Chorvatsko

Zahraniční

Datum: 7. - 11. 5. 2008


CHORVATSKO

STŘEDA 7.5.

20:30 odjezd z HK (km 0)

24:00 Mikulov, dál na Vídeň, Graz

ČTVRTEK 8.5.

05:00 Maribor

07:00 Záhřeb

09:00 Ogulin, sjíždíme z dálnice, Tounj, Primišlje a po chvíli hledání nacházíme cestu k vodě – hned za Primišlje (nebo spíše ještě ve vesnici) doprava po polňačce, na dohled řeky doprava odbočka k plácku s vyrabovaným kontejnerem z náklaďáku. Zde lze otočit bus a snést odtud lodě k vodě.

11:00 na vodu

MREŽNICA 4 + 12 km

Primišlje ® Juzbašič (most)

> most Juzbašič 64 cm

Velmi pěkný úsek, vysoké stupně a relativně krátké voleje (příště lépe dát dvakrát tento úsek než spodek). Vody máme rozumné minimum, alespoň je vše bez problémů sjízdné pro všechny. Nasedá se nad kaskádou na rozjetí a po nízkém stupni následuje hned nejvyšší skok tohoto úseku. Skáče se zprava doprostřed (pozor za větší vody táhne proud doleva pod vodopád), přenášení případně po obou stranách. Po několika stupních je – už téměř na konci – obtížný dvojitý skok. První je sjízdný prostředkem nebo vlevo, druhý vpravo (nejlépe pravým krajem jazyka), záchrana případně ze skalní římsy na pravém břehu těsně pod vodou. Pak už je jen závěrečná peřej u kempu nad mostem Juzbašič (příjezd od mostu proti proudu po pravém břehu).

Juzbašič (most) ® ústí Tounjčice

Úsek pěkný, ale voleje mezi stupni jsou zbytečně dlouhé. Vysoký vodopád (s mlýny na každé straně) již není sjízdný vpravo – kus skály se ulomil a nebezpečně trčí proti vodě. Jeli jsme ho úplně vlevo z boku. Končíme u stupně nad ústím Tounjčice – příjezd je po polňačce z Tržiče Tounjského, dobře značená odbočka na Ključ. Pozor miny!

16:00 končíme vodu

17:00 odjezd na Ogulin a dále po dálnici k Zrmanje, sjezd na Gračac a před Obrovacem odbočka na Muškovci (dole přehrada) a po úzké asfaltce do D. Bilišane.

21:00 Spíme u domu (půjčovna lodí) na pravém břehu Zrmanji pod mostem, 2,50 Euro za osobu, přístřešek s lavicemi a záchod. Zde také druhý den vysedáme. (952)

PÁTEK 9.5.

10:00 na vodu

ZRMANJA 15 km

Kaštel Žegarski ® D. Bilišane

> Kaštel Žegarski (most) 45 cm

Chorvatská klasika, vodopád pod ústím Krupy by asi šel vlevo, uvidíme příště :-)

Začínáme v Kaštele Žegarském u mostu (s vodočtem). Oficiální nasedací místo je ale na konci vesnice u jezu (příjezd je značený šipkami). Je zde budka, kde se platí za splutí 30 HRK majiteli koncese na splouvání Zrmanji (když je budka prázdná, má se výběrčímu zavolat telefonem). Placení se asi nedá vyhnout, místní vodáky spolehlivě nabonzují.

14:00 odjezd z D. Bilišane na Gračac, Dolni Lapač, Bihač

18:30 Kostela – na vodu

UNA 4 km

Kostela ® Srbljani

> Hrv. Kostanjika 130 cm

Nasedáme hned pod elektrárnou. Příjezd – po silnici od Bihače, po pravé ruce železnice – hned na konci druhého tunelu doleva odbočka na louku u vody. Zde je oficiální nástupní místo (na vodu se smí od 9.00 do 17.00). Vody je hodně a v peřejích (WW II-III) má sílu. Docela nezvyk po krasových volejích. Končíme v Srbljani vpravo pod mostem po 45 minutách jízdy.

