Krasové řeky Chorvatska

Zahraniční

Datum: 4. - 13. 5. 2001

Deníček



PÁTEK 4. 5.

17:00 odjezd z HK (km 0)

19:30 odjezd ze Slatiňan (46)

23:20 Hatě - hranice ČR-Rakousko (227)

SOBOTA 5. 5.

02:30 parkoviště 20 km před Grazem (477)

07:00 odjezd na Graz, Völkermarkt

10:00 Seebergsattel - hranice Rakousko-Slovinsko (630)

KOKRA

Málo vody (možná by to dole nějak sešoupat šlo), nejedeme. Bez problémů by šla sjet jenom cca 100 m dlouhá soutěska pod jezem za mostem (silnice přechází z pravého na levý břeh), ale nechce se nám kvůli tomu kousku oblíkat do gumy. Za větší vody by to byla pěkná říčka, popis viz slovinská kilometráž.

KAMNIŠKA BISTRICA 7 km

konec nsj. soutěsky ® první jez ve Stahovici

Pěkná voda - WW II-III (místa max. IV-), jez u kamenolomu před Stahovicí přenášíme. Cestou vypadalo, že bude málo vody, ale to jenom řeka "klame tělem" jak je čistá - stav byl ideální (121 cm, 12 m3·s-1 v Kamniku*). Nástup viz. KANU - cca 2 km za lanovkou u transformátoru vlevo odbobočka u cedule "Save our water", dojet 100 m na parkoviště u soutěsky a lodě snést pod soutěsku. !!! Pozor na stromy !!!

15:15 odjezd ze Stahovici (708) (Průsmyk Črnivec objíždíme přes Kamnik, Golice a Mozirje zbytečně, protože je pro auta s přívěsem bez problémů sjízdný. Místo 16% je ve skutečnosti 10%.)

18:00 kemp Luče - 10 DEM/člověk/noc (820) kemp nic moc, ale kemp v Logarské dolině ještě není otevřený (do Logarské doliny se v sezoně platí za vjezd)

NEDĚLE 6. 5.

10:00 v kempu na vodu

SAVINJA 20 km 4 hod

kemp Luče ® Nizka (odbočka na Rečicu)

Když jsme večer přijeli, bylo NW (79 cm, 20 m3·s-1 v Nazarje*). Přes noc ale pršelo a voda stoupla o cca 15 cm, takže máme ideální stav.

Luče ® Ljubno: 1. 1/2 - WW III,IV,katarakt WW V (není tak těžký, ale ošklivý nájezd, tak přenášíme. Katarakt se pozná podle sesuvu vpravo a je vidět ze silnice)

2. 1/2 - WW II(III)

Ljubno ® Nizka: WW II

15:30 Nizka (855) - odjezd přes Črnivec na Kamnik, Ljubjanu, Kočevje

20:00 parkoviště cca 10 km před Brodem na Kupi (1034) (cca 2 hod hledáme místo na spaní)

PONDĚLÍ 7. 5.

07:50 odjezd

08:45 Osilnica (1067)

KUPA 10 km 2 hod

Osilnica ® Bosljiva Loka

> Osilnica vp. 50 m pod mostem 36 cm = rozumné minimum

(88 cm, 18 m3·s-1 v Radenci*)

WW I-II, ze začátku prahy (za větší vody asi WW IV)

Příjezd: v Brodu na Kupi těsně před celnicí odbočit vpravo na silničku na Osilnicu

Tip: nechalo by se přespat u loděnice u slalomky pod Osilnicou

11:20 Bosljiva Loka (1074) - odjezd na Brod n.K. (hranice Slovinsko-Chorvatsko), Golik (17% !), Vrbovsko, Ogulin

13:45 Trošmarija (1155)

DOBRA 15 km 2,5 hod

Trošmarija ® Toplice Lešce

Krasový charakter - spousta stupňů (ne moc vysokých, všechny jedeme "na oči"), mezi stupni ZW (někde to i teče).

> Trošmarija vl. pod mostem - ze 70 cm klesla voda během převlékání na 50 cm (přehrada), ale bylo jí ještě asi o 50 cm víc. I takhle je ale vody docela dost, za toho nejvyššího stavu budou některé stupně nejspíš docela nebezpečné.

> Toplice Lešce (most) 80 cm

17:15 Toplice Lešce (1190) - odjezd na Tounj, Primišlje, Slunj, Grabovac (byli jsme se podívat na vysedání z Korany ve Veljunu)

20:00 kemp Korana kousek za Grabovacem (1293)

velmi pěkný kemp 26 HRK/člověk, 19 HRK/stan, 15 HRK/auto

ÚTERÝ 8. 5.

