Deníček
STŘEDA 2. 7.
18:00 odjezd z HK (km 0)
19:00 odjezd z Chrudimi (km 34)
22:30 Dolní Dvořiště - hranice (km 259)
ČTVRTEK 3. 7.
03:00 spíme na dálničním odpočívadle před Innsbruckem na km 35,0 (km 584)
08:30 odjezd
Brenner - hranice Rakousko-Itálie (po staré silnici se nesmí s přívěsem)
10:00 Freienfeld (km 681)
ISARCO 11 km
Freienfeld ® Mittewald
> u mostu ve Freienfeldu 12 ( = 120 cm ?)
Jedeme od mostu ve Freienfeldu (odbočka na Stilfes, nasedací místo raftařů) k mostu v Mittewaldu. Vodnatá WW II-III. Několik jezů - jeden přenášíme (málo vody).
15:30 odjezd z Mittewaldu na Bolzano, Mezzolombardo
17:00 kemp Dimaro (km 843) (všechny kempy do 8,-€ člověk/noc)
PÁTEK 4. 7.
NOCE 2´8 km
2 ´ Cusiano ® Dimaro
> Pellizzano v rekonstrukci
> Malé cca 60 – 70 cm
Začátek WW II, od jezu (≈ vpravo) obtížnost stoupá na WW III. Slalomka v Mezzaně WW III-IV. Pod slalomkou úsek cca 500 m WW IV, dál WW III, II.
Katarakt v Dimaru je nesjízdný – bagry v řečišti!
(km 919)
SOBOTA 5. 7.
Ferrata v Brentě. Auty jedeme do Madonny di Campiglio a pak lanovkou (jezdí od 8:30 do 17:00, 8,- €) na Passo del Grostè. Skupina A – „horolezci“ se vydává nezajištěnou cestou na Cima del Grostè (2901 m n.m.) a po zajištěné cestě Sentiero Benini do sedla Bocca d. Tuckett. Odtud po ledovci Brenta a ferratě Sentiero SOSAT na Rif. d. Brentei a „sbíhá“ do Madonny. Skupina B – „turisti“ kopíruje trasu skupiny A po turistických trasách č. 316, 322 a 318. Obě skupiny se scházejí ve 20:30 na parkovišti u aut. (Pro zajištěné cesty je třeba mít odpovídající výbavu – sedák, pádovou brzdu a přilbu!) (km 954)
NEDĚLE 6. 7.
NOCE 11 km
Monclassico ® Ponte Stori
> Malé cca 45 cm
Začínáme u mostu v Monclassico (parkoviště u mostu nebo u nádraží), další možný začátek by byl u mostu v Malé (parkoviště za mostem). Pěkná WW III s úseky WW IV, nejobtížnější úsek je na konci před mostem Ponte Stori (příjezd od odbočky s kašnou z hlavní silnice v Bozzana, za mostem velké parkoviště).
odpoledne
NOCE 8 km
Cusiano ® Dimaro
(km 1002)
PONDĚLÍ 7. 7.
08:00 odjezd z kempu v Dimaru
Passo di Tonale (1883 m n. m.), cyklisté sjíždějí do Édola na kolech
Passo dell Aprica (1176 m n. m.)
11:00 Tresenda (km 1093)
ADDA 8+10 km
Tresenda ® Chiuro
Vodnatá WW I, občas menší vlnka, pěkná panoramata, vyhlídková jízda. Příjezd k jezu v Chiuru – odbočka z hlavní silnice Tresenda – Sondrio na Castello dell’ Acqua.
Chiuro ® Sondrio
Vody je podstatně méně než před dvěma lety (jez v Chiuru je zavřený, voda teče pouze přes elektrárnu jezu). Přesto je vody dost, obtížnost zpočátku WW III-IV postupně klesá.
16:15 odjezd ze Sondria (km 1124), dál kolem Lago di Como a přes Lugano (Švýcarsko) do Ponte Tresa
19:00 kemp Ponte Tresa (na italské straně) (km 1236)
ÚTERÝ 8. 7.
