Makedonie

Zahraniční

Datum: 26. 4. - 8. 5. 2011

MAKEDONIE

Zima (alespoň u nás) byla na sníh skoupá a na jaře bylo málo srážek, takže řeky ve střední Evropě byly téměř suché. Ani v Makedonii mnoho srážek nebylo a celý duben bylo jasno s teplotami okolo dvacítky. Více pršet začalo až při našem pobytu :-( Přesto jsme měli vody dost. Sníh na horách byl nad 2000 m n.m.

Výlet byl príma, především řeky Crna, Radika a horní Vardar (a Ibar cestou domů v Srbsku). Spaní kdekoliv bez problémů, ceny všeho nízké, příroda skvělá. Na druhou stranu všude balkánský bordel – igelity, petlahve, …

Jeli jsme karosou a bylo nás 38. O co byla menší operativnost velké skupiny a průjezdné schopnosti busu (s ohledem na tyto okolnosti jsme museli mírně upravit program), o to větší byly večírky :-) Silnice byly většinou překvapivě dobré.

ÚTERÝ 26.4.

21:00 odjezd z loděnice HK (0 km)

STŘEDA 27.4.

00:30 CZ/SK (215 km)

SK/H (295 km)

06:15 H/SRB (650 km)

10:30 Bělehrad (835 km), dál po dálnici směrem na Niš, v Markovaci sjíždíme na Sviljanac a Despotovac, u řeky Resavy ve Dvorište jsme ve 14:00 (998 km)

RESAVA 7 km

Dvorište – monastir Manasija

Resava nemá moc vody, tak začínáme až u mostu ve Dvorište (úsek ze Strmosten by ale byl za větší vody pěkný – viděli jsme kousek ze silnice – pěkná úzká WW II). Přes původní obavy, že bude vody málo je to nakonec docela pěkné svezení po menší říčce WW I. Končíme pod vesničkou Bukovac nad monastirem Manasija v místě, kde silnice od Despotovace přichází k vodě. (Do Despotovace a dál nejezdit – nezajímavé.)

Spíme na začátku Despotovace u hotelu ve stanu, který zde mají nachystaný na oslavy. (1014 km)

ČTVRTEK 28.4.

08:30 odjezd na Niš, projíždíme proti proudu řeky Nišavy Sičevačkou klisurou.

11:30 Crvena Reka (1177 km)

NIŠAVA, Sičevačka klisura 13 km, cca 2 hod

most Crvena Reka-Vrandol – Ostrovica

Začínáme v Crvené Rece u mostu do Vrandolu. Vody je spousta (po deštích). První část po začátek soutěsky (cca 8 km) je za naší vody „rychlá Orlice“ WW 0-I. Ve vlastní soutěsce (Sičevačka klisura, cca 5 km; šlo by začít přímo na začátku soutěsky – štěrkový plac-parkoviště u autoopravny za tunely) se střídají peřejnatá místa WW I, II s klidnějšími úseky, jedno místo je laškovnější, ale s velkým bazénem na vyeskymování, případně vyplavání a odlovení :-) Končíme na konci soutěsky nad X jezem, který je vedle prvního (při příjezdu po silnici proti proudu) tunelu a mezi prvním a druhým tunelem je plac na parkování. (Zastavení nad jezem je bez problémů vpravo, kde by šel i přenést a pokračovat ještě kousek do Ostrovice a končit u modrožlutého mostu odbočky z hlavní silnice do vesnice. Dál nejezdit, špatný přístup k vodě a za chvíli je přehrada. Docela to teče i pod přehradou.)

> Niš 85 cm, (odhadem 20 m3 ???)

Přejíždme do Makedonie.

17:15 SRB/MK (1363 km) Chceme zajet k řece Pčinja pod Kumanovo (Dobrošane), ale míjíme sjezd na Kumanovo (asi špaté značení :-) a zajíždíme si až do Veles. Zpět se vracíme přes Sveti Nikole a v 20:00 bivakujeme za městem. (1475 km)

PÁTEK 29.4.

