Deníček
PÁTEK 29. 6.
17:00 Hradec Králové - loděnice - odjezd (km 0)
19:00 odjezd ze Slatiňan (36)
23:15 Studánky - hranice ČR-Rakousko (272)
SOBOTA 30. 6.
03:00 parkoviště cca 40 km před Innsbruckem (575)
09:00 odjezd
11:00 Brenner - hranice Rakousko-Itálie (po staré silnici se nesmí s přívěsem)
ISARCO 11 km
most pod Freienfeldem ® Mittewald
Za našeho stavu vody (hrozně moc) vodnatá WW II-III, velké vlny, ale žádné záludnosti. Několik jezů - dva přenášíme, ale po prohlídce jsou sjízdné. Jede i orinoco, mohl by i raft.
16:40 odjezd z Mittewaldu na Bolzano (680)
18:15 Passo di Mendola (1363 m n. m.) (680)
20:00 kemp Dimaro (804) (11 000 ITL člověk, 9000 ITL stan; v hl. sezoně člověk 14 000 ITL
nejdražší kemp; hl sezona začíná až další týden)
NEDĚLE 1. 7.
NOCE 3´3,5 km
3 ´ Cusiano ® Mezzana (začátek slalomky)
Je strašně moc vody (> Pellizzano 120 cm), proto jezdíme jenom úsek nad slalomkou a dál se neodvažujeme. Úsek nad slalomkou: jez je sice sjízdný, má ale ošklivý válec tak radši přenášíme (nad jezem se špatně zastavuje, hlavně raftům !!!). Dál velmi pěkné vlny, vodnatá WW II-III (III+). Jel raft i orinoco.
(847)
PONDĚLÍ 2. 7.
09:00 odjezd
10:00 Passo di Tonale (1883 m n. m.) (870)
Passo dell Aprica (1176 m n. m.)
ADDA 8+10 km
Tresenda ® Chiuro
Vodnatá WW I, občas menší vlnka, pěkná panoramata, vyhlídková jízda pro raft.
Chiuro ® Sondrio
Je hodně vody (odhadujeme přes 100 m3·s-1), jez v Chiuru je otevřený. První kilometr se nic neděje. Pak to ale přijde: velké přepadávající vlny, silný proud, obrovská masa vody se řítí z kopce. Přenášíme dva ošklivé válce. Až k prvnímu kamennému mostu vodnatá WW IV(IV+). K druhému kamennému mostu WW III-IV, k třetímu kamennému mostu WW III, dál WW II, I. Voda má velkou sílu, vtipkujeme o Zambezi. Pokud si ale člověk zvykne a přizpůsobí se, je to super zážitek.
17:45 odjezd ze Sondria (946)
20:00 kemp na začátku jezera Lago di Como (992) (cca 12 000 ITL na člověka včetně stanu)
ÚTERÝ 3. 7.
08:30 odjezd z kempu na Menaggio, přejezd do Švýcarska, Lugano, v Gordole před Locarnem vpravo do údolí Verzasca
VERZASCA 4 km 5 hod
most ® Aquino (Lavertezzo)
Máme NW (10-12 m3·s-1 podle internetu), takže pro nás ideální. Začínáme u mostu pod Brione, končíme mezi dvěma parkovišti - níž po proudu je placené, výš je neplacené - před Lavertezzem. Z vody: končit pod cca 1,5 m vysokým skokem (kolmý, skála je šikmo na proud) asi 200 m pod místem "Hexenritt"; následují nesjízdné vodopády až do Lavertezza.
Průskoky, většinou lze jet "na oči" z vracáku do vracáku. Občas prohlížíme ze břehu, čtyřikrát přenášíme. WW III-IV(V).
Za tohoto vodního stavu by se určitě nechal po prohlídce sjet i úsek z Lavertezza do přehrady.
18:45 odjezd z Lavertezza (1100) na Locarno, přejezd do Itálie, Verbania, dál po dálnici směr Novara, Santhia, Ivrea, Aosta
23:30 kemp za Aostou v Sarre (1355) (cca 14 000 ITL na člověka včetně stanu a auta; ošklivé okolí - vlastně předměstí Aosty. Dál v údolí jsou hezčí kempy a hlavě příroda kolem.)
STŘEDA 4. 7.