TRESA 8 km
Ponte Tresa ® most na začátku přehrady nad Luinem
> Ponte Tresa 7 m3·s-1 (viz www.kajak.at) - velmi pěkné minimum (vše sjízdné bez drbání)
Začínáme na italské straně pod jezem u výtoku z jezera Lago di Lugano (velké parkoviště), řeka teče po hranici. Končíme u mostu na začátku vzdutí přehrady nad Luinem – zde jsou už oba břehy italské. Řeka protéká lužním lesem, WW I-II, před koncem kaskáda WW IV (pozor na roxory!). Teplá voda z jezera – přes 20°C! (Protože se silnice na italské straně opravuje, je třeba převážet auta přes Švýcarsko – Ponte Tresa, Cremenaga.)
14:30 odjezd (km 1268) na Varese a po A8, A8dir a A26 na Romagnano a dál na Borgosesii a Varallo do údolí Sesie
18:00 Balmuccia, prohlídka soutěsky
Je málo vody - > most Isola cca 0 cm, > most Campertogno 40 cm - (takové sucho tady prý nikdo z domorodců nepamatuje). Právě proto se nám ale daří sjet nejtěžší úseky na Sesii. Podle informací místních vodáků nemá cenu jezdit ani na Anzu (kterou jsme měli původně také v plánu) – vodu odvádí nový jez a koryto je celé přebagrované. Vodu má snad jedině Diveria.
21:00 kemp Campertogno (km 1413)
STŘEDA 9. 7.
odpoledne
SESIA 2 km
Scopetta ® Balmuccia
Začínáme pod mostem pro pěší u Scopetta pod kataraktem (katarakt nejedeme, ale sjízdný je). Za vyššího stavu vody je obtížnost WW V, za naší vody má soutěska charakter stupeň – bazén. Přenášíme dvě místa – jedno hned za mostem (voda žene pod kámen) a druhé asi v polovině soutěsky – X vodopád. Přenášíme ho vlevo a pod ním nasedáme alpinstartem ze skály (je možné také přenášet vpravo a slanit po připraveném laně). Pozor – vodopád následuje hned za místem, které z vody nad ním vypadá nevinně a sjízdně!!! Končíme u raftařského centra v Balmuccii.
večer (19:00, vody je o trochu víc – taje ledovec)
SESIA 3 km
Otra Sesia ® Mollia
Docela těžké, WW IV, IV+ (V), balvany, průskoky, stupně. Asi v polovině přenášíme ošklivý sifon (nechá se ale vlevo předrncat přes kameny), některá místa jistíme. Končíme v Mollii vlevo pod druhým mostem (do pizzerie).
(km 1457)
ČTVRTEK 10. 7.
08:00 odjezd – Novara, Milano, Brescia, Verona, Trento, Bolzano, Merano
16:00 most Gargazzone
ADIGE 11 km
Merano ® GHargazzone
Nasedáme v Meranu u nádraží Maia Bassa, Končíme v Gargazzone pod mostem. Vodnatá WW I, nuda.
19:30 kemp Merano (km 1928)
PÁTEK 11. 7.
Ráno přijíždíme na vysedací místo na Passeru (z vesnice Kuens odbočka na Sportplatz) – sucho. Přejíždíme proto na horní Adigi.
ADIGE 6 km
Laas ® Göflan
Nasedáme u elektrárny pod Laas (v Laas přes most a po pravém břehu po proudu dojet k elektrárně, dál pokračuje cyklostezka). Hodně vody teče do elektrárny, přesto je v řece ještě dost vody pro splutí. WW III, IV (IV+), velmi rychlé, kameny. Jeden jez-stupeň sjíždíme po prohlídce a s jištěním. Končíme cca 0,5 km nad Göflan (příjezd auty z Göflan po silničce proti proudu na pravém břehu) – v řečišti začínají stupně s ošklivými nebezpečnými válci. Nad některými stupni se obtížně zastavuje – poslední vlna na hraně stupně.
16:00 přejezd k Innu
19:00 kemp Haiming (km 2117)
SOBOTA 12. 7.
08:30 odjezd z kempu
INN 2x14 km
2 x Imst (nást. raftů) ® Haiming
> Magerbach 260 cm
Vodnatá WW II(III), pěkné vlny.