SLUNJČICA

Má vodu, ale nesmí se jezdit, protože je v ochranném vodárenském pásmu. Přístupovou cestu jsme ale našli: ze Slunje na Bročanac a když skončí asfalt tak před posledním domem vpravo cca 300 m snést lodě po cestě k vodě.

KORANA 24 km 4 hod

Slunj ® Veljun

Krasový charakter, hodně stupňů, mezi nimi ZW.

Dlouhé, nesplnila očekávání. Pěkný je pouze úsek cca 200 m pod mostem ve Slunji

kolem vodopádu Slunjčice.

(1395)

STŘEDA 9. 5.

ZRMANJA 15 km

Kaštel Žegarski ® D. Bilišane

> Kaštel Žegarski (most) 41 cm ( = rozumný stav, za míň vody bych nejezdil, i když cestovky to asi jezdí za podstatně nižšího vodního stavu)

Krasový charakter, mezi stupni to teče!!! Nejhezčí řeka, co jsme v Chorvatsku jeli.

Vysoký vodopád asi 5 km za Žegarem přenášíme vlevo, ostatní stupně jedeme. Končíme u mostu v D. Bilišane (před vysokým stupněm). Dál je přehrada, po které se nesmí jezdit. Příjezd sem posilnici: před Obrovacem odbočit na Muškovci a po úzké asfaltce se dojede do D. Bilišane. Hned u prvního domu se nechá (po domluvě) nechat auto. Když se přejede most a za ním se uhne vpravo, dojede se na hlavní silnici z Obrovace na Ervenik.

(1675)

ČTVRTEK 10. 5.

08:00 Plitvická jezera (vstup 60 HRK)

10:00 odjezd

MREŽNICA 28+2 km 6,5 hod

Primišlje ® Generalski Stol

> Primišlje 70 cm

Krasový charakter, nejvyšší stupně ze všech řek, co jsme v Chorvatsku jeli. Mezi stupni ZW A ( = voda se ani nehne !!!). Všechno jedeme, některé stupně je nutné prohlédnout. Nejvyšší je třetí (mlýn vlevo i vpravo) - jedeme v pravé polovině. Za poměrně vysokým stupněm s mlýnem vlevo asi v polovině úseku jet vpravo, vlevo ústí přítok Tounjčica (není patrné, kam vlastně řeka teče).

19:30 Generalski Stol (1758)- odjezd na Karlovac

21:10 Jurovski Brod - hranice Chorvatsko-Slovinsko (1813)

22:00 odpočívadlo před Novym Mestem (1837)

PÁTEK 11. 5.

07:45 odjezd

KRKA 16 km 4 hod

Krka ® Žužemberk

Vody máme rozumné minimum, ze Zagradce vody trochu přibývá (85 cm, 28 m3·s-1 v Podbojce*).

Do Zagradce nuda, dále typický krasový charakter - stupně (docela hustě za sebou), mezi nimi ZW A (kromě cca dvou kilometrů WW I-II ke konci).

16:00 Žužemberk (1934) - odjezd na Ljubljanu, Kranj, Jesenici

19:15 Kranjska Gora - hranice Slovinsko-Itálie, dál Tarvisio (hranice Itálie-Rakousko), Hermagor

21:00 Kötschach-Mauthen (2166) - kemp (80 ATS/člověk)

SOBOTA 12. 5.

09:00 odjezd z kempu

GAIL 24 km 3,5 hod

St. Lorenzen ® první jez před Kötschach-Mauthen

> Maria Lugau 95 cm

Vody máme až moc, za vyšší vody nejezdit !!! První část do Birnbaum je úzká, nepřehledná, napadané stromy (!!!), voda má docela sílu - tak WW III,IV (příště by bylo dobré zeptat se někoho, kdo to v té době jel, jestli někde nejsou stromy nebo jiné zátarasy). Z Birnbaum je řeka širší, přehlednější, ale přibývá vody. Za našeho stavu je to poctivá vodnatá WW III,IV(IV+), ke konci WW II.

18:00 Kötschach-Mauthen (2220) - odjezd

Jedeme kolem Lieseru. Dole má vody dost, ale žádná HW to není. Čím však jedeme výš, tím vody přibývá, až je to dost pěknej hukot. Malta moc vody nemá (sdrncat by ale asi šla).

20:00 Bischofshofen (2388) - kemp 65 ATS/člověk

NEDĚLE 13. 5.