DORA DI VENY 3 km 20 min
Freney ® Purtud
Začínáme ve Freney na soutoku potoků z ledovců, končíme nad mostem v Purtud (místo pro přistání je lépe vybrat předem cestou nahoru). Říčka se klikatí v širokém štěrkovém korytě. Je to hodně z kopce a velmi rychlé, "sjezdovka". Od Purtudu cca 400 m do jezírka nad morénou ledovce je koryto zablokováno balvany napadanými z boční ledovcové morény (min. WW V).
Odpoledne prohlížíme Rutor. Nechalo by se jet asi 2 km nad La Thuile, ale už na to nemáme morál. Celý úsek je nutné předem prohlédnout, jestli někde nejsou napadané stromy (teče lesem) a určit místo pro vysedání. Rychle zastavit by asi byl problém - opět sjezdovka hodně z kopce. Ukončit jízdu by bylo nejvýhodnější někde u kempu před La Thuile. Dále přibývá zablokování a za našeho stavu vody (hodně moc) to nevypadalo moc pěkně. Pod La Thuile obtížné soutěsky sjízdné asi jen za NW.
(1465)
ČTVRTEK 5. 7.
pěšárna z Rhemes Notre Dame (Bruil) do sedla Colle di Entrelor (3002 m n. m.)
Cestou do Bruilu prohlížíme Doru di Rhemes nad Melignonem. Opět sjezdovka hodně z kopce, v některých místech vyloženě extrémní spád. Celý úsek lze prohlédnout z auta, údolí není zalesněné.
(1520)
PÁTEK 6. 7.
08:30 odjezd
DORA BALTEA 13 km 1 hod
Berriaz (Montjovet) ® Bard
Široká řeka, průtok odhadujeme hodně přes 100 m3·s-1. Občas velké vlny, jinak odpočinkové až nudné. Bylo by vhodné i pro raft. Končíme vpravo pod železničním mostem v Bardu. Dále řeku prohlížíme z auta: asi tak o stupeň těžší ale několik jezů s obtížným přenášením.
13:15 odjezd z Bardu (1570) na Ivrea, Novara, Milano, Bérgamo, Bréscia, Salo, Lago d’Idro, Madonna di Campíglio
21:00 Dimaro - kemp (1975)
SOBOTA 7. 7.
08:30 odjezd z kempu
NOCE 3,5+3,5 km
Cusiano ® Dimaro
> Pellizzano 125 cm
Po lehčím úseku přenášíme slalomku (ukázalo se, že zbytečně, protože dál to bylo ještě těžší) a pokoušíme osud na úseku pod ní. Prvních cca 300 m je prověřovací vodnatá WW IV (tři lodě ze čtyř plavou, materiál lovíme až před Dimarem), dále WW III, velké vlny, pěkné. Žumpa u levé skály je zalitá a jedeme ji vpravo.
14:00 odjezd z Dimara přes Passo di Mendola na Bolzano, Brenner (2158), Innsbruck, Wörgl, St. Johann, Saalfelden
20:30 Maishofen - kemp (2336) (55 ATS člověk, 25 ATS auto, 40 ATS stan)
Cestou jedeme kolem Piller-See-Ache a Weissachu - pěkné, ale bez vody.
NEDĚLE 8. 7.
08:30 odjezd z kempu
SALZACH 10 km
Eschenau ® Schwarzach
Rakouská klasika, WW II-III.
12:00 Schwarzach - odjezd (2374)
15:30 Dolní Dvořiště - hranice Rakousko-ČR (2628)
22:00 HK - loděnice (2887)
SUMMARY
na vodě: 7 řek, 77 km
pěšky: 3002 m n. m.
autem: 2887 km
Vodní stavy:
Švýcarsko www.infosport.ch/kanu/levels/navlevel.htm
Itálie www.borderzone.it/idroweb
JAK TO VIDĚL PETR
ITÁLIE
První červencový týden vyrážíme už tradičně na vodu za hranice. Letos padla volba na severní Itálii. Čeká nás skvělé počasí a spousta vody, ze které nám někdy bude až špatně.
Pátek 29. 6.
Odpoledne odjíždíme z hradecké loděnice. Ve Slatiňanech překládáme lodě a věci na vlek a odjíždíme podruhé, tentokrát už definitivně, směr Rakousko. Čtrnáct vodáků, čtyři auta.
Sobota 30. 6.