Odpoledne prohlídka Wellerbrücke na Ötzu.
17:15 odjezd (km 2193), Innsbruck, Kufstein
19:00 kemp u Walchsee (km 2336)
NEDĚLE 8. 7.
08:00 odjezd z kempu
KÖSSENER ACHE 5 km
Kössen ® Schleching
> Kössen 75 cm (150/100/65) – vody je nad očekávání hodně
Začínáme pod Kössen – nástupní místo je kousek nad čističkou, u hlavní silnice je směrovka (nedá se tam ale parkovat). Končíme u mostu Wagrain-Schleching (parkoviště). Řeka protéká skalní soutěskou Entenlochklamm (podobné Prielomu Hornádu), WW I-II, vhodné i pro začátečníky a turisty. Sjíždění je povoleno jen 15. 5. – 15. 10. od 9 do 19 hod., vystupovat na břeh je možné pouze u železné lávky (cca v polovině soutěsky).
11:15 odjezd (km 2356)
15:15 Dolní Dvořiště – hranice (km 2604)
hospoda
21:00 HK – loděnice (km 2860)
SUMMARY
na vodě: 8 řek, 127 km
pěšky: 2901 m n.m.
autem: 2860 km
JAK TO VIDĚLA BÁRA
Účastníci:
Petr, Pusík, Jerry, Adéla, Filip, Pepíno, Honza, Jirka, hodný strýček Martin, Marťa, Evča, Jonáš, Peťule, Bára, (Fanda a Marcela)
Středa 2.7.
Na loděnici jsme měli sraz v pět hodin odpoledne. Odjezd ke chrudimským kolegům se konal před šestou. V Chrudimi již bylo vše připravené, takže jen stačilo naskládat věci do aut a vyrazit na cestu. Zastavili jsme se jen v Budějicích a to na benzínce a na občerstvení v mekáči. Přes hranice nás pustili bez problémů a cesta už pokračovala v klidu dál po rakouské silnice. Tedy jen do té doby, než Filipovi zablafal výfuk a upadl (Jonáš ho ještě než jsme vyjeli varoval, že mu to tam nějak divně rachtá, ale Filip mu na to řekl, že to je tunning). Následek toho byl, že se Filip musel otočit zpět do Čech a nechat si to v Budějicích opravit. Měl nás dojet ve čtvrtek večer do kempu v Dimaru. Na odpočívadlo na rakouské dálnici, kde jsme měli spinkat, jsme dojeli až ve tři ráno.
Čtvrtek 3.7.
I přes to, že nás celou noc rušila auta projíždějící kolem, spalo se nám fajn (alespoň tedy mě J). Budíček jsme měli chvíli před sedmou hodinou. Pak už nás čekala řeka Isarco, která, jak jsme zanedlouho zjistili, byla naprosto skvělá. Obtížnost byla III. Ještě pozitivnější bylo, že si ani nikdo nezaplaval. Ke konci nám už byla strašná zima a začalo i pršet. Kemp v Dimaru nás přivítal ještě za deště. Najedli jsme se, skočili do sprch a na dobrou noc nám ještě zahrál Marťas s Jerrym a Frantou na kytaru.
Pátek 4.7.
„Hlasatel Péťa“ nás probudil v osm. Celou noc lilo, ale zima ani nebyla. Hned po snídani jsme se již chystali na řeku Noce (vršek byl taková slabší trojčička, slalomka však byla III+, místy IV). Na vodě jsme měli celkem pěkně, na cestu nám svítil Punťa, ale druhou jízdu zklamal, zase začalo lejt. Moc dlouho to naštěstí nevydrželo, ale až do večera bylo pořádně zataženo. Najedli jsme se asi o půl sedmé a spát jsme šli chvilku na to.
Sobota 5.7.
