Norsko

Zahraniční

Datum: 28. 6. - 13. 7. 2002

PÁTEK 28. 6.

19:00 odjezd z HK (km 0)
21:30 odjezd z Chrudimi (38) - Pardubice, Praha, Teplice

SOBOTA 29. 6.

01:00-01:30 Cínovec - hranice ČR-Německo (264)

08:05 Rostock (787), trajekt odjížděl v 8:00, čekáme na další

15:15-21:30 trajekt Rostock-Trelleborg

22:00 odjezd z Trelleborgu, hranice do Švédska bez problémů

NEDĚLE 30. 6.

00:30 spíme cca 120 km před Göteborgem (problém najít místo na spaní)

08:30 odjezd na Göteborg, Uddevalla, Trollhätten, po silnici č. 45 na Karlstad, před Karlstadem vlevo stále po č. 45

řeka Rottnan – bez vody

dále po č. 45 do Vägsjöfors, za mostem za Vägsjöfors doleva

16:00 Brattfors – řeka Ljusnan

LJUSNAN 11 km 2 hod

Brattfors ® most km 45

ZW, krátké peřeje a kaskády WW II(III)

Překrásná příroda, trochu jako Šumava.

spíme tam, kde končíme vodu (1576)

PONDĚLÍ 1. 7.

08:15 odjezd po silnici č. 45 a 62 podél řeky Klarälven do Norska

10:00 hranice do Norska, dál po silnoci č. 26 přes Trysil do Engerneset a zde vlevo proti proudu řeky Trysilelvy přes Elvbrua k jezeru Femund

13:00 jezero Femund

GLØTA 3 km 1 hod

jezero Femund ® jezero Isteren

ZW, prahy a kaskády WW III

Končíme na začátku jezera Isteren (ze silnice odbočka na Glø­tberget), ale soukromý pozemek a zlá čarodějnice !!!

TRYSILELVA 17 km

Fjellheimen ® cca 6 km pod Elvbrua

prvních asi 5 km ZW, dál k mostu Elvbrua vodnatá WW II,III (několik prahů a kaskád, nejtěžší před mostem), od mostu WWI-II

Obě řeky jsou pěkné pro raft.

spíme tam, kde končíme vodu – KOMÁŘI !!! (1886)

ÚTERÝ 2. 7.

TRYSILELVA 9 km

9 km k mostu Elvbrua

11:15 odjezd z Elvbrua po silnici č. 217 na Nyseterbekken (směr Åkrestrømmen)

MISTRA 14 km 4 hod

ústí Renåa ® soutok s Renou

> vl pod mostem Misteregga 25 cm

úvod do WW II (málo vody), soutěska WW IV(IV+) (s vodou už je to lepší, ale mohlo by jí být více), od mostu s vodočtem WW II

Nepřístupná soutěska, technické, zablokované, několikrát prohlížíme, ale nic nepřenášíme, jelo i orinoco.

přejezd po silnicích č. 30 a 3 přes Koppang do údolí Imsdalen k řece Imsa (na silnici podél řeky se platí mýto – bus 60 NOK)

spíme u jezera Imssjøen (2039)

STŘEDA 4. 7.

IMSA 5 km

jezero Imssjøen ® vodopád Kvitkallen

málo vody, WW II-III(IV)

Pokud bude mít vodu pak velmi pěkná říčka. Za vodopádem jsou ještě další lehčí úseky. Včas zastavit nad vodopádem !!!

přejezd přes Koppang po silnicích č. 3 a 30 do Elvål, za Elvål vpravo na Unsetbrenna

UNSETÅA 8 km 2 hod

Unsetbrenna ® most

> vl cca 200 m před mostem 11 cm (začátek NW, v soutěsce vody dost)

úvod ZW, obtížnost postupně narůstá na WW I-II, soutěska WW IV

„Drop-and-Pool“ charakter, nic neprohlížíme ani nepřenášíme, mohlo by jet i orinoco.

přejezd po silnici č. 30 přes Elvål a Tynset k řece Tunna - bez vody

spíme u jezera Savalen (na silnici k jezeru se platí mýto – bus 35 NOK, auto 20 NOK)

(2248)

ČTVRTEK 4. 7.

od jezera Savalen sjíždíme k řece Folla

FOLLA 14 km 2 hod

Grimsbu ® odbočka na Strålsjøåsen

začátek WW I, dál WW III(IV-)

Vhodné pro raft.

přejezd po silnici č. 29 a E6 na Dombås a po E139 k mostu přes Jori

JORI 2´300 m

2 ´ místo WW IV-V pod mostem silnice E136

> vl cca 200 m pod mostem 115 cm

dál na Åndalsnes podél řek Lågen a Rauma (prohlídka vodopádů)

spíme cca 15 km před Åndalsnes u staré pily (2459)

PÁTEK 5. 7.

Jedeme po silnici E136 přes Åndalsnes do Ålesundu – prohlídka města a mořského akvária. Z Ålesundu po E136 a silnici č. 650 do Valldalu. Spíme u ústí Valldalselvy do Norddalsfjordu. (2707)

SOBOTA 7. 7.

Po silnici č. 63 vyjíždíme na Trollstigen (vyhlídka na „Cestu trollů“), cestou zpět řeka Valldalselva.

VALLDALSELVA 10 km

Hol ® Norddalsfjord

vodnatá WW II(III)

Ideální pro raft, před jízdou je nutné lodě vydesinfikovat (parazit Gyrodactylus salaris) – infocentrum ve Valldalu.

Odpoledne zpět po silnici č. 650, trajektem z Liabygdy do Strandy, silnicí č. 60 do Hellesyltu, trajektem přes Geirangerfjord (vodopád Sedm sester, …) do Geirangeru, nahoru po silnici č. 63, odbočka na vyhlídku Dalsnibba (1476 m n. m.), vpravo po silnici č. 15 na Videsæter, vlevo po č. 258 přes Strynetjellet (letní lyžeřské středisko) do Grotli a po silnici č. 15 směr Lom. Spíme u řeky Otta cca 5 km pod Grotli. (2917)

NEDĚLE 7. 7.

