70. léta

Začátky na Slezské plovárně
Základem oddílu vodní turistiky byla parta kluků a holek, kteří se znali z pionýrské loděnice
nebo z jízdárny a jezdili spolu trampovat. V roce 1974 vyrazili poprvé na vodu.
V roce 1975 zakotvili na loděnici na Slezské plovárně ve společném oddílu se „závodníky“ -
slalomáři a sjezdaři. Další členové se nabalovali různým způsobem – kamarádi, sourozenci,
partneři, odchovanci vodáckých kroužků na pionýrské loděnici, kteří se po uplynutí
pionýrského věku neměli kam vrtnout. Kromě sjíždění tuzemských řek a účasti na VTJZ začali
pořádat také zahraniční vodácké zájezdy.


Vltava 1974 – Honza s Přemkem v časopise Mladý Svět


Na Slezské plovárně

80. léta

Budování loděnice
V roce 1981 se rozdělil slalom a vodní turistika a oddíl vodní turistiky se přestěhoval na bývalou
vojenskou plovárnu u Staré nemocnice v těsném sousedství TJ Slavia. Areál nebyl ve stavu,
který by vyhovoval potřebám oddílu. Bylo možné využívat pouze dřevěné kabiny po obvodu
plovárny, zděný domek byl trvale obydlen panem Huškem, který neměl z aktivity vodáků
radost.

Začalo období budování loděnice, a to výhradně svépomocí. Ve východní části byly větší, tzv.
důstojnické kabiny, které byly postupně zatepleny a přebudovány na dílnu a malou klubovnu,
ze zbylého nezatepleného prostoru vznikla loděnice. Malé kabinky v západní části byly
využívány členy oddílu pro uložení osobních věcí. Kromě toho bylo nutné vybudovat molo,
zařídit a vybavit skladovací kabinky včetně autokabiny a udržovat celý areál. Oddíl měl v té
době cca 30 členů a objem prací byl obrovský. Povinnost brigádnických hodin byla od roku
1985 zvýšena z 15 hodin na 25 hodin pro člena oddílu za rok. Kromě prací na loděnici se stavěly
oddílové laminátové lodě, členové vydělávali peníze na pořízení dopravních prostředků
brigádami ve Sběrných surovinách a pracovní povinnost měl oddíl též na sportovní hale
TJ Slavia, která byla v té době (zčásti svépomocně) stavěna.

V roce 1985 byl pan Hušek umístěn v domově důchodců, takže bylo možné vyklidit jeho domek
a přestavět ho. Z původních čtyř místností byly zbouráním příček vytvořeny dvě, na levé straně
velká klubovna a na pravé straně dílna s ústředním topením. Původní dílna v dřevěné části
areálu byla dále využita jako sklad lodí a forem.

Kvůli vzrůstajícímu počtu členů a množství vlastních i oddílových lodí byl na pozemku vedle
malé klubovny postaven plechový sklad lodí.

Toto uspořádání loděnice trvalo do roku 2003, kdy bylo východní křídlo zničeno požárem,
včetně malé klubovny a všech uskladněných lodí. Malá klubovna pak nebyla obnovena a celé
východní křídlo slouží jako sklady lodí, vybavení a převlékárny.



Loděnice 1983 (dětský den)



Loděnice 80. léta – zděný domek a malá klubovna

Sportovní činnost
Vodácký rok měl v 80. letech poměrně pravidelný průběh.
Na jaře:
- velikonoční sraz na Úpě a Metuji
- VTJZ Jizera I a II
- VTJZ Kamenice
- VTJZ Divoká Orlice - Litický oblouk
- VTJZ Otava + šumavské řeky
- VTJZ Labe
- VTJZ Sázava
- VTJZ Doubrava
- VTJZ Blanice
V létě byl zájezd a na podzim:
- Lipno
- VTJZ Teplá (párkrát s Lomnickým potokem)
- VTJZ Střela
- VTJZ Hamerský potok
- sraz na Opatovickém kanále
- Hloučela
Všechny spluté řeky byly evidovány, podle počtu km a obtížnosti toku byly sportovní výkony
obodovány a každoročně vyhodnocovány v soutěži „Nejzdatnější vodák“, ve které se členové
oddílu umísťovali na předních pozicích.
Spolu s řekami byly evidovány také „čochtany“ a vítěz dostával putovní figurku vodníka
Čochtana, na jehož pentličkách bylo jméno vítěze navždy zapsáno.



Slovensko 1986 – odjezd Roburem a poprvé s Matyldou na Belé

Dětský oddíl Vodáček
Dětský oddíl vznikl v roce 1983 a od té doby kontinuálně pokračuje. První letní tábor proběhl
v roce 1986 na Slovensku v Borové Sihoti, první zimní tábor o jarních prázdninách v roce 1988
v Mladkově.