Nad ránem bivakujeme na dálničním odpočívadle před Innsbruckem. Dopoledne jsme už na cestě přes Brenner na první řeku zájezdu Isarco. Na vodu dáváme pod Freienfeldem. Docela nás překvapuje vysoký vodní stav (hodně vody bude skoro na všech dalších řekách, v Alpách napadlo letošní zimu hodně sněhu). Jedou všechny kajaky, Těšitelé jedou na orinocu. Pěkné vlny, občas válec, docela rychlé, prostě ideální řeka na rozhýbání. Odpoledne přejíždíme přes Passo di Mendola do kempu v Dimaru na řece Noce.
Nedělě 1. 7.
Ráno zjišťujeme, že i Noce má solidní nadstav (120 cm). Proto několikrát jedeme jenom vršek nad slalomkou. Za menší vody je to prý nuda, ale za našeho stavu je o zábavu dostatečně postaráno. Všechno je však v pohodě, svezla se i raftová sekce a orinoco. Odpoledne vyměňujeme lodě za kola a projíždíme spodní úsek Noce až do přehrady. Jenom Víťa ještě nemá vody dost a dvakrát dává katarakt pod kempem, který je za vysoké vody docela výživný.
Pondělí 2. 7.
Ráno odjíždíme z kempu, naším cílem je oblast Tessin ve Švýcarsku. Když jsem připravoval tuto akci, bylo mi jasné, že přejezd bude hodně dlouhý a nebylo by od věci zpestřit ho nějakou vodou. Jednou z možností byla řeka Adda. Podle kilometráže DKV první úsek WW I-II, druhý od jezu v Chiuro WW II-III, tedy spíše odpočinková záležitost. Takový byl plán.
Před obědem stojíme na mostě v Tresendě. Řekou teče opět hafo vody (odhadujeme minimálně 100 m3·s-1), jinak ale nic zvláštního - rychlý proud a občas vlnka. Rozhodujeme, že první úsek pojedeme všichni i s raftem aby se svezli i děti a druhou část sjedeme na kajacích. K jezu v Chiuro to byla opravdu jen vyhlídková plavba. Řeka ale teče velkým údolím mezi skoro třítisícovými kopci, takže se bylo na co koukat.
O úseku od jezu kilometráž praví, že je sjízdný, jen když je jez otevřený, což v létě nemusí být každý den. Trochu nás tedy překvapilo, že obě jezová pole byla sklopená a veškerá masa vody se valila přes jez. Dál však řeka vypadala podobně, jako v první části. Co by tam taky mohlo být, když kilometráž píše WW II-III? Pepíno s Janou však přece jen psychicky podlehli a radši svážejí auta. A udělali dobře. Jedeme tedy v pěti. Zpočátku se řeka tváří nevinně. Asi po jenom kilometru ale vycení své tesáky. Přes velké přepadávající vlny chvílemi ani nevidím ostatní. Na poslední chvíli, spíš ale náhodou, se vyhýbám velkým válcům. Obrovské množství vody se řítí z kopce. Ztrácím přehled nejen jak kdo jede a kolikrát eskymuje, ale hlavně kde kdo vůbec je. Naštěstí se všichni sjíždíme v jednom z mála vracáků. Když se dostatečně vydivíme a vydýcháme, shodujeme se, že by vůbec nebylo špatné jít si další úsek prohlédnout. A bylo to moudré rozhodnutí! Na dalších cca 300 m jsou nejen ještě větší vlny, ale hlavně několik různě přesazených obrovských válců. I když vymýšlíme několik variant průjezdu, všechny v některém z válců končí. Rozhodujeme se proto tento úsek přenést. Dál je to přecejen lehčí. Postupně se učíme jezdit na vodnaté řece. Zjišťujeme, že to zase není takový problém, pokud se člověk s vodou nerve, ale naopak se snaží její obrovskou sílu využít. Potom je to docela příjemný pocit, jen se nesmí zapomínat myslet trochu dopředu.
Obtížnost se postupně snižuje, k mostu v Sondriu dojíždíme už zase jen po rychlém "oleji". Proto ostatní nemohou pochopit, kde jsme tak dlouho a už vůbec nechtějí věřit našemu euforickému (radostí, že jsme to vůbec přežili) vyprávění. My ale víme své a v autě si dokola pouštíme "We Are The Champions".