Silnicí č. 15 směrem na Lom, cestou prohlídka vodopádů Pollfoss a Dønfoss na řece a Otta. Od vodopádu Dønfoss vyjíždíme k jezeru Aursjøen (1098 m n. m.) a vybíháme na kopec Mjølahaugan (1441 m n. m., 5 hod). Sjíždíme od jezera zpět a jedeme do Lomu (starý dřevěný kostel). Dál po silnici č. 15, doprava na silnici č. 51 a v Randverku vlevo na silnici č. 257. Spíme cca 5 km pod Randsverkem – problém najít místo na spaní, všude zákazy kempování. (3041)

PONDĚLÍ 8. 7.

SJOA 3´6 + 4 km

3 ´ Heidal ® Nedre Heidal

vodnatá WW II-III+ v kaňonu

Nedre Heidal ® slalomka

vodnatá WW II, před slalomkou místo WW IV-V, slalomka WW III-IV

> vl u kajakcentra v Nedre Heidalu 43 cm

> vp na zač. slalomky 48 cm

od řeky Sjoa jedeme po E6 na Oslo, ve Frya vlevo po silnici č. 27 do Atnbrua

spíme u Atny pod Atnbrua (3224)

ÚTERÝ 9. 7.

ATNA 20 km 3,5 hod

Atnbrua ® Mugrenda (most)

> vp na zač. jezera pod vodopádem pod mostem v Atnbrua 95 cm

(rozumné minimum, mohl by jet i raft)

úvod WW II (jedno místo WW III-IV), od mostu WW III-IV, klesá na WW II

spíme v Mugrendě u odbočky k mostu přes Atnu (3317)

STŘEDA 10. 7.

SETNINGA 16 km 3,5 hod

jezero Setningen ® most u TestFallu

NW (při pohledu ze mostu pod TestFall se zdá být vody málo, v soutěsce to ale stačí)

úzká soutěska, WW III,IV, technické

Jednou prohlížíme, přenášíme jedno ošklivé místo (za větší vody sjízdné) a jeden strom – POZOR NA STROMY !!!

15:00 odjezd od Setningy (3347) po silnici č. 219 do Enden, dál po silnici č. 27 do Ringebu a po E6 na Lillehamer

17:00 Lillehamer

18:00 odjezd z Lillehameru na Oslo

20:00 spíme u jezera Hurdalsjøen (odbočka z E6 na silnici č. 180) (3606)

ČTVRTEK 11. 7.

08:00 odjezd na Oslo

09:00 Oslo – prohlídka města, Vigelandových soch, muzeí Fram a Kon-Tiki

15:20 odjezd z Osla (3694) na Göteborg

17:30 hranice do Švédska

20:00 spíme u Kobe (cca 30 km před Göteborgem, problém najít místo na spaní) (4008)

PÁTEK 12. 7.

12:00 odjezd na Göteborg

09:00 Göteborg – prohlídka města a námořního muzea (vojenská loď, ponorka, … - celkem asi 10 lodí)

12:00 odjezd

16:00 Trelleborg (4373)

17:45-21:30 trajekt Trelleborg-Sassnitz, dál přes Stralsund, Neubrandenburg, Berlín a Drážďany domů

SOBOTA 13. 7.

06:15-07:15 Cínovec – hranice (4943), dál Teplice, Praha

10:30 Hradec – loděnice (5161)

SUMMARY
na vodě: 12 řek, 150 km
mikrobusem: 5161 km

Mapa:
Freytag & Bernd: Norwegen, díl 2 (1:400 000)

Počasí v Norsku:
http://met.no/

JAK TO VIDĚL PUSÍK



Tuto cestu jsme začali plánovat již loni v létě, když jsme byli na vodě v Itálii. O Norsku se mluví jako o vodáckém ráji, takže je nejvyšší čas se tam taky vypravit. Ač to u nás nebývá zvykem, rozhodli jsme se pro tentokrát využít služeb CK. Rozhodování nebylo dlouhé. Zvolili jsme CK AJV z Příbrami. Slona z AJV známe z vody, někteří s ním již v minulosti někde byli a on sám byl v Norsku již třikrát, takže ví co a jak. Bylo nás celkem 14 co spolu pravidelně jezdíme na vodu + Slon a řidič Roman. Noví byli akorát kluci Vaňátkovi z Pardubic, kteří se ale rychle adaptovali. Celkem tedy 11 pevných lodí, raft a orinoco a 4 kola pro holky, které vodácký program prokládaly cyklistickými výlety.

Účastníci:
Slon
Petr Z. Předseda
Irena
Petr D. Pan vedoucí
Jana Pusík
Jirka Batman
Jitka
Martin Nuny
Lenka
Martina
Martin S. přezdívku neuvádím, Martin ji špatně snáší
Petr V.
Honza
Káťa
Pepíno Troll
a řidič Roman

Pátek 27.6.2002

Konečně nadešel den D - vyrážíme do Norska. Sraz na loděnici v HK byl v 17:00. Cesta z Příbrami ale trvala déle než Slon s Romanem předpokládali, takže z Hradce jsme nakonec vyjížděli až v 19:00. I když máme namířeno na sever, bereme to ještě přes Pardubice, kde naskakují Martin a Martina Skálovi a pak přes Chrudim, kde se naloďuje zbytek výpravy a hlavně nakládá a připojuje vlek. Pan vedoucí nám rozdává zájezdová trička vzadu s obrázkem a vpředu se jménem nebo přezdívkou. Všichni jsou z nich nadšeni, pouze Martin S. si ho odmítá obléci. Nemůže se se svou přezdívkou stále nějak ztotožnit. Ve 20:30 konečně odjíždíme z Chrudimi. Na to, že nám druhý den v 8:00 jede z Rostocku trajekt, to máme jen tak tak. Stavujeme se ještě u pumpy dofouknout kola a vyměnit žárovky. Menší zdržení zde, k velkému pobavení ostatních, způsobuje Batman. Chystáme se už konečně vyrazit, když tu se z pánského záchodu ozývá zoufalé bouchání a volání o pomoc. Když si odskočil na záchod, nějaký dobrák ho tam zamkl a klíč vrátil na kasu. 21:30 - opět v Pardubicích. Tentokrát již máme konečně kurs Praha - Teplice - Cínovec - Rostock - Trelleborg - Norsko. V 1:00 dorážíme na Cínovec. Němečtí celníci si dávají na čas. Kolem vleku čmuchá policejní pes. Po chvíli ale znechuceně odchází. Naše železné zásoby alkoholu (tvořené především Nunyho rumíčkem - 12 l domácí výroby a nějakou tou vodkou) mu asi nevoní a buřty máme u sebe nebo jsme je již snědli.