Spíme na nasedacím místě pod elektrárnou. (1140)

SOBOTA 10.5.

08:00 odjezd

Míříme na Unu pod vodopádem Štrbački buk, k němuž je příjezd po špatné cestě z vesnice Orašac (úzká cesta podél Uny, cca 8 km a 1 hodina jízdy). Protože řeka pod vodopádem tvoří státní hranici mezi Bosnou a Chorvatskem, je třeba se den předem přihlásit (na hraničním přechodu, snad zdarma), což jsme neudělali (protože jsme o tom nevěděli) a bosenští pohraničníci nás od vodopádu vyhnali. Vracíme se proto na včerejší úsek.

14:00 – 16:00 Una

UNA 12 km

Kostela ® Grmuša

> Hrv. Kostanjika 130 cm

Jedeme úsek jako včera a pokračujeme dál do Grmuši. Pod Srbljani obtížnost klesá (WW I-II), řeka však s občasnými peřejkami stále pěkně teče v hlubokém skalnatém údolí (je to ale i tím, že máme hodně vody). Končíme v Grmuše pod železničním mostem (dřív to vlastně ani nejde), ale řeka je zajímavá i dál. Pozor – pravý břeh je kolem žel. trati zaminovaný.

17:00 odjezd na Bihač, Karlovac, Záhřeb, Maribor, Graz (1257)

NEDĚLE 11.5.

02:00 bivak před Mariazellem (1679)

SALZA 24 km

plac nad Wildalpenem ® kemp Saggraben

> Wildalpen (internet) 187 cm

Rakouská klasika, skvělý vodní stav.

13:45 odjezd Steyr, Enns, Dvořiště, ČB, Příbram, Praha

22:00 loděnice HK (2270)

SUMMARY

na vodě: 4 řeky, 71 km

busem: 2270 km




JAK TO VIDĚL JAKUB



CHORVATSKO

7. - 11.5.2008

Jak jsem to viděl já? To je jednoduché. Přijel jsem, viděl jsem, měl jsem strach, sednul do toho, sjel to, přežil, zvítězil jsem. Tak to by bylo opravdu příliš jednoduché, ale možná, že to bylo zrovna takhle.

Cesta ubíhala rychle a snad i proto, že jsem celou cestu spal. Na čerstvém vzduchu se totiž spí dobře a toho bylo, díky špatně těsnícím oknům v autobuse, dostatek. Zásluhou guru všech řidičů Jirky jsme se následujícího dne dopoledne ocitli u řeky Mrežnica v Chorvatsku. Dívám se na první kaskádu a říkám si ,, co tady dělám ?“ Ale najednou jsem v gumě a v lodi a projíždím první vlnku. A další a další a hup a kaskáda je za mnou. Sedím si dole na rybníce a kupodivu i hlavou vzhůru. Najednou mám i trochu sebevědomí a tak se jede dál.

Dva kilometry brutálního voleje a na řadě je první vodopád. Každý se snaží nakouknout přes hranu a většina asi přemýšlí nad tím, nad čím jsem přemýšlel už na začátku. Na někom jsou obavy vidět, někdo svůj strach maskuje bezbřehým nadšením, někdo má strach o sebe, jiný má strach o ostatní a já, já se bojím úplně všeho. Mám strach jestli do toho vjedu a jak dole dopadnu, bojím se, že když to nezvládnu, tak tím zkazím zájezd i všem ostatním a nejvíc se bojím toho, co řeknu doma, když svoje strachy nepřekonám a neskočím. Ano, je možné přenášet, ale vlevo jsou miny a vpravo zmije. A pak, vylejzat, táhnout loď a kudy, levá, pravá, nejmenším nepřítelem jeví se být cesta vpřed. Tak s chutí do toho a rychle od toho. Jeden malý hupík, přešoupat přes hranu a letíme. Najednou jsem dole, vcelku a dokonce i dnem dolů a hlavou nahoru. Pravděpodobně můj nejdelší bezmotorový let v životě a já žiju, super. A další hupy , vodopády a kaskády. Nejdřív koukám kudy tudy ostatní, a pak hurá do toho a už vůbec ne od toho. Strachy jsou ty tam a já si začínám užívat.