09:00 odjezd z kempu

LAMMER 5 km

Začínáme cca 2 km nad Volgau. Je NW (70 cm v Obergäu - internet). Ve Volgau ústí zleva přítok, který má snad víc vody než Lammer. Odtud solidní stav. Pod Volgau je krásná soutěska (Volgauerschlucht). Začátek 200 m WW IV (za větší vody prohlédnout ze silnice), dál WW III. Končíme u dvou silničních mostů.

11:30 odjezd (2427)

15:00 Dolní Dvořiště - hranice Rakousko-ČR (2657)

20:00 Slatiňany (2877)

21:00 HK - loděnice (2919)

SUMMARY
na vodě: 10 řek, 166 km
autem: 2919 km

* Slovinský hydrometeorologický ústav
www.rzs-hm.si/lang.en/podatki/stanje_voda.htm

Řeky v Chorvatsku mají krasový charakter = mnoho různě vysokých stupňů (10 cm až 15 m), mezi nimi je volej, případně někde to volně teče. My jsme jeli na pevných lodích a všechny stupně (mimo 15 m vodopádu na Zrmanji) jsme jeli.

Vody je nejvíce nejspíš na jaře, ale cestovky jezdí do Chorvatska i v létě a na podzim. (Když jsme se ale dívali do katalogů na fotky míst, která jsme jeli, bylo tam vody daleko méně, než jsme měli my.)

Vzhledem k charakteru řek doporučuji mezi vodu zařadit třeba koupání u moře nebo nějakou turistiku (Plitvice, Paklenica, ...), protože voleje mezi stupni člověka brzo přestanou bavit. Ale na druhou stranu, něco podobného jsem ještě nikde jinde nejel.

Nejhezčí řeka, kterou jsme jeli, byla Zrmanja. Dále bych doporučil Dobru (je relativně krátká a když se chytne vypouštění vody z přehrady, tak i docela vodnatá). Pěkná je také Mrežnica, ale ta je ukrutně dlouhá. (My jsme ji jeli necelých sedm hodin, ale to jsme makali, abychom to stihli do tmy.) Možná by se dalo skončit někde dřív, ale to by bylo nejlépe zeptat se domorodců. Chodit někde po louce moc nedoporučuju (miny). Dále stojí za úvahu Cetina (tu jsme nejeli, protože jsme se nedostali tak na jih), případně Una. Unu jsme původně měli v plánu, ale nestihli jsme ji časově a navíc bylo nutné mít do Bosny vízum. Hlavně ale Una tvoří hranici mezi Chorvatskem a Bosnou, takže za války byla řeka a břehy kompletně zaminovány. Prý se ale jezdí.

Informace o řekách jsme měli z německé DKV (Band 1b 1981 - teď už je ale novější vydání), případně z Řeky Jugoslávie (Klub přátel Vodazníku, 1990) - to je ale opsaná ona DKV z roku 1981. Cetina byla pěkně popsaná v KRK 2001/1 str.10.

Měli jsme s sebou dvě mapy a ukázalo se, že ani jedna neodpovídá úplně skutečnosti. Hlavní silnice ještě ano, ale u vedlejších to bylo horší. Jako lepší jsme nakonec vyhodnotili automapu Chorvatska - Dalmatské pobřeží od Freytag&Bernd 1:250000.

Chtěl bych také upozornit, že cestovat po Chorvatsku nemá nic společného s pohodovou dovolenou. Při průjezdu rozstřílenými a vypálenými vesnicemi s ohořelými vraky aut a poházenými nábojnicemi ze samopalu a kulometu má člověk spoustu pocitů, nemají ale s pohodou a idylou vůbec nic společného. Taky cedulky s nápisem MINE bych nepodceňoval.

Jinak ale v Chorvatsku bylo docela pěkně.

JAK TO VIDĚLI KAČEŘI



Z Wallesu do Chorvatska

Již někdy před třemi lety jsme uvažovali o možnosti prodloužit si vodáckou sezónu a v zimě podniknout výpravu do pro nás vodácky poněkud exotické země- Walesu. Nakonec po zjištění podrobnějších informací (na vodu se tu jezdí v zimních měsících, kdy teplota je jen lehce nad nulou, téměř neustálý déšť a silný vítr, ceny za trajekt a vůbec za vše ve Velké Británii) a po přečtení „odpuzujících „ reportáží od vodáků, kteří již tuto akci podnikli, jsme usoudili, že stačí zmrzat na našich jarních řekách a expedici do Walesu jsme odtroubili. Později jsme si ale řekli, že by nějaká exotika neškodila, a tak jsme začali přemýšlet o něčem bližším, přiměřeně neznámém ale hlavně s přívětivějším podnebím. Volba padla na Chorvatsko. Takže opět shánění informací ( 15 let staré dékávko, zhruba stejně staré vzpomínky na vodácké zájezdy do Jugoslávie a kusé informace od cestovek, které do této země začaly jezdit). A tak zbylo dost otazníků, ale i ty nás přitahovaly. Postupně se vykrystalizovala i sestava i program. Na poslední chvíli vaříme menší konstrukci na vlek.