Sobota 28.6.

Průjezd Německem. Daří se nám poměrně dobře dohnat časovou ztrátu nebo si to alespoň myslíme. Už to vypadá, že trajekt bychom mohli stihnout. Čím blíž jsme ale k Rostocku, tím víc také ubývá nafty v nádrži našeho mikrobusu. Asi 500 m před pumpou motor zhasíná. Roman dolévá železnou zásobu z kanistru. Pokus o nastartování sice zpočátku připomíná naše výlety s avií, po několika pokusech se ale úspěch přeci jen dostavuje a my přejíždíme k pumpě. Rychle tankujeme, ale už se také pomalu loučíme s myšlenkou, že stihneme trajekt. Přijíždíme asi v 8:05 a skutečně nám nezbývá než zamávat. Němci jsou holt nechutně přesní. Další loď jede až v 15:15. Volíme proto alternativní program - prohlídku Rostocku. Zahajujeme ji exkurzí po sídlištích na periferii, kde Roman ukazuje udiveným Nemcům jízdu přesnosti mezi jejich zaparkovanými auty. Ve městě probíhá právě jakýsi Stadtfest. Na náměstí jsou různé atrakce, točené pivo, klobásky, hraje dechovka, dixyland, ... . Někteří, ač to zatím ještě netuší, si již tvoří základ pro nominaci za mimořádné výkony. K trajektu přijíždíme raději už před 14:00. Odjíždět má v 15:15. Ve skutečnosti ale zvedáme kotvy s půlhodinovým zpožděním. To nemohl počkat i ráno? Cesta do Trelleborgu trvá 6 hodin. Průběžná konzumace rumu s kolou udělala své. Poznamenáni jsou skoro všichni, prim ale hraje Pepino, Jirka a Martin. Pepíno - snaží se dávat kapitánovi instrukce jak odplout, u baru bijíc se v hruď vyzývá s heslem tanec - kanec k tanci postarší Němku doprovázenou manželem. Pár raději rychle vyklízí pole. Poté sedí na palubě a tiše zvrací. Vzhledem k tomu, že jsou docela vlny, chodí se na něj ostatní cestující soucitně dívat. Jirka - nevědomky odchází se mnou a Martinou do sauny, záhy si to však rozmýšlí a ztrácí se neznámo kam. Poté ho nacházíme spícího vedle zvracejícího Pepína. Předtím si však stačí ještě někam odložit batůžek a videokameru. Zbytek cesty již probíhá bez větších vzrušení. Zpestření nastává při vyloďování. Všichni včetně Pepína, který se již zmátožil, se dostavujeme včas k autobusu. Chybí pouze Slon. Vtipy na jeho adresu postupně ustávají jak opouštíme trajekt a on stále nikde. Že by ho taky zmohl Nunyho rumíček? Když je trajekt téměř vyložen a my notně nervózní, vydávám se ho s Petrem hledat. Personál, který asistuje u vyjíždění vlaků, zastavuje práci a vyhlašuje pátrání. Nakonec Slona budí v odpočívárně stewardka a my můžeme ve 22:00 vyrazit vstříc dalším zážitkům. Už je znát, že jedeme na sever. Je skoro půlnoc a pořád ne a ne se setmět. Ve 24:30 po delším hledání konečně nacházíme cca 120 km před Göteborgem v bývalém lomu místo na spaní.

Neděle 30.6.

V 7:30 nás Petr budí hlasatelem. To je píseň, kterou teď jako budíček budeme slýchat každý den. Venku prší a ne málo. Rychle balíme a v 8:30 odjíždíme směr Göteborg - Karlstad. Abychom trochu zpestřili přejezd do Norska, máme v plánu sjet dneska něco ještě ve Švédsku.

Jedeme řeku Ljusnan: úsek Brattfors – most km 45, 11 km, 2 hod, ZW, úseky WW II (III). Je to odpočinková jízda. Rybníky proležené nějakou tou peřejkou. I když je pravda, že holky na raftu mají občas oči jak žemle. Hodicovi jedou na orinocu.

Spíme u mostu co končíme vodu. Střídavě prší a svítí sluníčko. Respektive pršet začíná jen co vylezeme z vody. V malé chvilce co neprší stavíme stany a natahujeme plachtu, která se tady vážně hodí, a vaříme. Máme s Petrem kašpárka. Málem vlastně jen kaši, protože párky s hořčicí uvnitř považujeme zprvu mylně za zkažené. Pořád nás strašně mate to světlo. V noci je vidět jak ve čtyři odpoledne. Strašně dotírají muchničky a komáři. Balíme se do všeho co máme a stříkáme repelentama všech druhů, ale moc to nepomáhá. Spát jdeme po asi dvouhodinové hudební produkci kolem 23:30.

Pondělí 1.7.

Petr nás budí v 7:00 opět hlasatelem. Balíme, děláme raní hyenu (někteří dokonce 2x, když si poprvé vyčistí zuby indulonou – viď Batmane) a v 8:15 odjíždíme již směr Norsko. Kocháme se okolní nádhernou přírodou - moře lesů, občas nějaké jezero nebo malá osada s typickými dřevěnými domky se zatravněnou střechou. V 10:00 vjíždíme do Norska. Jedeme směr Trysil, Elvbrua. Ve 13:00 přijíždíme k jezeru Femund. Při cestě podél jezera potkáváme několik sobů. Nejdříve jednotlivé kusy, které se nerušeně procházejí po silnici, a když se převlékáme do neoprenů i celé stádo. Ve 13:30 jdeme na vodu. Na programu jsou řeky Gløta a Trysilelva. Je to vlastně jedna řeka, která se mezi jezery Femund a Isteren jmenuje Gløta a po výtoku z jezera Isteren Trysilelva.