Ráno dojíždíme k mostu pod Dobrošane přes řeku Pčinja.

PČINJA 7 km

Dobrošane – Pčinja

Vody je dost (po deštích; horní Pčinja a Kriva Reka ale vodu nejspíš nemají). Velmi pěkné opuštěné skalnaté údolí. WW I, technicky nenáročné. Spousta petlahví a igelitů, neskutečný bordel, špinavá voda, až na konci je více čisto.

Odpoledne nakupujeme v Kumanovu a potom přejíždíme do Katlanova a spíme za mostem přes Pčinju (most silnice mezi dálnicemi). (1566 km)

SOBOTA 30.4.

PČINJA 12 km

Katlanovo – ústí do Vardaru

Začínáme u mostu v Katlanovo mezi dálnicemi (výše je – co jsme viděli – kolem Katlanovske Banje WW I). Ze začátku vrbičky WW I, potom rybník. Od mostu do Badar (až sem by šlo dojet autem; spaní) začíná soutěska, kterou Pčinja ústí do Vardaru – pěkné, opuštěné (pouze občas dálnice) a hluboké údolí. Klidné úseky střídají peřejky WW I(II). Vody je dost, ale je špinavá. Je zde ale méně bordelu a odpadků a hlavně v závěru více peřejek a pěkný kaňon. Po soutoku pokračujeme po Vardaru.

VARDAR, Taorska klisura 13 km

ústí Pčinje – Bašino Selo (před Veles)

Široká, vodnatá a rychlá WW I (někde možná i WW II). Asi v polovině (vpravo je žel. tunel) práh WW III+ (velké vlny, uprostřed válec – jedeme vlevo; vlevo lze zastavit, prohlédnout a případně přenést). Končíme u mostu v Bašino Selo před Veles.

Přejíždíme přes Štip a Kočani

18:00 k řece Bregalnica na přehradu Kalimanci. Nahoře na hrázi od hrázného zjišťujeme, jak se pouští voda – pouští se každý den 6 m3 (mimo dvou přestávek 1:00-3:00 a 13:00-15:00) na zavlažování rýžových polí pod Kočani. Nad přehradou Bregalnica vodu nemá. Spíme pod hrází, odbočka z hlavní silnice (na křižovatce je pitná voda). (1680 km)

NEDĚLE 1.5.

BREGALNICA 10 a 7 km

přehrada Kalimanci – Istibanja a vesnice Kalimanci (most) ® Istibanja

Přehrada pouští celý den 6 m3, mimo dvou přestávek 1:00-3:00 a 13:00-15:00. Voda je čistá (ani v řece není moc odpadků), ale studená. První třetina do vsi Kalimanci WW I, vrbičky, občas mělčinka. Z vesnice teče řeka šluchtou podél silnice, pěkné, WW I, občas možná laškovnější. Končíme u hospody na začátku vzdutí vyrovnávací přehrady nad vesnicí Istibanja.

Přejíždíme zpět přes Štip na Veles a dále na Prilep.

16:30 Cestou se zastavujeme na vykopávkách Stobi (zvláštní sjezd z dálnice před mostem přes Crnu Reku) (1825 km). Spíme v rozestavěném hotelu u silnice v kopcích před Prilepem. (1846 km)

PONDĚLÍ 2.5.

08:00 odjezd přes průsmyk Pletvar a město Prilep do Bitoly

10:15 Bitola, půlhodinový nákup (1923 km)

Přejíždíme z Bitoly přes Novaci a kolem elektrárny přes vesnice Makovo a Repeš k mostu přes Crnu Reku. Silnice je dobrá (pěkný široký asfalt), až z Rapeše je úzká a vlastní sjezd serpentinami k mostu je už bez asfaltu. S karosou sjezd zvládáme, pouze poslední zatáčka před mostem je kritická.