V pátek večer, 4.5.2001 startujeme: Jana (Qadro), Petr (Atom), Míra (Favorit Cross), a já (Vector) a dále Forman s vlekem. Jedeme na Jihlavu, Znojmo, Hatě, Vídeň . Na Vysočině jsme chytli bouřku a průtrž mračen. Obdivujeme gejzíry vody od protijedoucích kamionů. Kousek před Grazem dospíme na odpočívadle pod širákem do rána, z papíru a izolepy vyrábíme cézetku a lepíme ji na vlek a pokračujeme dál na Völkermarkt Ost (sjezd z dálnice) a přes Seebergsattel vjíždíme do Slovinska. Těsně za celnicí sedá Míra na kolo a prudkým klesáním v serpentinách nám mizí v dáli. My ho asi po 10 km předjíždíme a pokračujeme podél řeky Kokra, kterou jsme chtěli začít. Nahoře je však vody málo. Prohlížíme pěknou kaskádu (WW III-IV). Níž už je vody dost , ale řeka je zde nezajímavá. Mezi vesnicemi Zgornja Kokra a Spodnja Kokra stáhneme Míru s kola a přes Kamnik míříme na Kamnišku Bistricu. Ta má vody dostatek, a tak hledáme nasedací místo. Asi 2 km za lanovkou na Veliku Planinu těsně za trafačkou a cedulí „Save our Water“ sjíždíme ze silnice doleva a dolů přes most lesní cestou na pravý břeh. Na vodu dáváme pod nesjízdnou soutěskou a splouváme asi 8 km do Stahovice. Průzračná zelenkavá voda, průtok asi 10 m3/s, kamenité až balvanité koryto široké zpočátku 5 – 8 m, místy skalnaté břehy, obtížnost WW II-III- s jedním místem III+. Závěr je lehčí, pak vpravo přenášíme nesjízdný jez a nad dalším končíme na levém břehu. Po svačince odjíždíme do Logarské doliny, Míra jede na kole přes průsmyk Črnivec, Laze a Mozirje, my to objíždíme (zbytečně) po placené dálnici. Nad Ljubnem ho nakládáme a pokračujeme proti proudu Savinje. Kemp v Logarské dolině je ještě zavřený, bivak někde v lese nebo za chalupou zavrhujeme, a tak se vracíme zpět do Luče. Tady bydlíme v kempu mezi silnicí a pravým břehem řeky za 70 ATS na osobu – za ty prachy nic moc, studená voda a docela bordel. Kousek níž ústí řeka Lučnica, ta je však bez vody.