Gløta: 2 km, ZW, prahy WW III, 1 hod. Široká řeka s prahy a pěknými vlnami, krásné pohoupání. Nejtěžší je peřej u výtoku z jezera. Jedeme při levé straně. Končíme na začátku jezera Isteren. Ze silnice to je odbočka na Gløtberget. Vylézáme z vody. Je tam několik baráčků a karavanů, tak se usazujeme na trávě a Petr se Slonem se vydávají hledat řidiče s Lenkou, která na vodu nešla. Je nám divné. že tu nečekají, když odbočka ze silnice je tak jasná. Za chvíli se na nás začínají slétat ty potvory komáři. Neoprén pro ně není téměř žádná překážka. Komáři ale nejsou to nejhorší. Po další chvíli přichází místní Norka. Náš první styk s domorodci nedopadá zrovna nejlíp. Je to strašná čarodějnice, která nás nekompromisně vyhání pryč. Asi jsme ji narušili odpolední siestu. Poponášíme tedy lodě kousek dál na takový pěkný plácek, kde se Roman s mikrobusem krásně otočí. Jakmile ale přijíždí, startuje baba i po něm a žene ho pryč. Snažíme se jí vysvětlit, že se alespoň otočíme, ale ona nezná jiné slovo než ne. Naštěstí za námi už stojí auto nějakého rybáře, který má vjezd povolen a když mu říkám, že si tu cestu zpátky na silnici bude muset s námi vycouvat, rázně vystupuje a jde udělat pořádek, takže jen navážeme a jedem. Cestou nabíráme na silnici Lenku, která byla ze břehu jezera kousek níž sebrat poznávací znamení abychom věděli kde vystoupit a teď se vrací a líčí své zážitky se sobem, kterého potkala uprostřed lesa.

Přejíždíme na Trysilelvu: úsek Fjelleheimen - Elvbrua. Prvních 5 km ZW, pak k mostu Elvbrua WW II, III, od mostu WW I - II, 17 km. Řeka má podobný chrakter jako Gløta. Prahy jsou častější a víc to na nich houpe. Před mostem Elvbrua je pěkná peřej.

V 18:30 končíme cca 6 km pod Elvbrua a spíme na tábořišti u vody. Potkáváme se zde s CVOKem a L. Hronem se studentama z Pardubic. Komáři a muchničky podávají abnormální výkon. Snažíme se je vykouřit, což zabírá jen částečně, tak se rozptylujeme alespoň Nunyho rumíčkem. Jeho zásoby rychle mizí a Pepíno má záhy své následovníky. (Je pravda, že i mně je druhý den ráno trochu těžko, a když jedeme opět Trysilelvu, nemám z houpání na vlnách skoro žádnou radost.) Velice vydařená je i večerní hudební produkce.

Úterý 2.7.

Odjíždíme v 9:00. Dáváme ještě jednou Trysilelvu. Tentokrát ale začínáme níž abychom se vyhnuli tomu oleji na začátku a končíme pod peřejí u mostu - asi 9 km. V 11:15 se přesouváme na Mistru (z Elvbrua na Åkrestrømmen).

Mistra: 14 km, 4 hod, úsek: přítok Renåa - soutok s Renou, vodočet: 25 cm - most Misteregga. Prší a nikomu se do převlíkání moc nechce. Nacházíme opuštěný srub, takže nakonec je alespoň to převlíkání v suchu, i když do mokrýho. Jedeme všichni kromě raftové sekce a Martina S., který má z předchozí noci také nominaci a teď trpí a trpí ještě víc, když pak líčíme zážitky z vody. Slon a Petr Z. jedou na orinocu. Začátek je WW II - III. Vody je tady skoro málo. Pak se to ale svírá a v soutěsce (WW IV) už je vody akorát. Od mostu s vodočtem k soutoku to je zase WW II. Soutěska byla, alespoň pro mě, celkem výživná. I když kilometráž píše za této vody WW IV, určitě to bylo o něco težší než Kamenice. Několikrát prohlížíme, nepřenášíme ale nic. Pouze orinoco jednou. Zaplavala jen Káťa a já jsem se z toho musela vedle dvou eskymáků taky jednou vykopat, když mě převálcovalo orinoco, které se předtím zaseklo na šutrech a znovu rozjelo zrovna když jsem jela kolem. Soutěska byla dlouhá 5 km a o pěkná místa nebyla nouze. Nejlépe to vystihl Pepíno, který hodnotí obtížnost a dojmy podle toho, jak velké oči jako žemle při jízdě má. Tentokrát pravil, že to nebyly žemle, ale vánočky.

Balíme a Roman zatím dojíždí pro Petra V., který si skoro hned na začátku udělal díru do špice a musel potom podniknout horolezecký výstup, když se škrábal z hluboko zaříznutého údolí řeky nahoru na silnici. Odjíždíme přes Koppang do údolí Imsdalen k řece Imsa. Ta vytéká z jezera Imssjøen a protéká celým údolím. U vjezdu do údolí se platí mýto. Je tam dřevěný přístřešek s ceníkem a formulářem jako dokladem o zaplacení a schránka, kam se příslušný obnos vhodí. Systém, který by u nás asi ani nezačal fungovat. Platíme 60 NOK a vjíždíme do krásného údolí. Spíme v lese kousek od jezera. Petr V. večer nad vařičem spravuje úspěšně loď.

Středa 3.7.

Jedeme řeku Imsa. 5 km, úsek: jezero Imsøen - vodopád Kvitkallen, WW II - III (IV). Je málo vody. Je tu sice několik pěkných místeček, která by za více vody byla určitě ještě zajímavější, ale jinak to je drbačka, která celkový dojem dost kazí. Holky jedou údolím na kole a vypadá to, že výlet se jim líbil. Končíme nad vodopádem. Je krásný - několik na sebe navazujících stupňů. V případě, že úsek, který jsme jeli, nelze pro nedostatek vody jet, je vodopád i sjízdný (VI). My raději navazujeme a sušíme, protože začalo svítit sluníčko. Pořádně poprvé od té doby co tu jsme. Pak přejíždíme přes Koppang a Elvål o cca 100 km dál na řeku Unsetåa. Opět nádherná cesta, pouze samé lesy, jezera a sem tam nějaká osada.