Na Zrmanje opět krása a užíval jsem si jí do sytosti celou cestu. Samozřejmě v rámci svých možností. Ten den jsem si také uvědomil, že jsem dlouhé roky jezdil po světě jen s malou skupinou kamarádů a to je velký rozdíl, než zájezd s dvaceti lidmi, kde každý nenese odpovědnost jen za sebe, ale také za všechny ostatní. Taková akce je na všechno hodně těžkopádná. Každá změna, každé zdržení může nenávratně narušit průběh celé výpravy, což se v malé skupině nestává. Ale, jak praví klasik: více děr, více syslů, více hlav, více smyslů. A já si dovolím dodat ještě více lidí, více starostí, ale taky mnohem více zážitků a legrace, a to je to hlavní.

Una by mohla být una perfekta, kdyby nebylo potíží ze strany bosenských úřadů v podobě chybějící registrace pro sjezd horního úseku. Kam ten svět spěje? Vždyť ty obludy celnický už se nenechají ani uplatit! A tak jenom spodní, lehce rozvodněný úsek musel ukojit náš hlad po vodě. Hlad po vodě říkám záměrně, jelikož je každému jasné, že na žízeň s sebou vozíme úplně jiné věci než vodu. Ale zpět. Na spodním úseku Uny jsem se poprvé setkal s tou hloupou nanicovatou zeleninou, no jak se to jenom, a už vím, karfiól. Už už po mně jeden sahal, ale dostal pádlem po květáku a tak dal zase pokoj. To jsem však ještě nevěděl, že má mnohem silnější a větší rakouské bratrance.

Rakouský Erlauf neměl vodu a tak padla volba na tamní stálici, řeku učitelku, Salzu. Pokud jste tam ještě někdo nebyl, tak pozor! Když vám někdo nad Wildelpenem řekne „sejdeme se pod vlnkou“, tak to pořádně rozjeďte, protože vlnka je za vyššího stavu vody válec jako prase. Já to nerozjel a on mě sežvejkal a vyplivnul. Nezdar pár desítek metrů od startu značně snižuje sebevědomí a na mojí další jízdě se to podepsalo. Dělal jsem spoustu školáckých chyb a řeka na jejich potrestání nečekala moc dlouho. Podcenil jsem náklon a šup, už jsem tam. V bazénu se to eskymuje, ale na řece je to úplně jiné. Moje pokusy nebyly zatím korunovány úspěchem, ale i to jednou přijde. Tedy znovu vylejt a jede se dál. Jistota je ta tam a na to ty mrchy čekaly. Objevil se nečekán a nezván a dal mi to sežrat na svého bosenského bratrance. Ptáte se kdo? No jistě, karfiól. Nevím přesně, o co mu šlo, ale vím jistě, že dosáhl svého a třetí rozplavba byla na světě. Tak že bych si to už do cíle doplaval zrovna vedle lodi, ne. No nic, už jsem i s ostatními v cíli a teď si můžu konečně říct, že Salza je nádherná řeka s nádherným okolím. Škoda jen, že jsem tak nějak neměl čas obojí sledovat. Tedy příště znovu a lépe.

Cesta domů byla o poznání delší a to asi proto, že jsme museli objet celou zeměkouli. Jinak by přece nebylo možné, odejet ve středu směrem na Brno a vrátit se v neděli od Prahy.

Tak takhle nějak to asi mohlo být a teď konec pohádek, zvedněte se od počítače a běžte dělat nějakou bohulibou činnost, třeba na loděnici opravovat kabiny.

AAAAhojjjjjjj Kuba

Nahrané fotogalerie

Chorvatsko

Archiv

Prohlédnout

Vzkazy

Vyplňte jméno Vyplňte text vzkazu
Odesláním komentáře souhlasíte se zveřejnením na této stránce · Chráněno pomocí reCAPTCHA · Soukromí · Podmínky

Žádné komentáře

Zneplatnit