12:00 Jsme u mostu. (1963 km)

CRNA REKA 17 km

most Makovo-Staravina – Rasimbogov Most

Crna Reka protéká příhraniční oblastí s Řeckem, která byla v dobách Jugoslávie pro cizince úplně uzavřená a pro jugoslávské občany přístupná jen na zvláštní povolení. Proto ji mnoho vodáků zatím nesjelo. Řeka připomíná francouzský Allier – opuštěný žulový kaňon, klidné úseky střídají peřejky. Peřejí postupně přibývá, do WW III, jedno místo možná těžší. Nejtěžší místa jsou pod dráty VN, závěr zase klidnější. V kaňonu je relativně málo odpadků. Řeka má hodně vody (tráva na březích je pod vodou). Končíme u Rasimbogova Mostu (příjezd po dobré asfaltové silnici od Prilepu).

Pozor – horní úsek pod Bitolou (od Skočiviru) je velmi obtížný.

Spíme u Rasimbogova Mostu, kde končíme řeku. (2070 km)

ÚTERÝ 3.5.

Ráno přejíždíme přes Prilep (9:30-11:00; 2116 km) a Makedonski Brod k řece Velika. (2168 km)

VELIKA REKA (horní Treska) 10 km

most pod Dragov Dol – most Kalugerec

Vody je dost, rychlé svezení. „Obtížnost“ postupně roste na WW I, ke konci je několik peřejek. Končíme u mostu na Kalugerec pod soutokem s Malou Rekou (odtud Treska). Dále je řeka bohužel zatopena přehradami …

Přejíždíme přes Kičevo do Mavrova.

19:00 Mavrovo (2275 km). Lyžařské centrum – v této době je pusté, mimosezona. Spíme u hotelu Srna, který je jeden z mála otevřených.

STŘEDA 4.5.

Ráno jedeme do infocentra NP Mavrovo poděkovat za umožnění sjíždění řeky Radika (infocentrum je na kraji Mavrovi Anovi) – splutí Radiky je třeba domluvit několik dní předem – viz níže. Potom jedeme k řece Radika – od Mavrovského jezera jedeme kolem Mavrovske Reky. Z hor zprava přitéká Radika a tady ještě nemá vodu (kdyby měla, šlo by to – jen asi dvě zablokovaná místa). Vody je dost až od soutoku s Ribničkou Rekou.

RADIKA 8 km

most pod ústím Ribnička Reka – Žirovnica

Vody je dost a je sněhová. Obtížnost je cca WW II s místy a úseky až WW IV. Končíme u ústí Žirovničky, kde začíná další lehčí úsek

RADIKA 17 km

Žirovnica – ústí Mala Reka

Vody spousta, začínáme u ústí Žirovničky, WW II, III. Později se obtížnost snižuje (podobné Belé), aby se ke konci opět trojková místečka (balvany v řece) opět objevila. Pěkné, pořád to rychle teče. Spolu s Crnou Rekou dvě nejlepší řeky Makedonie.

Cestou zpět do Mavrova zajíždíme (bez vleku!) do vesničky Rostuša a jdeme na vodopád Duf (procházka na cca hodinu).

Spíme opět u hotelu Srna v Mavrovu. (2380 km)

ČTVRTEK 5.5.

Protože ráno prší, vynecháváme plánovaný dopolední výšlap a jedeme rovnou ke Skopje na slalomový kanál na řece Treska. Přijíždíme k přehradě Matka (2470 km), jdeme se podívat na hráz a po přehradě jedeme na lodičkách prohlédnout si jeskyni s netopýry. Kolem přehrady Matka je mnoho turistických tras i možností na lezení.

TRESKA – slalomový kanál

Vody je minimum, protože elektrárna nemele (a ani na velíně nevědí, kdy mlít bude – když jim zavolají příkaz, teprve po čtyřech hodinách se voda pouští – voda nakonec tekla v noci a ráno druhý den). Přesto je svezení na kanále příjemné. Na trati se konalo v roce 1975 MS ve slalomu (na Radice se jely sjezdy).