Unsetåa: 8 km, úsek Unsetbrenna - most, 2 hod, na vodočtu před mostem je 11 cm (dle DKV je 5 cm minimum a 10 - 15 cm optimum). Začátek je ZW a vody spíš míň. Po 3 km se voda začíná kudrnatit a objevují se první peřejky. Za chvíli se údolí uzavírá , po obou stranách skály - vjíždíme do soutěsky a Nuny začíná mít své stísněné pocity. Vody je tu akorát. Je to technická IV, neprohlížíme, pod každým těžším místem je bazének na vyeskymování nebo odlovení. Lovíme naštěstí jen jednou - Slona, kterého překvapily dva válečky hned za sebou a po jednom pokusu o eskymáka se kope ven. Další ztrátu utrpěl Petr D., který si při eskymování roztrhl špricku. Krásná řeka jak krajinově, tak po vodácké stránce.

Přejíždíme po silnici č. 30 přes Elvål a Tynset k řece Tunna. Je ale bez vody. Jedem proto k jezeru Savalen (placená cesta - bus 35 NOK, auto 20 NOK) kousek od řeky Folla, na kterou se chystáme zítra. U jezera je nádherně. Neprší a neštípou komáři. Ani nenatahujeme plachtu. Robert, kluci Vaňátkovi, Káťa a Slon si půjčují loďku, kterou tam má zaparkovanou nějaký rybář a vyrážejí na ryby. Vrací se asi za 1,5 hod, ale bohužel bez úlovku. Děláme táborák a hrajeme asi do 23:30. Petr D. šel spát brzy a vyhrožoval, že ráno bude hlasatel už v 7:30. Snažíme se ho zmást, Roman startuje autobus a my mu zpíváme už ve 23:30. Nereaguje a chrápe dál. Ráno se mi ale daří ukecat ho alespoň na 7:45.

Čtvrtek 4.7.

Vstáváme a balíme. Kolem jezera je nádherně. Jdu se kousek projít a pak jen tak sedím a koukám do vody a na kopce a lesy kolem. Odjezd nám trochu zpestřila rozblácená cesta, po které jsme sice vcelku bez problémů včera přijeli, ale dneska úspěšně zapadli. Vyrážíme pro klacky a kameny. Nakonec se úspěch dostavuje, ale po nás tam už asi chvíli nikdo nezajede. Sjíždíme k Folle.

Folla: 14 km, úsek: Grimsbu - odbočka na Strålsjøåsen, 2 hod, Začátek opět WW I s krásnými panoramaty. Pak to ale začíná být zajímavější. Vodnatá WW III, nejzajímavější je esíčko asi uprostřed s místem IV- na konci. Pak už "jen" vlny a houpání. Super. Jedou i holky na raftu se Slonem a Petrem Z. a nestačí valit oči. Občas i ztrácejí řeč.

Po dojezdu děláme hygienu. Petr D. vymýšlí jak se nejlépe odvážit umýt si hlavu v ledové řece. Vbíháme tam ještě v neoprenech, takže alespoň na zbytek těla je teplo. Balíme a vyrážíme směr Dombås (silnice č. 29 a E6). V Dombåsu děláme krátkou zastávku. Kupujeme s Petrem 2 bochníky chleba, protože ty dva z předvčerejška jsme stihli k velkému údivu ostatních už zkonzumovat. Vybíráme místní infocentrum a vyrážíme po E136 k mostu přes řeku Jori. Jori má ideální vodu. Začíná se ale už projevovat únava a skoro nikomu se do toho nechce (vodnatá WW III - IV, (V)). Na vodočtu 115 cm - střední voda. Petr a kluci Vaňátkovi si dávají 2x alespoň závěrečných cca 300 m se IV - V místečkem - nejtěžší z celého úseku. My se rozmísťujeme po břehu s foťákama a pytlíkama, kdyby bylo potřeba. Petr s atomem se při druhé jízdě staví do svíce ani neví jak a pěkně v ní péruje nahoru a dolů. Kluky na rodeovkách to většinou schroupne, chvíli je vidět pádlo, chvíli nic a pak je to vyplivne.

Před 17:30 vyrážíme dál na Åndalsnes podél řeky Lågen a Rauma. U řeky Rauma stavíme a fotíme vodopády, kterých tu je nepočítaně. Řeka se různě dělí a padá v několika stupních dolů, kde se některé proudy zase spojují a padají dál. Spíme cca 15 km před Åndalsnes u staré pily. Večer se jdeme podívat k řece a objevujeme krásnou peřej (IV). Museli bychom tady být alespoň 2 měsíce, abychom to všechno stihli, a hlavně by muselo být občas alespoň trochu hezky. I když přes den svítilo i sluníčko a bylo to chvílemi i na tričko, teď večer se začíná počasí kazit a zase prší. Sedíme pod střechou pily a hrajeme na kytaru. Počasí vypadá dost beznadějně. Zítra jsme se měli vydat na „Cestu trollů“, ale jestli bude takhle hnusně, bude to asi zbytečné, protože z vyhlídek stejně nebude nic vidět. Usínáme s přáním, aby se trochu vyčasilo.

Pátek 5.7.