Druhý den ráno nejprve vyrábíme další CZku na vlek (ta už vydržela) a pak startujeme na Savinju. V řece je po deštích kalná voda a docela solidní stav. Zpočátku lehké, spád postupně roste. Řeka je široká okolo 20 m, průtok asi 20 m3/s. Silnice sleduje řeku převážně po levém břehu v sevřeném údolí. Včera jsme tedy mohli odhadnout obtížnější místa a ta nyní raději prohlížíme. Voda se valí ve velkém spádu přes balvany a skalnaté stupně a tvoří velké vlny a několik válců. Následující kaskádu obnášíme po levém břehu. Voda se v nájezdu cedí mezi balvany a silně táhne pod skálu u levého břehu. Následuje poněkud lehčí pasáž, pak jez, který přenášíme po levém břehu a pod ním je zablokovaný úsek s několika pěknými válci končící vysokým skokem sjízdným vlevo (dole balvan!!). V Ljubnu je sjízdný jez a V Radmirje u mostu krátký katarakt, který také sjíždíme. Tady někde jsme chtěli končit. Marně vyhlížíme Míru s autem, a tak pokračujeme. Od rána téměř nepřetržitě prší. Řeka se dále uklidňuje, ale pořád stále rychle teče, je zde široká 30 – 40 m. Následující jez přenášíme vlevo. U dalšího mostu zase nikdo! Tady už končíme. Vyneseme lodě k silnici vlevo a Míra nikde. Necháváme tu Janu s loděma a jdeme ho hledat – Petr proti a já po proudu. Asi po 2 km usuzuji, že tudy cesta nevede a vracím se zpět. Přemýšlím co s načatým večerem. 800 km od domova bez kačky a bez dokladů, prší a nám zbyly jen lodě a mokré neoprény. No, chtěli jsme dobrodružství a tak ho tedy máme. V tom vidím přijíždět Formana i s Mírou a Petrem. Zatím nejlepší zážitek výpravy – suché oblečení. Zjišťujeme, že plánovaných 15 km jsme natáhli na 25 až do Nizke Rečice. Však se taky Jana ke konci plavby ozývala: „Petře, dělej něco! Jsem nasraná i vyčerpaná!“ Po svačince v autobusové čekárně odjíždíme přes Črnivec, Lublaň a Kočevje do Brodu na Kupi. Cestou vidíme zasněžené Savinjské Alpy, zdá se, že sníh je nový. Přestává pršet. Za chvíli se šeří, a tak hledáme místo na nocleh. Nakonec se z Brodu vracíme asi 10 km zpět a zajíždíme kousek po cestě do lesa. Po večeři už za tmy stavíme stan a jdeme spát. V noci opět prší, ale je teplo.

Ráno odjíždíme na Kupu. Je to hraniční řeka mezi Slovinskem a Chorvatskem, a tak po zkušenostech z Divoké Orlice chca předejít případným problémům se jdeme zeptat, případně nahlásit na celnici. Ovšem tady to funguje trochu jinak. Službu konající slovinský celní úředník si naše dotazy vykládá tak, že se ptáme na stav vody, sjízdnost, začátek plavby, obtížnost, … Ochotně vysvětluje a nabízené pasy ho nezajímají. Po této instruktáži míříme po levém břehu proti proudu a za půl hodinky přesně podle instrukcí celníka přejíždíme most mezi vesnicemi Osilnica a Hrvatska a rázem jsme v Chorvatsku. Rychle do gumy a vyplouváme. Na vodočtu je 36 a jak se dále ukáže, je to spodní rozumná hranice sjízdnosti. Jedeme asi 1,5 hod 9 km do vesnice Bosljiva Loka. Kupa (chorvatsky Kolpa) je široká 20 – 30 m s čistou, zelenou vodou, obtížnost dosahuje WW I – II, ke konci plavby ZW, ve 3 zablokovaných místech s vápencovými balvany a skalami až WW III se řeka zúží i na 6 – 10 m, jedno z nich je upraveno jako slalomová trať (jel se tu prý i závod SP). Ani se nepřevlékáme a přejíždíme přes Brod do Chorvatska a dál na Čedanj Brod, Moravice (stoupání až 18 %!), Ogulin a k mostu přes řeku Dobra u vesnice Trošmarja. Stav vody je poměrně vysoký, o kousek výš je elektrárna a zřejmě mele. Dáváme sváču. Najednou zpozorujeme, že voda klesá. Bleskově se dooblékáme a dáváme na vodu. Ta podle vodočtu pod mostem opadla z 68 na 50. Dobra je široká 20 – 40 m, čistá voda v opuštěném, 15 km dlouhém údolí. Je to typicky krasová řeka, volej je přerušován vápencovými stupni, vysokými od 10 cm do 1,5 m. Všechny jsou sjízdné a jejich obtížnost odhadujeme mezi WW I – III. Dojíždíme vodu, ale je vidět, že maximum už je pryč. Závěr je docela únavný, ale v dálce už vidíme most ve vesnici Toplica Lesce, kde končíme. Auto je vidět z řeky, ale Míra nic nepodcenil a podle domluvy visí z mostu žlutočervené lano. Na vodočtu je 80 a je mokrý na 100 (to by byly stupně výživné). Než odjedeme je na něm 75. Zatímco se převlékáme, k řece zajíždí náklaďák s cisternou. Jeho šofér se s Mírou zdraví jako staří známí. Dovídáme se, že za pivo vytáhl beznadějně zapadlého Formana, když Míra chtěl zajet až k řece. Odjíždíme přes Generalski Stol, Kukača, Kamenica, Primišlije do Slunje. Projíždíme vypálenými a vybombardovanými vesnicemi, okolní krajina je místy zaminovaná. Tudy fronta přešla třikrát. Cestou obhlížíme řeku Mrežnica. Tu chceme dát cestou zpátky. Věříme, že mosty a okolí už byly odminovány. Desetikilometrový úsek silnice před Slunjí je šotolinový. Zajíždíme do Veljunu prohlédnout vysedací místo na Koraně. Zde odbočujeme doleva dolů k dřevěnému mostu dle mapy na Srednji Poloj. Půjde to. Poté míříme do kempu Korana za Grabovacem – super I. A! Teplá voda v ceně, perfektní čistota, vše na fotobuňku. Tady se nám bude líbit. Plánujeme tu 3 noci. Cena je …..za noc a osobu. V noci opět prší.