Ráno jsme vstávali v 6,50 hod, měli jsme totiž před sebou dlouhou túru. Do Madonny di Campiglio, pod lanovku, jsme se dostavili před osmou. Tam nás už čekal další zážitek – místo pokladní nám měl lístky vydat automat. Museli jsme před sebe pustit nějaké cizince, protože nikdo z našich „odborníků“ si s tím nevěděl rady. Nakonec jsme automat překonali a úspěšně dojeli na Passo del Grostè. Tam jsme se rozdělili na skupinu A (Petr, Pusík, Adéla, Honza, Martin, Jirka a Jerry) a na skupinu B (Peťule, Evča, Pepíno, Martina, Bára, Filip a Jonáš). Co se odehrávalo ve skupině A vám přesně nepovím, ale vím, že zdolávali první ferratu Sentiero Beniny. My jsme pomalu postupovali na první chatu (Riffugio Tuckett), kde jsme se v klídku naobědvali a vyrazili dál na sedlo Bocca del Tucket , kde jsme se měli sejít se skupinou A. Čekal nás výstup po sněžném splazu. Všichni jsme to zvládli (dokonce i Filip, který šel v botaskách). Na Bocca del Tucket, ve výšce 2648 m, jsme pořádně promrzli, protože jsme na ně ještě asi hodinu čekali. Měli jsme obavy ze sestupu dolů. Když k nám !konečně! dorazila druhá skupina, společně jsme začali sestupovat. Šlo to lépe, než jsme si mysleli.
Chvíli nato jsme se znovu rozdělili. Tentokrát se první skupina (A) rozhodla pro ferratu SOSAT. Marťas se přidal k nám (evidentně ho ferrata asi zmohla). Znovu sejít jsme se měli na chatě Riffugio d. Brentei. Jelikož jsme s sebou měli vysílačky, občas jsme se navzájem kontrolovali. Zrovna když nám Petr oznamoval: „tady jsou jen kolmé stěny a dlouhé žebříky, nejspíš všichni spadnem“ došla baterka a víc už jsme neslyšeli. Postupovali jsme tedy napřed k autům. Už jsme toho měli všichni plný zuby, i když tam bylo opravdu nádherně. Čekali jsme, že se k autům vrátíme o dost dříve (než druhá skupina), ale mýlili jsme se. Přišli jsme současně (oni to vzali zkratkou). Mohlo být něco po půl deváté, protože do kempu jsme se vrátili přesně v devět. Spát jsme šli téměř okamžitě, hned po spršce. Myslím, že jsme na to měli právo, vždyť jsme byli dvanáct hodin na nohou.
Neděle 6.7.
Budíček jsme měli před osmou hodinou ranní. Asi o půl desáté jsme se vypravili znovu na Noce, ale tentokrát nás čekal spodek. Byla to opravdu bomba (WW III-IV). Na oběd do kempu jsme se vrátili kolem jedné hodiny a vyrazili na nám už známý vršek Noce. Končili jsme téměř u kempu. Dali jsme si večeři a potom zahráli fotbal. Marťas, Péťa a Jerry brnkali na kytaru (Fanda s Marcelou nás odpoledne opustili). Ve stanu jsme skončili asi v jedenáct (tedy alespoň většina).
Pondělí 7.7.
Péťa nás probudil už o půl sedmé, jelikož jsme museli opustit Dimaro a vydat se dál na řeku Addu. Stany jsme sbalili v rekordním čase a z kempu jsme odjížděli asi ve čtvrt na osm. Vršek Addy byl tak WW I, spodní část byla o něco zajímavější (WW III a místy IV). Potom co jsme dorazili do Ponte Tresa, jsme nejdříve postavili stany a hned nato se vydali koupat do jezera Lugano, ve kterém jsme se krásně zchladili. Najedli jsme se a někdo vyrazil do hospůdky a někdo do spacáku.J
Úterý 8.7.
Ráno nás uvítal medvídek mýval, kterého chovali majitelé kempu. Řeka Tresa neměla – v porovnání s Nocou a Addou – moc vody . Ke konci to bylo o něco lepší, dokonce tam na nás bylo nastraženo i jedno trojkové místečko. Dojeli jsme do kempu Campertogno, kde se uskutečnil největší mejdan zájezdu. Končili jsme kolem třetí hodiny, protože nás vyhnal soused z nedalekého stanu.