Pršelo celou noc, prší i teď a ne málo. Probouzíme se a vodopády, které včera jen jako čůrky stékaly po skalách okolo, mají teď spoustu vody. Je jasné, že z „Cestu trollů“ by nic nebylo. Necháme si jí na lepší počasí a dneska vyrážíme po silnici E136 přes Åndalsnes do Ålesundu. Navštěvujeme mořské akvárium (vstup 85 NOK, skupina 60 NOK). Přicházíme akorát, protože ve 13:00 naplouvá do toho největšího akvárka (sklo silné 26 cm, objem 4 mil. litrů) potápěč a krmí ryby. Pak vyrážíme na prohlídku Ålesundu - vystupujeme na kopeček nad městem, ze kterého je krásný výhled na celý přístav a okolní ostrůvky. Roman s klukama Vaňátkovýma zatím v přístavu rybaří (úlovek: 2 tresky). V supermarketu zkoušíme vrátit české plechovky od piva a PET flašky. Po několika marných pokusech kluci zablokují přístroj, který začne houkat. Přibíhá zděšená prodavačka, a když zjistí, co tam nacpali, žene je pryž. Podařilo se nám procpat jen flašku od poděbradky, za kterou jsme utržili 2,50 NOK. Je to holt pouze pro výrobky made in Norway. Z Ålesundu jedem po E136 a č. 650 do městečka Valldal. Hledáme, kde dnes večer složíme hlavu. Dlouho se nám nedaří nic najít. Nakonec spíme u ústí Valldalselvy do fjordu (Norddalsfjorden). Místo už je sice obsazeno italským rybářem se ženou, ale jsou hrozně přátelští a vůbec jim nevadí, že narušujeme jejich podvečerní siestu. Dokonce nám přinášejí ryby (lososa a nějaké filety). Vedle placu kde spíme je skládka všeho možného harampádí, což se ale nakonec ukazuje jako výhoda. Kluci dělají obhlídku a z přinesené lavičky, točícího křesílka a sedadla z auta si pod plachtou zařizujeme malý obývák. Houmlesáci by nám mohli závidět. Navštěvujeme s Petrem místní infocentrum a raftařskou kancelář, abychom zjistili, jestli se Valldalselva smí jet. Někdy to totiž není možné kvůli lososům, kteří tu táhnou proti proudu se vytřít. Řeka se jezdí, ale ráno musíme přijít nechat si vydesinfikovat vybavení, protože v některých norských řeká se vyskytuje parazit Gyrodactyluas salaris, který napadá mladé lososy a úplně je vyžere. Máme přijít ráno v 9:00. Kluci foukají raft a vyrážejí na fjord na ryby. My zatím smažíme a dlabeme darované a ulovené ryby. Nemají chybu. Kluci se vrací asi po dvou hodinách a mají celkem slušné úlovky, které obdivuje i italský rybář (tresky, makrela a ježdík, největší treska skoro 70 cm). Postupně se s ní vyfotí a my jdeme kuchat. Je už skoro půlnoc, takže smažení a konzumaci necháváme na zítra.

Sobota 6.7.

Je ráno a kupodivu neprší. Dokonce je na obloze sem tam i modro. Snídáme, balíme a v 9:00 jsme již nastoupeni před kanceláří rafťáků. Ale ouha. Paní si asi večer neuvědomila, že je dneska sobota a na dveřích mají, že v sobotu otvírají až v 10:00. Takže čekáme. Všimnout si toho včera, mohli jsme si krásně pospat. Kluci nahazují udice. Nic ale nebere. V 10:00 přijíždí paní a s úsměvem nám říká, že už na ní asi čekáme. Dává nám desinfekci a my začínáme očistu. Kolem 10:30 konečně vyrážíme proti proudu Valldalselvy na vyhlídku na Cestě trollů. Přijíždíme tam z druhé strany, takže nejedeme po těch hlavních serpentinách, ale i tak to stojí za to. Máme štěstí. Nahoře se zdržujeme asi půl hodiny a jen co odjíždíme, začínají zase sedat mraky. Holky nahoře na vyhlídce nasedají na kola a jedou zpátky kolmo. Cestou pořádně zmoknou ale přijíždějí spokojené.

My dáváme na zpáteční cestě Valldalselvu. 10 km, úsek: Hol - fjord, WW II - III. Je to krásná vodnatá řeka s pěknými vlnami a jednou výživnou kaskádou, ve které chvílemi nevidím ani loď přede mnou. Dojíždíme až do fjordu.

Odpoledne věnujeme poznávání přírodních krás. Vracíme se kousek po silnici č. 650, přejíždíme trajektem z Liabygdy do Strandy a po silnici č. 60 do Hellesyltu. Odtud podnikáme vyhlídkovou plavbu trajektem přes Geirangerfjord do Geirangeru. Trajekt nás každého stojí 90 NOK, 1 pivo a nějakou vodku (normálně by to vyšlo na 120 NOK - 90 NOK/osobu a 630 za bus) Plavba trvá asi hodinu. Geirangerfjord je jedno z turistických nej této oblasti. Z obou stran padají do moře vodopády - např. Sedm sester - sedm vodopádů vedle sebe jejichž průměrná výška je kolem 200 m. Občas lze na těžko přístupných stráních vidět dnes již opuštěné farmy. Některé jsou dnes cíly pro jednodenní výlety. Z Geirangeru jedeme serpentinami nahoru po silnici č. 63. Odpojujeme vlek a odbočujeme na vyhlídku Dalsnibba (1476 m n. m.) Přeje nám počasí. Neprší a vítr rozfoukává mraky, takže se můžeme kochat krásnými panoramaty. Je vidět až dolů na fjord, který jsme projížděli. Fotíme a filmujeme okolní kopce a trolla Pepína poskakujícího mezi balvany. Není nad autoturistiku. Trochu výhrady k tomu má akorát šofér Roman, který v serpentinách div neukroutil volant. To chudák ještě netuší, že není všem dnům a serpentinám konec. Sjíždíme z vyhlídky, připojujeme vlek a vydáváme se na vyhlídkový okruh. Vpravo po silnici č. 15 na Videsæter, pak vlevo po č. 258 přes Strynetjellet (letní lyžařské středisko). Nekonečné hory a krásná jezírka. Už se těším, až na nějaký ten kopec zítra vyrazíme. Na jednom ze sněhových plácků se koulujeme a pak už sjíždíme z hor směrem na Grotti, z Grotti po č. 15 na Lom. Spíme u řeky Otta cca 5 km pod Grotti. Večer pečeme "zbytek" ryb, strašně se přejídáme a plni dojmů jdeme spát.

Neděle 7.7.