Ráno odjíždíme do Slunje. Hledáme přístup na Slunjčicu – levý přítok Korany. Najíždíme na odbočku mezi mosty směr Bročanac. Úzká silnička zprvu asfaltová se mění na šotolinu a vede stále asi 300m nad řekou. Přes louku se nám nechce. Vracíme se zpět. Na začátku asfaltky odbočuje pěšina mezi domy dolů k vodě, dle místních je bezpečná, ale upozorňují nás na zákaz splutí – ze Slunjčice se bere pitná voda pro město. Nechceme to pokoušet a jedeme tedy zpět do Slunje. Zde sjíždíme mezi mosty po proudu na pravý břeh pod viadukt. Zde na pravém břehu nasedáme na Koranu. Začátek je v úzké skalní soutěsce, kterou řeka protéká poměrně velkým spádem přes balvany a skály. Trochu nepřehledné, ale jedeme na oči. Prohlížení by bylo problematické. Tento úsek je za této vody max. WW III. Zleva ve vodopádech přitéká Slunjčica. Pěkné, romantické, až na ten déšť. Dál je to opět krasová řeka – stupně vysoké až 1,7 m a mezi nimi voda ZW až WW I. Široká 20 – 50 m. Přes některé stupně jde vody poměrně hodně, ale některé šoupeme po mechu, kterými jsou porostlé. Zřejmě část vody protéká skrytými sifony. Tohoto jevu jsme si ostatně všimli na všech krasových řekách. Čistá zelená voda. Místy jsou vyšlapané cestičky od rybářů, ale i tak raději nelezeme od řeky nikam daleko. Do Veljunu je to 25 km. Závěr je v místy bahnitém a zarostlém korytě. Ke konci toho máme dost. Je stále zataženo, občas prší.

Další den valíme na Zadar. Asi 3 km před Obrovacem uhýbáme vlevo dolů k přehradě a pak dál podél jezera do Bilišane. Zde chceme ukončit plavbu po řece Zrmanja. Domlouváme parkování auta vedle 1. domu, ptáme se na cestu místního pošťáka a odjíždíme přes most do Kaštel Žegarski. Za mostem uhýbáme doleva proti proudu, ale asi po dvou kilometrech obracíme, dál cesta připomíná spíš koryto vyschlého potoka. Několikrát musíme odpojit vlek a tlačit Formánka a pak i vlek. U mostu tedy doprava a po chvíli jsme na silnici Obrovac – Knin, po které se vydáváme doleva. Asi po 12 km uhýbáme opět doleva. Cestou vidíme místní obdobu našich legendárních pěchotních pevnůstek „ŘOPíků“. Místo železobetonu je to auto bez skel a ze tří stran obložené balvany až po střechu. V Kaštelu zajíždíme přes most na pravý břeh. Stavíme kousek od vypáleného autobusu. Jdu se podívat k mostu na vodu. Cosi mi cinká pod nohama – a hele, prázdné nábojnice do sapíku a lehkého kulometu a docela nahusto. Hned vedle stojí pěkný domek, jehož fasádu vylepšily kulometné dávky. Přízemí je vypálené, patro je opravené a obydlené. Konečně svítí sluníčko. Vyplouváme na další krasovou řeku. Zrmanja, nejhezčí řeka zájezdu má modrozelenou vodu, je široká 10 – 20 m. Poměrně svižně teče i mezi stupni, kterých není mnoho. Po 5 km přenášíme po levém břehu vodopád vysoký téměř 20 metrů. Tak tady mám opravdu vítr a pečlivě zkoumám, kam šlapu. Nedělám si moc velké iluze, že bych minu objevil, říkám si však, že tady v obtížně přístupném kaňonu, snad nebyl důvod tuto vymoženost moderní civilizace použít. Ale problém by mohla způsobit i zmije, kterými se to tu prý v létě jen hemží. Jsme tu však poměrně brzy a děláme docela bugr a snad i díky tomu jsme žádnou nezahlédli. Balvany a skály jsou z vápence (travertin?) a jsou na suchu ostré jako žiletky a když po nich popotáhnu plasťáka, tak špony jen lítají. Naopak kameny ve vodě jsou porostlé řasami a umožní hladké sešoupnutí i mělkého stupně. Vodopád je nádherný, Petr udělá pár snímků. Chvíli teoretizujeme, kudy by se to nechalo jet a pak pokračujeme. Dál je občas stupeň či peřej a také kaskáda (WW III+) sjízdná zleva – uprostřed je silný válec. Končí pěknou vlnou s vracáky u obou břehů. Vznikla nejspíš provalením stupně. Asi 3 km před koncem plavby plavby je 3,5 m vysoký stupeň, po prohlédnutí a navedení sjízdný středem. Opuštěným, vysušeným kaňonem se skálami, suťovisky jen občas porostlými keři nebo stromky se blížíme ke konci plavby – k ocelovému mostu v Bilišane. Auto je tam, kde jsme se domluvili, Míra mezitím na kole vyrazil k Jadranu. Nabíráme ho cestou a jedeme do kempu. V kopcích u Plitvic se opět kazí počasí a prší. Je středa, a tak po večeři se s Petrem a Janou loučíme se slovy „Jen aby nedošlo k nejhoršímu!“ a s Mírou se vydáváme na pivo do poloprázdné hospody. Ještě zaslechneme Petrovo zoufalé: „Vraťte se brzy!“