Nocujeme v kempu u jezera Lago di Como. Jdeme brzo spát, máme taky proč být unavení. Pouze Těšitelé spravují svou volhu. Netěsní spojkový váleček, čímž uniká brzdová kapalina (spojka je ve volze hydraulická a využívá brzdovku). Naštěstí kempařův brácha má autoservis a tak není problém sehnat správný O-kroužek.
Volha je vůbec téma na samostatné vyprávění. Těšitelovic rodinka má prostě svou volhu. Jsou na ni zvyklí a mají ji rádi. Bez ní by nikam nejeli. Auto už to ale není nejmladší a tak má občas své mouchy a z vodáckého zájezdu se většinou stává zájezd autoopravářů. Předloni ve Švýcarsku vyjížděli nejvyšší průsmyky na tři válce, nesvítila brzdová světla a ještě pár drobností. Když jsme si my ostatní šli prohlédnout nějaké městečko nebo přírodní zajímavost, Honzové mezi tím stihli udělat meší generálku. Těšitelé ale mají svou volhu rádi, to nikdo nezmění.
Úterý 3. 7.
Dnes nás čeká švýcarská Verzasca. Skutečnost předčila očekávání: super počasí, nádherně čistá voda, mramorové balvany, technická voda na hranici obtížnosti, která je pro nás dostupná - prostě kýč, řeka jak z vodáckého snu. Konečně zase množství vody (12 m3·s-1), na které jsme zvyklí. Jedeme prostřední úsek od mostu do Lavertezza. Raftová sekce jde pěšky po turistické trase podél vody, fotí a je nadšená stejně jako my. Bohužel v jednom těžkém místě kousek za startem sežere Víťu válec, Víťa ztrácí pádlo a plave. Přitom se mu někde dostala noha mezi kameny a teď ho trochu bolí. Prý to ale bude dobré. Postupně však z Víťova výrazu v obličeji poznáváme, že to moc dobré není. (Rentgen druhý den potvrdí zlomený kotník.)
A teď veselá příhoda z natáčení: Jirka sleduje na jednom z balvanů se opalující slečnu nahoře bez a praví: "Pánové, to jsou teda trojky!". Martin, který kouká na opačnou stranu a nic netuší se rozčílí: "Jaká trojka! Trojka je Kamenice, ale tohle se s ní přece nemůže srovnávat. Tohle je nejmíň čtyřka!".
Večer odjíždíme směr Aosta s předsevzetím, že příště musíme sjet i poslední úsek z Lavertezza do přehrady (po prohlídce by to za dnešního vodního stavu neměl být problém).
Středa 4. 7.
Oblast Aosta. Dnes je spíše odpočinkový den. Jsme už dostatečně vyvodačení a unavení včerejším dlouhým nočním přejezdem. Víťa se Zdendou jedou do nemocnice zasádrovat kotník, raftová sekce vyráží na malý výlet do okolních kopců. Na obhlídku zdejších vodáckých terénů se nás tedy vydává šest. Jako první jsme si vybrali říčku Dora di Veny, která protéká údolím na italské straně Mont Blancu. Při pohledu ze silnice vypadá vyloženě nudně. Původní představa, že pojedeme vedle sebe, budeme si povídat a kochat se krásou okolních štítů a ledovců ale vzala rychle za své. Byl to neuvěřitelný šupec. Kdybychom neměli helmy, určitě by nám vlály vlasy. 30‰ spádu už je prostě znát. Celý asi tříkilometrový sjezd nám trval asi deset minut. Končíme u hospody Portud, dál řeka padá přes morénu ledovce Brenva hluboko do údolí. Odpoledne ještě prohlížíme říčku Rutor nad La Thuile. Neteče širokým otevřeným údolím jako Dora di Veny, ale klikatí se pro změnu lesem. Spád a rychlost je však podobná. Celý úsek je nutné dopředu prohlédnout. Spadlý strom by asi znamenal velké nepříjemnosti, protože vracáků je pomálu. Nakonec se nám už ale na vodu nechce, tak odjíždíme lenošit do kempu. Tam nacházíme Honzu nad volhou s rozebraným motorem. Při sjezdu z nějakého průsmyku motor při brždění "lehce" přetočili a ten teď nemá potřebnou kompresi.
Řeky v oblasti Aosta jsou v tomto ročním období velmi vodnaté a moc se nám nelíbily. Ony typické ledovcové "sjezdovky" prostě nemáme rádi. Na podzim, až voda trochu opadne, by se zde ale několik zajímavých terénů určitě našlo.