Středa 9.7.
Ráno v osm nás probudili Eviny výkřiky. Ve spacáku našla mrtvého ptáka. Potom, co jsme ho odklidili jsme si ještě dlouho přispali. Vstávali jsme až v deset. Nasnídali a naobědvali jsme se zároveň. Chvíli nato už jsme nerušeně vyrazili na řeku Sesia. Spodek, kde si Filip (3x) s Pepínem (2x) zaplavali, byl moc pěkný (WW III). Dojeli jsme do kempu, abychom se připravili na vrchní úsek Sesie, na který nás pozvali místní Italové. Nasedali jsme za strašnýho lijáku, takže si asi umíte představit, že na vodu se nikomu moc nechtělo. Velmi nás to překvapilo, bylo to fakt vo hubu. Obtížnost této řeky byla IV a místy V. Kupodivu byl jediný kdo plaval Jerry (2x) a dvě Italky. V Campertognu nás už přivítali Marťa s Evčou a Áďou, které byly celé odpoledne na túře v horách. Většina nás šla spinkat před jedenáctou hodinou.
Čtvrtek 10.7.
Vstávali jsme asi kolem půl sedmé, protože nás čekal dlouhý přejezd (asi 400 km). Odpolední Adigi se Filip s Evčou rozhodli jet na vodu na orinocu. Vymstilo se jim to a hned deset metrů po odražení od břehu se práskli. Na celé řece bylo zajímavé asi jen prvních 100 m, to mohla být dvojčička a zbytek až do konce volej. Ubytování jsme našli v Meranu. Večer jsme se rozhodli pro prohlídku města. Také jsme navštívili jednu hospůdku (samozřejmě velmi nečekaně J). Cestou nazpátek nás zaujaly super houpačky a taky KOLOTOČ!!! (raději bez komentáře). Zpět jsme se vrátili před půlnocí.
Pátek 11.7.
Probudit jsme se mohli někdy po sedmé hodině. Sbalili jsme stany a vyrazili dál na řeku Adige. Nasedali jsme v Laas a končili v Göflanu. Adige nás celkem překvapila, těch šutrů tam bylo až moc (WW III-IV). Pepíno (1x) s Filipem (2x) asi měli náladu na koupání a tak se znovu předvedli. Po velmi namáhavé řece nás ještě čekal přejezd do Rakouska. Hned po postavení stanu jsme se vrhli do bazénu. Po večeři nás čekal fotbálek a později ragby (tedy jen tu mladší a aktivnější generaci J ). Drbali jsme ještě asi do jedný a pak už jsme měli myšlenky jen na spacák.
Sobota 12.7.
Stan jsme opustili asi o půl osmé. Sjeli jsme si 2x Inn. Obtížnost Innu II-III a vlnka na začátku, která nás překvapila svou velikostí (ani ze břehu takhle velká nevypadala) a zatáčka před soutokem byla za IV. Potom jsme se jeli podívat na pomník pana Tyrše, který se utopil v nedaleké řece Ötz. Po stopadesátikilometrovém přejezdu jsme se zabydleli v kempu u jezera Walchsee.
Neděle 13.7.
Vstávali jsme ještě před sedmou, abychom včas dojeli domů. Ještě nás ale čekala říčka Kössener Ache se soutěskou Kachní díra (to se moc zamlouvalo Kačerům Jirkovi a Honzovi). Obtížnost se pohybovala v rozmezí I-II. Potom jsme se už řítili přec Linec do ČR. Hned za hranicemi jsme sedli do nejbližší restaurace, abychom si konečně vynahradili všechny ty konzervy a jídla z pytlíku. Pak už jsme jen nerušeně pokračovali směr Hradec.
Bára
Jak jsme plavali:
NOCE I
Franta 2x, Jerry
NOCE II
Pepíno
ADDA
Filip
TRESA
Adéla, Eva
SESIA
Filip 2x, Pepíno 2x, Jerry 2x
ADIGE I
Filip, Eva
ADIGE II
Filip 2x, Pepíno
INN
Peťule, Honza
celkem 20 čochtanů
Vítěz: Filip (6 čochtanů)