VTJZ na Divoké Orlici - Litickém oblouku
14.4.1984 oddíl pořádal po několikaleté pauze VTJZ na Divoké Orlici – Litickém oblouku (byl to
6. ročník, předchozí byly v 70. letech). Další ročníky se uskutečnily:
27.4.1985 – VTJZ 7. ročník
2.5.1986 – VTJZ 8. ročník
2.5.1987 – VTJZ 9. ročník + VTJZ-M 1. ročník
28.5.1988 – VTJZ 10. ročník + VTJZ-M 2. ročník
13.5.1989 – VTJZ 11. ročník + VTJZ-M 3. ročník
12.5.1990 – VTJZ 12. ročník + VTJZ-M 4. ročník

Vodácké vybavení
V 70. a 80. letech používali členové oddílu výhradně vlastní vodáckou výbavu. Pořízení prvních
oddílových lodí bylo spojeno se vznikem dětského oddílu v roce 1983. Oddílové kajaky byly
žluté, takže na vodě měl vedoucí jezdec za sebou skupinu žlutých „káčátek“. Vesty byly
polystyrenové, rychle stárnoucí, málo nosné. Neoprenové kalhoty (silné a tuhé) měl málokdo.
Nepromokavé bundy a šprajdy si vodáci šili sami, stejně jako neoprenové ponožky. Helmy byly
buď hokejistické, nebo laminátové vlastní výroby. Pádla byla dřevěná, oblíbená byla také
vlastní výroba kajakářských pádel s laminátovými lopatkami na dřevěné žerdi.



Typická výstroj z „osmdesátek“ – vesta plněná polystyrenem a hokejová přilba

Éra laminátu
Stavba laminátové lodě znamenala pro jejího budoucího majitele následující postup:
- sehnat si materiál - to máte kanystr pryskyřice, skelnou tkaninu několika gramáží,
skelnou rohož, 10 m tkalounu, popruhy na úchyty, kus násady na „brdečko“...
- domluvit si formu a zaplatit kopytné
- zapsat se do pořadníku na víkend v dílně
- přemluvit 4-5 šikovných kamarádů na celodenní práci a připravit jim jídlo a pití
- vstát ve 3 ráno a zatopit v dílně, protože lodě se většinou stavěly v zimě a laminovat se
musí v teple (nikoliv aby stavitelé nezmrzli, ale kvůli chemické reakci polyesterové
pryskyřice)
- v sobotu s kamarády loď postavit a v neděli ji sám dodělat a zmizet z dílny, aby mohl
stavět někdo další
Na laminátové lodi je také potřeba jezdit opatrně, protože opravit se loď (většinou) dá, ale je
to hrozná práce a s každou záplatou roste váha lodi.



Oprava laminátových lodí na zájezdu

Dopravní prostředky
V 70. a 80. letech se na větší akce jezdilo autobusem TJ Slavia, který bylo ale obtížné plně
obsadit. Oddíly na východě Čech se různým způsobem sdružovaly, aby byla doprava co
nejhospodárnější. Bylo možné využít také oddílový rumunský „gazík“ ARO. Členové oddílu
toužili po větším a komfortnějším dopravním prostředku. Za peníze vydělané na brigádách byl

v roce 1984 zakoupen minibus Robur, který byl v létě 1984 na loděnici zcela obroušen
a nalakován na žluto-okrovou barvu. V roce 1985 přibyla červená Škoda 1203. Se stoupajícím
počtem účastníků akcí Robur přestával stačit a v roce 1989 byl nahrazen žlutobílým
autobusem RTO, který byl na přední masce vyzdoben plastovou zelenou chobotnicí. Autobus
sloužil do roku 1992. V roce 1993 byla zakoupena Avie – přepravník osob, která byla vylepšena
záclonkami, schránkou na pádla a boční plachtou (přístřeškem) a úspěšně absolvovala
tuzemské i zahraniční výpravy v 90. letech.


ARO (začátek 80.let)


Robur v Jeseníkách (1985)


autobus RTO na Ukrajině (1990)



Avie ve Francii (1996)

Léto hradeckých dětí
Léto hradeckých dětí byla obdoba současných příměstských táborů. Pořádala je TJ Slavia v 80.
a 90. letech a oddíl vodní turistiky připravoval pro děti vodácký program na loděnici (jako jeden
z mnoha sportů).