Čtvrtek 5. 7.
Dnes je na programu pěšárna. Na programu máme výstup na třítisícové sedlo Colle di Entrelor v masivu Gran Paradiso. V noci lehce poprchává, tak mám trochu obavy, aby se nepřihnala mlha a déšť. Počasí se však nakonec umoudřilo a tak můžeme dosyta vychutnávat alpská panoramata. Výstup začínáme ve vesničce Rhemes Notre Dame. Protože se na průsmyk smí chodit až od července, jsme zřemě jedni z prvních jeho letošních návštěvníků. Cestou potkáváme pouze skupinu Francouzů. Alespoň nám prošlápnou stopu sněhem na posledních několika stech metrech před sedlem. Ještě povinné vrcholové foto a jdeme zpět. Cestou pozorujeme sviště a kamzíky - zkrátka výlet se opravdu vydařil, všeobecná spokojenost.
Pátek 6. 7.
Aosta byl nejvzdálenější bod trasy našeho zájezdu. Dnes se proto začínáme pomalu vracet nazpět. Ještě ale plánujeme pohodový úsek na řece Dora Baltea z Berriadu do Bardu, aby se svezl i raft. Raftové sekci se však nelíbí počasí (lehce prší), tak se na mohutné řece pohoupáme jenom na kajacích. Odpoledne přejíždíme do Dimara na Noce.
Sobota 7. 7.
Noce. Okruh se uzavřel. Zjišťujeme, že vody za ten týden neubylo, naopak spíš ještě tak pět centimetrů přibylo. Protože některým z nás "narostla křídla" (viď, Martine), rozhodujeme se tentokrát pro těžší úsek pod slalomkou. Nejdříve prohlížíme prvních rozhodujících cca 300 m. Jana s Jirkou začátek pro jistotu přenášejí. Věci potom ale nabraly rychlý spád. Jedu první a asi v polovině těžkého úvodu se zavěšuju ve vracáku, abych zkontroloval ostatní. Co jsem viděl však byla malá apokalypsa.
Ve stejnou chvíli říká Jirka na břehu Janě: "Asi bylo zbytečný to přenášet. Měli jsme to jet, podívej, vždyť to nic není." Ale Jana ukazuje na vodu: "Ne? Tak se dívej!" V tu chvíli plave Zdenda a chvíli na to Honza. Martin se zavěšuje na druhé straně řeky než já. Při výjezdu do proudu se zvrhává a po několika neúspěšných pokusech o eskymáka plave taky. Všem se naštěstí podařilo dostat se na břeh. Zbyl jsem na vodě sám. Lovit lodě a pádla je zbytečné, dávno už někam uplavaly. (Klukům se podařilo na silnici stopnout auto, lodě předjeli a odlovili, takže ztráty na materiálu naštěstí byly minimální.) Zastavil jsem tedy u vyděšené Jany s Jirkou, přesvědčil je, že dál už je to pohoda (opravdu to byla už jenom pěkná vodnatá WW II-III) a dojel s nimi do Dimara. Tady už byli i plaváčci, šťastně objímali své znovunalezené loďky a vyprávěli své zážitky z cesty po břehu. Martin cestou potkal Jitku s dětmi na kolech. Na dotazy, kde má loď a kde jsou ostatní prý zmateně odpovídal "Nevím, nevím ...", sebral malému Honzovi kolo a i přes povzbudivá slova malé Leničky "Nebuď smutný, Martine. Půjčíš si kajak od sádry!" zmizel v dáli. Cestou narazil na základnu místních raftařů, kde uviděl naše pádla, která nejspíš rafťáci cestou vylovili. Když se přišel zeptat, zda si smí pádla vzít, jeden z rafťáků si ho změřil přísným pohledem. Ukázal na vodu a pravil: "Big water". Potom ukázal na Martina: "Big stupido". Přezdívka Stupido už Martinovi asi zůstane.
Odpoledne volha odjíždí pomalu napřed domů. My ostatní přejíždíme do Rakouska. V neděli dáváme Salzach a v nočních hodinách přijíždíme domů.
Petr
P.S. Když jsem se naposledy viděl s Honzou, chlubil se, že koupil novou volhu. Je to prý sice vrak, ale motor má v perfektním stavu. No a přehodit motor do jejich miláčka už přece nedá žádnou práci!
