostatní členové expedice využili pouze nadstandardní služby.

Na celé akci mne mrzí, že někteří jedinci, ač si zaplatili pouze dva žetony,  se dožadovali služby de-lux.

                                                         Martin Metelka

Pozn.:   Princip  geniální mycí linky  Martina Metelky spočíval v tom, že po opuštění kontaminovaného prostoru bývalého tábořiště byl nebohý jedinec naložen na kárku, odvezen do prostřed řeky, zde byl "osprchován"  a vyvezen zpět na břeh (potud standard), zde potom našamponován šampónem Káčátko a znovu odvezen do prostřed řeky a opět osprchován (nadstandard). Pěna ve třídě De-lux byla tvořena tak, že byl  nalit  šampón do řeky nad jedincem a kárka rychle projížděla sem a tam vzniklou pěnou.

Za jediný nedostatek této linky považuji to, že nebylo dopracováno závěrečné zapudrování.          

                                                                        Jirka Petera