TRESKA 7 km

Matka – Saraj

Voda na splutí stačí (rozumné minimum), je čistá a řeka pořád čile teče a je pěkná. Nebo lépe byla by, kdyby na jejích březích nebyl takový neskutečný bordel, jaký tam je. Končíme na soutoku s Vardarem na předměstí Saraj města Skopje. Na soutoku je loděnice kanoistického klubu Lastovica.

Spíme na loděnici Lastovica. Spaní je třeba předem telefonem domluvit se správcem, protože se nachází v oploceném parku se zavřenou bránou, od které má klíče právě správce. Vjezd do parku je ve čtvrti Saraj u high school (modrá střecha). Loděnice je pěkná, ale svůj vrchol má již dávno za sebou …

PÁTEK 6.5.

08:00 odjíždíme z loděnice Lastovica – kolem high school na hlavní a doprava přes železný most přes Vardar (u tohoto mostu by se mohl končit horní Vardar, kdyby se jel až do Skopje). Za mostem doprava a hned zase doleva ještě před benzínovou pumpou. Potom projet rovně mezi domky a za kolejema doleva. Podjede se dálnice a potom už pořád proti proudu Vardaru.

VARDAR Dervenska klisura 18 km, 2 hod

začátek Dervenské klisury – žel. přejezd pod Radušou

Začínáme na začátku Dervenské klisury. Příjezd ze Skopje po silnici proti proudu Vardaru přes vesnici Raduša a pořád nahoru až k druhému (počítáno proti proudu) železničnímu tunelu. Kousek za tunelem (tunely nejsou ze silnice moc vidět) je žel. mostek, u kterého se otáčíme. (Šlo by sem zajet i z druhé strany od Tetova, silnice jde stále podél řeky.) Vody je spousta a řeka rychle teče. Na prvních cca 3 km souvislé peřeje WW II,III, dále obtížnost klesá, ale stále rychlý proud – končíme u železničního přejezdu (první při příjezdu proti proudu). Vesnice Raduša je asi v půlce námi sjížděného úseku. Kdyby byl čas, bylo by možné jet z Tetova (Želino; začátek k Dervenské klisuře do WW II) a končit až ve Skopje u železného mostu v Saraj.

15:00 odjezd ze Skopje (po nákupech) (2538 km) přes Kumanovo na hranice

16:15 MAK/SRB (2592 km), dále na Niš, Kruševac, Kraljevo

22:30 spíme u odbočky na Maglič pod hradem (v noci je nasvícený)

(Lepší plácek na spaní je u loděnice ještě asi kilometr proti proudu. Je tam i lávka přes řeku – cesta na hrad.)

SOBOTA 7.5.

08:00 Ráno jedeme přes Ušče k řece Studenica. Kdo nejede řeku jde na prohlídku kláštera Studenica.

09:30 nasedáme na Studenici

STUDENICA 12 km, 2 hod

most před klášterem – Ušče (ústí do Vardaru)

Začínáme u mostu silnice od Ušče před klášterem. Vody pod mostem je tak akorát na splutí (kdyby ale bylo vody více, bylo by to lepší – sjet to ale jde bez problémů; vodočet na levém břehu na začátku Ušče 12 cm). Studenica je malá čilá říčka, začátek WW II, asi v polovině cca 500 m úsek se zablokovanými kaskádami až WW IV. Dál až na soutok s Ibarem opět do WW II.

IBAR 25 km, 3 hod

Ušče – Maglič

Ibar je široká vodnatá řeka. Pokračujeme ze Studenici, ostatní přistupují asi po dvou kilometrech u slalomové trati. Na konci slalomky velká vlna (místo se jmenuje „Grmič“), dál řeka pěkně teče (je hodně vody), peřejky do WW II. Socha partyzána vpravo na skále ohlašuje nejtěžší místo – „Jagujilo“ – jedeme levým rukávem, WW III. Potom to ještě chvíli teče. Pak se řeka na chvíli zklidní, aby druhá půlka byla opět téměř souvislou peřejí do WW II (hlavně vlny) – moc pěkné v e hlubokém skalnatém údolí. Končíme pod hradem Maglič, kde jsme spali.