Ve čtvrtek ráno s Mírou balíme. Petr s Janou se jedou podívat na Plitvická jezera. V poledne jsme již u mostu pod Primišlije na řece Mrežnica a vyplouváme. Opět krasová řeka. Čistá, zelená voda, široká 20 – 30 m, ke konci i 40 – 60, občas stupeň a mezi nimi ne volej, ale rybník a snad i do kopce. Prostě, voda se ani nehne. Stupňů na námi splutém úseku bylo asi jen 12. O to byly vyšší, ale i voleje delší. Všechny jsme jeli včetně asi 7 m vysokého vodopádu. Nic těžkého, ale super adrenalín zážitek. Pod čtyřmetrovým stupněm u rozbořeného mlýna, který sjíždíme vlevo je další rybník. Chvíli váháme a pak pokračujeme plavbou doleva. Pravé rameno se zužuje, je zarostlé a zdá se, že bude slepé. Asi po 20 minutách plavby zastavuju u větve, která sahá až do vody a pozoruju nepatrné vlnky, které se za ní tvoří. Ale něco tady nehraje! Ty vlnky by měly být z druhé strany. Jedeme proti proudu! Dojíždí Petr a čekáme na Janu, aby nepřišla ani o jediný metr. Obracíme a jedeme zpět na soutok Po pravdě řečeno, nevidím rozdíl mezi plavbou proti a po proudu. Upřímnou a neskrývanou radost z nás mají rybáři, chytající na soutoku. „Vy nám taky!“, zdravíme je. Neplánovanou řekou byla dle mapy Tounjčica. Domělé slepé rameno se rozšířilo na 40m , ale ve správný směr jsme uvěřili až u následujícího stupně. Toužebně vyhlížíme auto, ale to ještě nevíme, že jsme sotva v půlce. Jana už vyhrožuje Petrovi, že v neděli končí. Prý si narazí nějakýho umělce a bude s ním chodit do galerie a tak. Když jí říkáme, že umělci kouří kdovíco, chlastaj kdeco a jsou samá ženská, je zádumčivá a nechá se od Petra táhnout na hopšňůře. Později se trochu rozpovídá, trvá na té neděli a umělce nahrazuje šachistou. Prý je to také sport. Kromě filosofování nám plavbu zpestřují stupně, které jsou zde vysoké 1 – 3 m a pokud najdeme nájezd s dostatkem vody, je to docela průplach. V sedm večer jsme konečně u mostu pod vesnicí Generalski Stol. Dáme večeři a odjíždíme. V první vesnici stavíme na skupinové foto s reklamou na velkoobchod s nápoji. V místním jazyce to vypadá kouzelně a domorodci nechápou. Pokračujeme přes Karlovac a Jurovski Brod do Slovinska. Bivakujeme na plácku vpravo od silnice asi 13 km za čárou.

