Jarní potoky Železných hor

19. 3. 2005

Vypadá to, že letošní dlouhotrvající zima se už konečně rozhodla vzdát se své vlády a začne jaro. Masy sněhu začínají tát, koryta řek se slibně plní, novináři mají zase žhavé téma a vodáci mohou konečně vytáhnout více než tři měsíce zahálející výbavu a vyrazit na vodu. O víkendu 19. a 20. března teče snad úplně všechno. My si z bohaté nabídky vybíráme potoky v Železných horách - Ležák, Žejbro a Krounku. Vody se již nemůžeme dočkat a tak se smiřujeme i s tím, že Petr vyhlásil odjezd na nekřesťanskou sedmou hodinu ranní. Z Hradce vyrážíme čtyři – Petr, já, Evička, Káťa a přidává se k nám ještě Petr Ptáček z Nového Města nad Metují. V Chrudimi se k nám připojují Kačeři. Na jejich loděnici přijíždíme před osmou a dle očekávání, tam kromě Petra Z. ještě nikdo není. Jejich rozložená morálka nás ale už nepřekvapuje. Postupně se začínají trousit rozespalé postavy, až jich je konečně všech sedm. Překládáme lodě na jejich vlek a vyrážíme. Jako první dáváme Ležák do Bítovan . Je pěkná kosa, takže takticky tuto jízdu vypouštím a dobrovolně se pasuji do role řidiče. Zima se do mě dává už jen při pohledu na to, jak se ostatní převlékají. Vodní stav je velmi slušný a když vidím rychle se valící vodu a úzké koryto tak si říkám, že se možná urodí i nějaký ten čochtan. Což se také za nedlouho děje. Čekám na mostě u lomu a asi za půl hodiny volá Petr. Je dost špatný signál, takže rozumím jen tomu, že mám jet zpátky do vesnice. Jedu a cestou nabírám Petra Ptáčka, který mi líčí co se stalo. Lenka Celnarová zaplavala a plavala celkem dlouho. Teď už ji v krámě rozmrazují. No, ono vyrazit na takovouto vodu a nemít dlouhý neopren, ale jen kraťasy a to není nic moc. Tak třeba si to bude už příště pamatovat. Lenka postupně roztává za vydatné pomoci hodných paní z krámu a já jedu naložit její loď, kterou kluci už odlovili. Signál v údolí je dost mizerný, takže se trochu naháníme, ale nakonec je záchranná operace zdárně ukončena. Ostatní pokračují dál, my děkujeme za azyl v krámě, kde se s námi loučí slovy „Až zas poplavete kolem, tak se stavte.“ a jedeme čekat do Bítovan. Po vodě tam přijíždějí asi za půl hodinky. Cestou stihl ulovit čochtana ještě Petr Celnar, který v tom jako správný otec nechtěl nechat Lenku samotnou. Přejíždíme k Žejbru. I to má excelentní vodu. Kačeři zůstávají věrni svému označení a rochní se o sto šest. Několikrát plave pro změnu Edita., které se voda o teplotě tak 2°C natolik líbí, že si pro jistotu ani nezadělává špunt v lodi. Perlu dne – Krounku jedou už je ty nejsilnější povahy. Většina totiž neodolá vábení teplého oblečení a vytopeného auta, takže do vln Krounky nás vyráží jen pět. Ti co nejeli o hodně přišli. Úsek z Kutřína do Dolů je v podstatě jednou nepřetržitou trojkovou peřejí s krásnými vlnami a jedním o chlup těžším místem. Kačeří bilanci čochtanů uzavírá Petr Z., který nemůže moc pádlovat nejen proto, že má tak jako my ostatní úplně zmrzlé ruce, ale hlavně proto, že si vzal Editino krátké pádlo.

Petr D. s Petrem P. a Jirka H. dávají ještě při zpáteční cestě Chrudimku ze Svídnice do Slatiňan. My ostatní jedem do Slatiňan rovnou a dáváme si raději výborný koláč z kuchyně Jitky Hodicové. Mizí v nás strašně rychle, protože je vážné nebezpečí, že jinak by nám ho sežral Hodicův Ben.

Někteří toho nemají ještě dost a tak Petr D., Petr Ptáček a Jerry vyrážejí v neděli ještě na Zdobnici a na Litičák., který měl prý nádhernou vodu, ale také pěkně studenou, což si vyzkoušel hlavně Jerry. Lepší zahájení vodácké sezóny si nešlo ani přát. Tak nezbývá než doufat, že sníh neodtaje příliš rychle, nebo že nebude tát moc pomalu. Vždyť příští víkend jsou Velikonoce a Novohradské potoky čekají.

Jana