PÁTEK 30.6. – „CESTA“
Šťastné setkání hradecké a hronovské části ansámblu v Českých Budějovicích, poslední nákupy a hurá do hotelu pod most k Lammeru. Jsme tu sami a rádi, protože vydatně prší.
SOBOTA 1.7. – „POPELNÍK“
LAMMER
Ráno stále prší, jedeme Voglauerklam, 13,7 kubíků (65cm), pěkné na rozpádlování před soutěskou. Vstupní peřej absolvují všichni, po prohlídce soutěsky někteří opouští skupinu. Zbytek jede dál, vše v pohodě až na Popelník kde se Ninja zasekne na dobrou radu vedoucího. Zbytek jezdců přehopsává zprava doleva přes šutry a daří se nám vyhnout vývaru, loď vyprostíme a dokončujeme.
Morálka je malá a druhou jízdu už nechce nikdo jet. Ninja je lehce promáčklá, ale sama se rovná rychle do původního tvaru. Jedeme opět vrchní úsek v téměř plné sestavě. Voda dále stoupá, protože stále prší a jedeme za (95 nebo 35 kubíků - vodočet zlobí). Končíme před vstupkou, ale na jemné ale vytrvalé naléhání Slona se láme skupinka úderníků a jedeme ještě jednou soutěsku. Množství vody je znát a pěkně tahá za ruce. Vyšší střední voda. Popelník je za větší vody milosrdnější a proskakujeme zprava doleva načisto. Jsme rádi že jsme to dali.
Přejezd do Slovinska, kemp Trnovo.
NEDĚLE 2.7. – „HÁDKA“
KORITNICA, SOČA
Koritnica a Soča až do Trnova. Malá voda (12 kubíků). Koritnica je na limitu, ale pěkná. Následuje nervózní paní Kokoši od kempu, hádka a odjezd Slonů. Koupání v řece.
Spaní kemp Trnovo.
PONDĚLÍ 3.7. – „DÉŠŤ“
Celý den prší, jdeme se dívat na katarakt. Relax a odpočinek, všechno mokré, kopeme odvodňovací kanálky.
Spaní kemp Trnovo.
ÚTERÝ 4.7. – „PÁDLOVÁNÍ“
KORITNICA, SOČA
Brousíme Koritnicu a vrchní Soču nad soutokem za pěkné vody (asi 20 kubíků). Dále úsek Trnovo (34 kubíků) a slalomku. Večer kytary a vytrvalý déšť.
Spaní kemp Trnovo.
STŘEDA 5.7. – „HRÁZ“
SOČA
Katarakt nakonec vypouštíme, protože je dost vody a jedeme jen úsek z Otony (24 kubíků). Nechybí skákání ze skály (asi 12m).
Následuje přejezd do Itálie, klikatou úzkou cestou pro jedno auto. Cesta dolů je zábavná, smrdí brzdy a vadnou. Příjezd na spaní u řeky Resia na divoko. Stavíme hráz na chlazení piva. Vlivem hráze se řeka vzdula asi o 20 cm. Jsme hrdí. Večerní posezení kazí bouře. Probíhá soutěž nejhnusnějších nápojů.
ČTVRTEK 6.7. – „PŘEHRADA“
Kaňon RIO RONC
Jdeme známý Rio Ronc, krásná serpentinami nabitá cesta k místu kde necháme auto (konec je již po nezpevněné cestě k brodu potoka. Pěší přístup jasně značený modrou a červenobílou značkou (z té se po chvíli uhne a jde se pouze po modré). Hned na začátku nás čeká slanění cca 20m. Poté série skluzavek a skoků do 10m. Většina „atrakcí“ je možná zopakovat. Potkáváme se s italskou skupinkou, příjemná společnost. Výstup po slabé hodině a půl.
Vracíme se do „kempu“ u Resie a začíná další práce na hrázi. Po chvíli rozpaků uznáváme, že z hráze se stala přehrada. Budujeme také nový přístupový chodník a lednici, které díky přehradě zmizely pod vodou. Probíhá doplnění zásob a hraní červíků, taky frisbee a následný lov v řece, uplavalo a zase bylo chyceno.
PÁTEK 7.7. – „PŘEJEZD“
FELLA
Ráno balíme a jedeme na Fellu. Teče minimum a začínáme hned pod 10m jezem (Pontebba) u dálničního mostu a jedeme do Dogny. Úvodní 4ková peřej prověří členy zájezdu, ale žádný plaváček se nezapisuje, zato přenáška a eskymáček ano. Zbytek je již pěkná 3ka s menší vodou.
Přejezd do údolí Piavy k Bellunu, kde chvíli hledáme vhodné místo na spaní, ale nakonec bydlíme na paloučku u citronového oregana, kde nacházíme voňavý háječek. Druhý den nás budí (překvapivě) práce italských kameníků.
SOBOTA 8.7. – „ZÁKAZ“
Cordevole bohužel nemá vodu a ani další přítoky Piavy se netváří na sjezd. To jsme trochu čekali, tak jedeme pryč. Možná jsme měli jet radši na horní Piavu.
Přejezd k Travignolu, zde krásné 3 skoky, ale bohužel dobře hlídané a zakázané jet. Takoví pankáči nejsme. Alespoň procházíme pěkný přírodní park a prohlížíme Lago di Paneveggio.
Přejezd až do Pozza di Fassa, kde hledáme kemp. Nacházíme dobrý kemp Soal (je nejhorší v údolí, takže značka ideál). Večer jdeme na pizzu k Šulinovi (Salin). Ten den se již neděje nic.