Martin S. se nám chce z neznámého důvodu pomstít a budí nás hlasatelem o 1/2 hodiny dřív. Nejvíc se nechá nachytat Slon, který asi proto, že je vedoucí zájezdu a chce jít příkladem, bleskově vstává a balí stan, takže když my se hrabeme ze spacáků, stojí on už v pozoru u autobusu. V plánu jsou dneska vodopády Pollfoss a Dønfoss na řece Otta a pěšárna. Vodopády teoreticky sjíždíme a vyjíždíme k jezeru Aursjøen. Tady se dělíme na dvě skupiny. První se spokojuje s menším okruhem, my vyrážíme na cca šestihodinovou túru. Vybíháme na kopec Mjølahaugan (1441 m n. m.). Pepíno sbírá sobí paroží, se kterým, když si ho naloží na záda, vypadá jak troll nebo bába s roštím. Sjíždíme zpátky a děláme krátkou zastávku v městečku Lom, kde navštěvujeme dřevěný kostelík ze 13. století. Od 19:00 tam je vstup zdarma. Kluci si v infocentru dobíjejí baterky do videa, u pumpy nabíráme vodu a vyrážíme směr Sjoa. Spíme cca 5km pod Randsverkem. Je problém najít místo na spaní, protože všude je zákaz. Tato oblast je již hodně turistická s poměrně velkým množstvím kempů, takže si hlídají, aby jim neutíkal kšeft.

Pondělí 8.7.

Sjoa: Dáváme 3x komerční úsek Heidal - Nedre Heidal (3x 6 km), vodnatá WW III, DKV sice některá místa označuje za IV, ale asi za více vody. My máme na vodočtu u kajakcentra v Nedre Heidal 43 cm. Je to krásné pohoupání skoro zadarmo, i když při 2. jízdě mě vlny 2x vytrestaly a musela jsem eskymovat. Pravda je, že ty největší válce a přepadávající vlny šulím. Zato Nuny se v jízdě na komoru přímo vyžívá. Se svou váhou to taky všechno proráží jak torpédo. Raftové sekci se na vodu nechce a vyráží raději na pěško po okolí. První jízdu proto jedou jen pevné lodě. Při druhé jízdě se nám daří přemluvit alespoň Jitku a jede i raft (R4). Při třetí jízdě svezeme i šoféra (R5 + kamera). Petr D., Nuny a Martin S. dávají třetí jízdu až pod slalomku. Asi jsem měla nějakou předtuchu, že jsem vylezla s raftem už v Nedre Heidal. Slalomka se jim líbila (WW III - IV). Proti zatáčce, která jí ale předcházela to prý nic nebylo. Pepínovu poznámku, že je tam ty válce kdysi obrátily i s matyldou nějak přeslechli, a když do toho vjeli, nestačili se divit. Hlavně Martin S., který se hned na začátku práskl a zvedl až v okamžiku, kdy už padal do toho největšího válce. V podstatě všichni tam předvedli nechtěnou soustavu rodeových prvků a prokleli Pepína, kam je to poslal. Asi ne pro nic za nic je tohle místo v kilometráži za V. Slalomka pak už byla prý jen slabý odvar.

Od Sjoy jedeme po E6 na Oslo, ve Frya vlevo po silnici č. 27 do Atnbrua. Spíme u Atny v bývalém lomu. Krásné tábořiště. Holky našly spoustu hub. Petr Z. dělá smaženici, kterou se večer u ohně a hudební produkce dojídáme.

Úterý 9.7.

Petr D. se Slonem se nad námi slitovali a hlásají budíček "až" v 8:00. Kolem 10:00 vyrážíme přímo z tábořiště na vodu.

Čeká nás Atna: 20 km, úsek: tábořiště - Mugrenda (u mostu pod soutokem se Setningou), 3,5 hod, vodočet v Atnbrua vpravo pod mostem 95 cm. Vody není ze začátku moc. Pro pevné lodě rozumné minimum, raft by tady nahoře dost dřel. Holky proto volí raději cyklistický výlet. Vybavujeme je mapou a instrukcemi a kluci vtipkují, že určitě zabloudí. Zatím ještě netuší, že to bude pravda. Po trochu rozpačitém začátku (WW II a ZW mezitím s jedním místečkem po asi 1,5 km WW III - IV) začíná od mostu krásná WW III - IV v kilometráži popsaná jako desetikilometrová peřej. V závěru pak obtížnost klesá na WW II. Krásné velké vlny, válečky. Pepíno chce první těžší místo ošulit jak to bývá jeho zvykem a zůstává zapřenou rukou viset na šutru. Nemůže ani dopředu ani dozadu a vysílá k nám prosebné pohledy o pomoc. Kluci ho vysvobozují a my mu připisujeme čochtana. Sice nevykrysil, ale bez naší pomoci by musel.

Táboříme v Mugrendě u Atny. Cyklistická sekce zatím nikde. Za chvíli zvoní mobil. Holky si cestu nechtěně trochu protáhly, zjistily svůj omyl a teď, alespoň některé, nemají už sílu a chuť šlapat 20 km zpátky. Kluci poměrně rychle měknou (hlavně Nuny) a jedou pro ně. Nevzdává to akorát Irča s Martinou. Vzhledem k tomu, že nikam nepřejíždíme, máme v podstatě volné odpoledne. Jdeme se s Petrem podívat k TestFallu na most, jak to vypadá s vodou na Setninze, kterou máme v plánu zítra. Není to nic moc, ale nahoře to má být sevřené údolí, tak to snad půjde. Večer děláme táborák, hrajeme a pěvecký program prokládá Nuny svými perverzními vtipy. Kolem 23:00 jako by se setmělo a je strašná bouřka a slejvák. Chtěli jsme už jít spát, ale v ceďáku se nechce nikomu přebíhat a tak čekáme. Akorát Nuny i s rumem se po anglicku vytratil už před deštěm a my teď musíme čekat nasucho.

Středa 10.7.

S přestávkami pršelo skoro celou noc. Káťa má narozeniny, tak jí kluci připravili překvapení. Kajak s přáním vytáhli na snad nejvyšší borovici v okolí. Přejíždíme na Setningu. Noční déšť se na stavu vody nijak neprojevil. Opět za deště se převlékáme do již dost jetých neoprenů, které mají takové to zvláštní aroma čtrnáctidenní zatuchliny (ještě že to je již poslední voda) a v 10:15 jdeme na vodu.