> Raška 190 cm, 28 m3

> Lopatnica-Lakat 35 cm, 50 m3

16:30 odjezd z Magliče na Kraljevo, Kragujevac a Bělehrad

20:30 Bělehrad (3220 km)

23:10 SRB/H (3402 km), odjezd z hranic o půlnoci

NEDĚLE 8.5.

04:30 H/SK (3759 km)

05:30 SK/CZ (3860 km)

06:30 Brno (3908 km)

09:30 loděnice HK (4050 km)

SUMMARY

na vodě: 11 řek, 183 km

autobusem: 4050 km

KILOMETRÁŽE, PRŮVODCE, MAPY:

Průvodce - hory

Jirásko, L. – Leder, L. – Lorenc, J.: Jugoslávské hory. 1. vyd., Olympia, Praha 1987.

Řeky

Matz, H.: Wildwasserfahrten in Jugoslavien. Leopold Stocker Verlag, Graz 1989.

DKV-Auslandsführer Band 1b, 1981.

DKV-Auslandsführer Band 5 (Südosteuropa), 1995.

Jirásko, L. – Leder, L. – Čepelka, M. – Záruba, A.: Jugoslávské hory a řeky. Oddíl VHT OT TJ Slovan Lysá nad Labem 1983.

Řeky Jugoslávie. Klub přátel Vodazníku, 1990.

Vhodná doba

Přelom dubna a května. Některé řeky dříve při tání sněhu (Resava, Mlava, Pek v Srbsku; horní Pčinja, Kriva Reka, horní Bregalnica v Makedonii). Naopak některé řeky i v létě – Vardar, Bregalnica (voda z přehrady), Treska (voda z přehrady), Ibar v Srbsku.

Vodočty

Srbsko:

http://www.hidmet.gov.rs/eng/osmotreni/stanje_voda.php

http://www.hidmet.gov.rs/eng/hidrologija/izvestanje/index.php

Mapy - Makedonie

Macedonia, GiziMap, Budapešť 2006, 1:250 000

Macedonia, Trimaks, Skopje, 1:300 000 www.trimaks.com.mk

Mavrovo, Trimaks, Skopje, 1:70 000

topografické mapy generálního štábu SSSR 1:50 000 ke stažení na:

http://maps.poehali.org/en/catalogue/ http://mapstor.com/

Omezení splouvání

Radika - splutí je třeba domluvit několik dní předem na infocentru NP Mavrovo (je v Mavrovi Anovi): tel. 0038978495592 Mobile, 0038942489425, 0038942489019, 0038942489505, infopoint@npmavrovo.org.mk, www.npmavrovo.org.mk

Crna Reka - řeka protéká příhraniční oblastí s Řeckem, která byla v dobách Jugoslávie pro cizince úplně uzavřená a pro jugoslávské občany přístupná jen na zvláštní povolení. Dnes už problém s přístupem není, kolem projíždějící pohraničníci se na nás jen usmívali.




JAK TO VIDĚL VAŠEK



MAKEDONIE

26.4. - 8.5.2011

A je zase pohoda. Jak by taky nebyla, když jsme opět na vodě.