V pátek stejně jako včera je krásně slunečno a teplo. Jedeme přes Novo Město a Žužemberk na poslední krasovou řeku - Slovinskou Krku. Zajedeme se podívat k pramenu – je to poměrně široká studánka a občasná vyvěračka z jeskyně nad ní. Vyplouváme z vesnice Krka. Čeká nás 15 km do Žužemberku. Zpočátku je obtížnost ZW, 1. jez je nesjízdný, všechny další jezy i stupně už ale po prohlédnutí jedeme. Voda je mírně znečištěná a studená. Zajímavější plavba je až ze Zagradce (tj. po 5 km) – voda docela teče, občas je sjízdný stupeň nebo jez, místy jsou i lehké peřeje (max. WW II), takže cesta nám docela rychle utekla. Míra po mnoha defektech shání duši. V poledne sledoval i start 1. etapy závodu okolo Slovinska v Novom Meste. Jedeme na Kranj, Tarvisio, Kotschach – zde táboříme v Alpencampingu – pěkný, malý, klidný, perfektně zařízený (noc za 80 ATS).

V sobotu opět balíme a jedeme na Gail. Čeká nás úsek St. (asi starej?) Lorenzen – Kotschach. Chvilku trvá, než se rozkoukám, na vodočtu v Maria Lugau je 95, což je mezi střední a velkou vodou a po 150 km na volejích je to docela fofr. Prvních 10 km se střídá WW III a IV, řeka rychle teče v úzkém sevřeném údolí, místy ve skalách a není zcela přehledná. Několik míst raději prohlížíme, jsou zde padlé stromy. Silný proud, vlny, válce, nádherná řeka. Druhá polovina je znatelně lehčí. Nad prvním jezem v Kotschachu končíme. O 200 m níž stojí Forman, Míra jel potrápit tělo. Jedeme přes Spittal, cestou nabíráme Míru a okukujeme Lieser. V podvečer stavíme stan v kempu ve Werfenu. Poslední společnou večeři jdeme s Mírou spláchnout pivem do místní osvěžovny. Petra necháváme napospas.

Neděle – poslední den expedice. Na závěr chceme dát Lammer. Začínáme asi 5 km nad Lammeroffen. Zpočátku moc vody není, je to šutroviště se slušným spádem, pak zleva přitéká Schwarzenbach a vody je dost. Následuje Volgauerschlucht – úzká skalnatá soutěska. Vstup je až WW IV, dál se koryto opět rozšiřuje a obtížnost klesá. Končíme u posledního mostu nad Kamny. Těsně před polednem odjíždíme směr Salzburg, Linec, Dvořiště. Je stále krásné počasí, ani se nám nechce domů. Před osmou jsme ve Slatiňanech. Stihli jsme si ještě po zoufalém začátku vychutnat i krásný gól Davida Moravce a zlatý hattrick.

Jirka Hodic

Kačeři Chrudim

Přehled:

Řeka úsek obtížnost/km vodočet poznámka

Kamniška Bistrica soutěska – jez Stahovica II – III (IV)/7 Kamnik 121 (12 qm/s) 1,5 hod

Savinja kemp Luče – Nizka Rečica III (IV)/10, II/10 Nazarje 79 (20 qm/s) 4 hod

Kupa Osilnica – Bosljiva Loka I – II (III)/10 Osilnica 36, Radenci 88 (18qm/s) 2 hod

Dobra Trošmarija – Toplica Lešce ZW/III/10 Trošmarija 50, Toplica L. 80 2,5 hod

Korana Slunj – Veljun ZW – I/II/24 - 4 hod

Zrmanja Kaštel Žegarski – Bilišane I - II/III (IV)/15 Kaštel Žegarski 41 3 hod

Mrežnica Primišlije – Generallski Stol W/III (IV)/30 Primišlije 70 6,5 hod, vč. 2 km Tounjčica

Krka Krka - Žužemberk ZW/5, I – II/III/11 Podbojca 85 (28 qm) 4 hod

Gail St. Lorenzen – jez Kotschach III-IV/10, II-III/14 Maria Lugau 95 (VV) 3,5 hod

Lammer 2 km nad Volgau – Offen II/4, III (IV)/1 Obergau 70 1 hod

Celkem: 10 řek
166 km po vodě
2900 km po silnici
250 km na kole

Nahrané fotogalerie

Krasové řeky Chorvatska

Archiv

Prohlédnout

Vzkazy

Vyplňte jméno Vyplňte text vzkazu
Odesláním komentáře souhlasíte se zveřejnením na této stránce · Chráněno pomocí reCAPTCHA · Soukromí · Podmínky

Žádné komentáře

Zneplatnit