Setninga: 16 km, 3,5 hod, úsek: jezero Setningen - most (TestFall), WW III - IV, technické. Nasedáme na jezeře. Po prvních 3 km, kdy je Setninga jen takový potok tekoucí lučinou, se zařezává do hlubokého krajinově i vodácky nádherného kaňonu, kterým protéká po většinu své délky. Hodně zablokované, velké šutry, průskoky, prahy. Skutečná perla na zakončení zájezdu. Jede nás 11 lodí. Vidím vždycky tak 1 - 2 lodě před sebou. Žádný větší problém cestou nemáme. Musíme ale dvakrát přenášet. Poprvé úzký průjezd s šutrem uprostřed. Za více vody by to bylo sjízdné. Teď je ale nebezpečí vzpříčení dost velké, spíš jisté, takže raději přenášíme. Podruhé to je již v dolní části kvůli spadlým stromům. Pro pobavení ostatních se mi v jednom esíčku podařilo v pravé zatáčce nechat se moc vynést a zůstala jsem jak dědeček hříbeček sedět na šutru. Petr Z., který jel za mnou, se pak snažil projet to vlevo, ale nevšiml si, že těch šutrů tam je trochu víc, zůstal na jednom viset a musel pak couvat. Poslední 3 - 4 km je koryto opět širší. Za našeho stavu to je dost drbačka. Pak už následuje jen kaskáda (TestFall) pod mostem, kde čekají holky s foťákama a kamerou a je konec. Kaskáda je v kilometráži popisována jako testovací místo pro vrchní úsek. Oproti místům v soutěsce má být toto jednoduché. Myslím si ale, že kromě místa, které jsme přenášeli, tam těžší úseky nebyly.

Provádíme celkovou hygienu, definitivně balíme vodácké věci (to bude smrad, až je doma v sobotu po třech dnech vytáhneme), házíme Slona jako vedoucího zájezdu do vody a v 15:00 odjíždíme od Setningy po silnici č. 219 na Enden, z Endenu po č. 27 do Ringebu a dál po E6 na Lillehamer. V 17:00 přijíždíme do Lillehameru a dáváme hoďku rozchod. Roman prodává vodku, my kupujeme s Petrem 3 bochníky chleba a jeden hned pořádáme a valíme to dál na Oslo. Ve 20:00 táboříme u jezera Hurdalssjøen. Z hezky vypadající louky se vyklube pastvina pro krávy a bejky. Začínají postupně vylézat z lesa a zvědavě obhlížet a pak ožužlávat Nunyům šňůry od stanu. Nuny by se ale jako pasáček krav určitě prosadil. Nejdřív zkouší bučení, ze kterého jsou evidentně vedle a asi 2 minuty stojí naprosto bez hnutí. Pak k nim promlouvá několik "vlídných" slov v češtině a bejčci berou roha. Opět hrozně leje. Přichází se k nám družit nějaký Nor - rybář. Rum s kolou ale po dvou kolech odmítá a po chvíli se zvedá a jde radši zase na ryby. Dopíjíme poslední zásoby a jdeme spát.

Čtvrtek 11.7.

V 7:00 vstáváme a rychle balíme stany než začne zase pršet. Zvládáme to jen tak tak. V 8:00 vyrážíme na Oslo, kam to máme zhruba hodinu cesty. Čeká nás den kultury. Kolem deváté přijíždíme na poloostrov Bygdøy. Tady navštěvujeme museum Fram - dokumentace polárních výprav Amundsena a Nansena a loď Fram. Museum Kon-Toki - expedice Thora Heyerdala - originál voru Kon-Toki z expedice z roku 1947, loď z papyru RA II z expedice z roku 1970, .... Přejíždíme do Vigelandova parku (sochy) a do centra. V 15:20 odjíždíme z Osla na Göteborg. V 17:30 přecházíme hranice do Švédska. Ve 20:00 nacházíme u Kobe (asi 30 km před Göteborgem) po asi hodině ježdění po téměř polních cestách konečně plácek na spaní mezi dálnicí a tratí.

Pátek 12.7.

V 7:00 nás Petr nekompromisně budí hlasatelem. Čeká nás přesun na trajekt do Trelleborgu, který jede v 17:45. V Göteborgu dáváme 3 hodiny pauzu. Navštěvujeme infocentrum a muzeum lodí v přístavu. Je to největší muzeum tohoto druhu na světě. Celkem lze prolézt od shora až dolů asi deset lodí (válečná loď, ponorka, ...). Stojí to vážně za vidění. Vstup 60,- SEK, otevřeno 10:00 - 20:00. Ve 12:00 odjíždíme a kolem 16:00 přijíždíme do Trelleborgu. Čekají nás 4 hodiny na trajektu. Tentokrát jedeme do Sassnitzu na Rujáně. My jdeme s holkama do sauny. Kluci zatím berou útokem supermarket a nakupují zásoby na dlouhou cestu. Kombinace červeného a bílého vína a ovocného piva udělala své. Martin S. se snaží navázat kontakt s blonďatou Švédkou. Moc se mu to nedaří, ale alespoň baví ostatní. V autobuse se kombinace alkoholu rozšiřuje ještě o láhev vodky, kterou Pepíno vytahuje ze svých tajných zásob a škodolibě ji dává k dispozici. Ví jak trpěl před 14 dny a hřeje ho pomyšlení, že tentokrát to bude někdo jiný.

Sobota 13.7.

Je třináctého a pro někoho smolný den. Nuny vystupuje téměř za jízdy těsně před hranicemi a zvrací u svodidel. Nevolnost svádí na strašné serpentiny, kterými jsme prý jeli. My ostatní o žádných ale nevíme. 6:15- 7:15 přechod Cínovec.

Všechno jednou skončí a tak v 10:30 pro nás končí příjezdem do Hradce i zájezd do Norska. Bylo tam krásně a doufám, že se tam ještě někdy vypravíme.

Nahrané fotogalerie

Norsko

Archiv

Prohlédnout

Vzkazy

Vyplňte jméno Vyplňte text vzkazu
Odesláním komentáře souhlasíte se zveřejnením na této stránce · Chráněno pomocí reCAPTCHA · Soukromí · Podmínky

Žádné komentáře

Zneplatnit