Scházíme se natěšeni na loděnici v Hradci Králové ve středu 26.5. večer a čekáme na autobus z Prahy, který má přivézt naše kamarády vodáky z Příbrami a okolí. S nimi se vydáme na Balkán do Srbska a hlavně do Makedonie, kde máme v plánu tucet zajímavých řek. Vítáme se s kamarády, Petr zorganizuje pevný řad navazování lodi a uskladňování bagáže, což pro tuto početnou výpravu třiceti osmi pasažérů je nutností. V Brně přibíráme ještě čtyři a jsme kompletní. Frčíme přes Slovensko, Maďarsko a snídáme už u čerpací stanice v Srbsku. Říčku Resavu s minimálním vodním stavem ukončujeme u manastiru Manasija s mohutným opevněním. Přespáváme kousek níže u hotelu Resava ve velkém party stanu, kde Martin náš, styčný důstojník pro komunikaci s místním obyvatelstvem, dohoduje s hoteliérem cenu € 50 za nocleh pro všechny. Absolvujeme první vaření večeře v předem dohodnutých skupinkách. Pepíno vylévá na pánev pár Tesco vajíček a je omeleta. Ráno odjíždíme a Petr nás informuje o četě specialistů rozebírajících big stan a přemisťujících jej na večerní spaní. Jestli slib nevyjde, tak uvidíme, jak se z toho vylíže. Ráno je zataženo, ale na řeku Nišavu nasedáme za hřejivého sluníčka a jedeme zvolna až do soutěsky, kde si Nišava proráží cestu skrz Sičevačskou klisuru, kde je čtyřem vodákům vlhčeji než si přáli. Při přejezdu do Makedonie stavíme na protažení a Nuníček honem doplňuje energetický nápoj, aby neupadla již tak dobrá nálada. V 18 hodin přejíždíme hranici do Makedonie, kterou Sláva prospí a jeho stav zachraňuje rychle Tom. Dva z osádky zaběhnou na trávník dát teplou večeři hladovým pejskům, za což celníci požadují € 50 za osobu, ale slevují až na € 10 a my vstupujeme do Makedonie. Díky malé chybičce v navigaci máme větší zajížďku. Táboříme na hezkém vyvýšeném místečku nad silnicí. Ráno nás budí sluníčko. Popojíždíme k říčce Pčinje a pro nižší stav sjíždíme její zkrácený romantický úsek do obce Pčinja. Při přejezdu nakupujeme čerstvé zásoby v Kumanovu a dále do Katlanova, odkud zítra sjíždíme řeku Pčinju, která se vlévá do mohutnějšího Vajdaru s jednou hezkou vodnatou peřejí. Končíme u mostu v Bašino Selo. Opět přejíždíme k přehradě na říčce Bregalnici, kde slavíme Petrovy pětatřicetiny při táboráku s kytarou. Ráno dáváme dvakrát splutí Bregalnice, na jejímž břehu piknikují, slaví neděli a první máj většinou mladí Makedonci, kteří nás srdečně zvou na duňu a piva. Cestou k našemu tábořišti míjíme rýžová pole a navštěvujeme antické město Stobi ze třetího století n. l. Po pár minutách další jízdy zastavujeme u osamělé přerušené stavby hotelu, která nám dává střechu nad hlavou a úkryt před nočním májovým deštíkem. Sesedáme se nad zapálenou svíčkou a opět nám k poslechu a pobavení skvěle hrají Libor, Jerry a Karel. Ráno si dvacetiminutovou procházkou před snídaní vyšlápneme na blízký pahorek s rozhledem do kraje. Dochází i orosený Pepíno. A opět na cestě. Přejíždíme sedlo Pletvar ve výšce 994m.n.m. a v dálce vidíme zasněžené 2600 m vysoké hory. Sjíždíme do města Bitola, kde nakupujeme potraviny za přijatelné ceny. Jedeme dále do hor a další sedlo sjíždíme měnící se krajinou s jedinou téměř opuštěnou vsí, kde míjíme několik celníků. Asfaltová silnička se mění na ujetý štěrk a hlínu plnou velmi ostrých zatáček, že i karosa jede místy po třech kolech. Díky ochotě a umění řidičů a částečné výstavbě cesty sjíždíme k řece Crně jen na dohled od Řeckých hranic. Crna je určitě jednou z perel Makedonie. Velké a dlouhé údolí s fantastickými skalami jakoby navršeným kyklopským zdivem. Zvýšený stav vody má stále spád a místy i obtížnější peřeje ve skalních zákrutech. Ty obtížné poznám podle toho, že vepředu jedoucí Petr se ohlédne zpět na nás a nežli zmizí za hřbety vln, tak se usměje. Jen občasným zahlédnutím jeho červené přilby tušíme pro nás jím vytyčenou cestu. Na jedné pauze na protažení nohou jsou vysoko nad námi dráty vysokého napětí, které mají Petrovi něco připomenout. On určitě ví, ale zbytečně nás nestraší. Po dojezdu hned u řeky táboříme a navštěvujeme tavernu. U táborového ohně válí na kytaru Jerry a Libor vydatně pomáhá se zábavou. A opět vydařený celý den!