NEDĚLE 9.7. – „FERRATA“
ferrata ROTWAND
Vyjíždíme na parkoviště u Passo di Carezza a vyrážíme na ferratu na kopec Rotwand. Nástup asi 2h, ferrata lehká (A až B), hodně lidí, výstup asi na hodinu. Všude mraky lidí, ale krásné vyhlídky na zasněžené špičky v okolí. Vidíme i Marmoladu a vzdálený Triglav. Dolů je to ještě kus po ferratě (takže sedáky nechat), kde je nejhezčí úsek, asi B až maximálně C. Za moment již popíjíme Radler a za další hodinu sestupu u auta.
Jsme zpaření a tak se osvěžujeme v zabahněném jezírku Lago di Soraga (všude jinde je koupání zakázané). Vlézt do něj není tak náročné jako dostat se na břeh.
Spaní kemp Soal, balíme, objevují se chrousti. Večer se učíme pískat.
PONDĚLÍ 10.7. – „KAŇON“
Avisio by se dalo, je na rozumném minimu. My už ale chceme dál do údolí Adige.
kaňon RIO NERO
Krásný ale dlouhý. Po svezení aut nastupujeme z Kalditsche (commercial area). Dle popisu hledáme cestu u severo východního cípu areálu. Cesta zde vede dolů a asi po 10min dojdeme na malé plato, kde končí. Cestu dál chvíli hledáme, ale vede vpravo dolů, kde narazíme na ne-dobře-viditelnou pěšinu, která zahne dolů. Jdeme stále dolů serpentinou až na takový skalní cíp kde cesta zdánlivě končí. Cesta však začne být znatelná, pokud se zamíří z cípu doprava. Pak již jasně dolů až do kaňonu. Zde mnoho slanění skrz vodopády, místy je silný proud. Jdeme bezmála 4 hodiny v 6 lidech, ideální je mít 60ku a 2x30ky + dva vaky. Pro větší skupinu by se kaňon mohl protáhnout, takže svačinu s sebou. Výstup jasný u mostku u domova dětí, kde se nechá spodní auto.
Přejezd na spaní na plácek v serpentinách mezi vesničkami Faedo a Ville. Krásný výhled na osvícená města v údolí Adige. A taky na konec údolí Noce, kam se zítra chystáme.
ÚTERÝ 11.7. – „PŘEHŘÁTÍ“
Jdeme kratší pěšárnu přes kláštěřík San Romedio. Zde je poněkud smutný pohled na medvěda v depresi, na druhou stranu možnost zakoupení klášterního piva. Pokračujeme dále do kopce s vidinou koupání v Lago di Tavon nebo Lago di Coredo. Jak je již známým pravidlem, koupání je zde zakázané. Zpět nás cesta vede skrz vinice a malé městečko, kde ochutnáváme místní gelato a ostré italské slunce. To nás dnes opravdu drtí.
NOCE
Dáváme horní úsek III až IV. S večerem stoupá voda, ale stále místy drncáme. Slalomka moc pěkná.
Přejezd na spaní nahoru údolím k Vermiglianě. Vydatně prší a bouří. Medvědi zůstali v brlohu.
STŘEDA 12.7. – „TROJČIČKA“
VERMIGLIANA
Skoro celou noc a ráno prší. Voda nám krásně nastoupala a tak můžeme jet Vermiglianu, dle vodočtu má pěknou vyšší střední vodu (cca 7 kubíků). Na délku asi 1,7km a máme odbyto za 20min čisté jízdy. Poctivá čtyřka, za naší vody možná místy k WWIV+. Jsme rádi, že jsme rádi.
NOCE
Voda stoupá i na Noce. Jedeme sekci z Mastelliny do Monclassica III (IV). Je úplně hnědá voda (těžko říct, jestli neteče spíš bahno), vyšší střední voda. Na čtyřkovém místě nehezký plavec. Ztráta pádla, pomlácené tělo. Naštěstí jen ztráta materiálu a vodáckého ega. Tělo se zahojí. Za této vody opravdu poctivě značeno. Plán jet dál úsek za III až IV do Ponte Stori okamžitě končí, a to už po kilometru a půl. Podcenili jsme stav vody, příště lépe.
Odjezd směrem k Bolzanu. Spaní v jakémsi parčíku pro výcvik psů. Nikomu stany překvapivě nevadily.
ČTVRTEK 13.7. – „SMRAD“
ISARCO
Máme vyšší vodu, pěkně špinavá a smradlavá, ne křišťálová tak jak si ji pamatujeme. Nádrž odpouští vodu do Rienzy, takže nejetelné. Všude hnědá voda a naplaveniny.
Spaní v kempu ve Valles.
PÁTEK 14.7. – „ŠRÁMY“
Pěší výlet k jezeru Wilder See (2500 m) pod Wilde Kreuzspitze (3135 m). Druhý týden si již vybírá svou daň na tělesných schránkách, a tak někteří lazaři zůstávají v kempu. Přichází i teplota a nevolnost. Večer pizza.
Spaní v kempu ve Valles.
SOBOTA 15.7. – „NÁVRAT“
INN
Přejezd do Imstu a závěrečné svezení na Imsterschluchtu. Něco kolem 200 kubíků. Z Haimingu již směr Čechy, cesta ubíhá dobře.
Summary
Autem: 2850 km
Řeky: 8
Kaňony: 2
Ferrata: 1