Třetího května máme za sebou řeku Velika a jedeme do národního parku Mavrovo se stejnojmenným jezerem, kde hledáme a i nacházíme nocleh u hotelu Srna s příjemnou obsluhou a vstřícností. U nás doma chumelí a ranní mrazíky ničí úrodu. Na příští den máme v plánu splutí řeky Radiky. Vršek vypadá jako Tanvaldská Kamenice. Jedeme v osmi a dvě nafukovačky, spodek pak všichni. Začíná mžít a my se jdeme podívat k vodopádu Duf. Na večer máme dohodnutou večeři švédského stylu v hotelu Srna za € 7. Ráno jedeme k slalomovému kanálu na řece Treska. Jelikož se domníváme, že pouští z elektrárny odpoledne více vody, děláme nejprve procházku k přehradě a nad ní. Zde dohodneme plavbu třemi loďkami po přehradě se vstupem do krasové jeskyně. Po návratu sjíždíme několikrát kanál a pokračujeme po Tresce na soutok s Vardarem, kde máme dopředu dohodnutý náš poslední nocleh v Makedonii na vodácké základně. Ráno odjíždíme z loděnice přes městský park a předměstí Skopje směrem k zasněženým horám na řeku Vardar. Vodou a vlnami plná řeka nás za plného slunce dopraví pohodlně 18 km za dvě hodiny i s přenášením zátarasu. Zpáteční cestou ve Skopji utrácíme poslední dináry a v šestnáct hodin jsme u Makedonské celnice, kde ve stínu závory leží tři psi jakoby vyspávali kocovinu. Dojíždíme až pod hrad Maglič, cíl zítřejšího splutí, kde spíme jen pod širákem. Po budíčku a snídaní jedeme k monastýru Studenica a první nemocnici na území Srbska z osmého století. Monastýr je v krásném prostředí zeleně a zahrad. Nalézáme opuštěné štěně, které se stává maskotem výpravy a dostává jméno Mona. Ta se s námi podívá do unie. Nedočkavci, co nešli do kláštera, nasedají na říčku Studenicu s předpokládaným přenášením, které se ale nevyplnilo. Nás ostatní čeká ještě 25 km rychlé vody Ibaru a ještě o to rychlejší jelikož jsme si rozdali závod s českou sjezdovou reprezentací, která zde trénuje na příští týden na ME. Měli speciální lodě a tak vyhráli o několik (málo) délek. Končíme pod hradem Maglič, naposledy důkladně a již bleskově navazujeme lodě a tradá směr Maďarsko, Slovensko, Brno, Hradec, Praha. Jen na chvilku v Bělehradě pozdravíme manželku Martina a v neděli se po deváté dopoledne vítáme s loděnicí v Hradci. Loučíme se s kamarády, kteří pokračují dál, a těšíme se na další takový společný super výlet.

Ahoj, zas někdy na vodě, Vašek.

Nahrané fotogalerie

Makedonie

Archiv

Prohlédnout

Vzkazy

Vyplňte jméno Vyplňte text vzkazu
Odesláním komentáře souhlasíte se zveřejnením na této stránce · Chráněno pomocí reCAPTCHA · Soukromí · Podmínky

Žádné komentáře

Zneplatnit