Matylda
V roce 1986 oddíl objednal a zakoupil Matyldu – zmenšenou verzi nafukovacího plavidla
používaného při expedicích na velké řeky v Asii. Poprvé Matylda vyplula na zájezdu na
Slovensku na Belé. Dále byla každý rok používána na Lipně a na zájezdech v Rumunsku
a v Jugoslávii. V 90. letech už její využití nebylo příliš časté. Počátek výroby běžných
nafukovacích raftů předznamenal její konec. V roce 1994 byl do oddílu koupen první
nafukovací člun a Matylda byla prodána.



S Matyldou na Lipně

90. léta

Po roce 1989 se otevřely nové možnosti – cestování do zahraničí, individuální aktivity v dřívější
době zapovězené apod. Vodácká i budovatelská aktivita členů oddílu přestala být tak
intenzivní jako v předchozím období. Přesto byl téměř každé léto uspořádán zahraniční zájezd
a Vodáček po mírném útlumu pokračoval, včetně letního tábora.
V roce 1995 si první členové oddílu pořídili plastové lodě K1 a C1.
V červenci 1997 zasáhla loděnici povodeň na Orlici. Bohužel většina aktivních členů byla
v době povodně v zahraničí. V době kulminace voda dosahovala k vratům do areálu, podlahy
v kabinkách byly pod hladinou. Největší škody byly v malé klubovně, jejíž podlaha byla níž než
jiné části loděnice, a v plechovém skladu lodí, kde se lodě naplnily vodou a po jejím opadnutí
se některé rozlámaly.

Kulturně-společenské aktivity
Na sportovní činnost se postupně nabalovaly další aktivity. Z dětských dnů původně
pořádaných pro děti členů se postupně vyvinul Pohádkový les pro veřejnost.
Od roku 1994 vodácká sezóna nekončí na přelomu října a listopadu, ale až Mikulášskou Orlicí
v příslušných převlecích.
Od roku 2001 oddíl pořádá Vodácký bál v Country Clubu Lucie.
V letech 2001 – 2010 se uskutečnil každý rok Vodácký divadelní festival v divadélku Jesličky.


Pohádkový les 2003


Mikulášská Orlice 2004

Požár v roce 2003
V létě roku 2003 začalo docházet k soustavnému poškozování majetku na loděnici. Několikrát
byly propíchány pneumatiky na Avii a vleku na lodě, Avie měla rozbité okénko, byly založené
menší požáry Avie a vleku, na místě byly nalezeny výhružné dopisy. Vše nasvědčovalo tomu,
že se nejedná o náhodný vandalismus cizí osoby, ale že promyšleně škodí někdo, kdo dění na
loděnici dobře zná. Události byly postupně hlášeny na policii, která však pachatele
nevypátrala.

V pátek 3.10.2003 došlo k založení požáru, při kterém celé východní křídlo loděnice lehlo
popelem, včetně všech věcí, které zde byly uloženy. V následujících týdnech policie vypátrala
a usvědčila pachatele. Byl jím člen oddílu, který byl na loděnici od svých dětských let, postupně
se vypracoval i na vedoucího dětského oddílu, ovšem svou nespokojenost a osobní spory se
pokusil řešit záškodnictvím a založením požáru.

Při požáru shořelo nebo bylo neopravitelně poškozeno celé východní křídlo loděnice, kde byly
uloženy lodě, materiál a nářadí, shořela také malá klubovna se vším vybavením. Oddíl přišel
o 31 lodí (laminátových, plastových i nafukovacích). Soukromí majitelé přišli o 23 lodí
a 6 nenahraditelných forem na stavbu laminátových lodí. Škoda na budově a movitých věcech
byla vyčíslena na 1,2 milionu Kč.

V dubnu 2005 se konal soud s pachatelem, který byl odsouzen k podmíněnému trestu
a náhradě škody. Částky za náhradu škody byly však stanoveny podle znaleckého posudku,
který cenu zničených věcí snížil podle jejich stáří. Výsledkem byla situace, kdy ani pro oddíl,
ani pro poškozené členy nebylo možné pořídit si za vyplacené částky adekvátní sportovní
vybavení jako náhradu zničeného.

Mezitím probíhala obnova loděnice, v roce 2004 bylo postaveno nové křídlo, rozměrově
a vzhledově stejné jako shořelý objekt, ovšem s vhodnějším vnitřním uspořádáním.



Stav loděnice po požáru 2003



Obnova loděnice 2004

2005 - Založení vodáckého klubu – odtržení od TJ Slavia
Počátkem roku 2005 byly zveřejněny plány na rozvoj TJ Slavia, které zahrnovaly také využití
prostoru loděnice pro jiné subjekty než oddíl vodní turistiky. Obava o budoucnost autonomie
oddílu vedla k odtržení od TJ Slavia a založení samostatného klubu VK Slavia. Tím skončila
30letá kapitola oddílu vodní turistiky. Klub plynule převzal všechny aktivity končícího oddílu
a úspěšně je rozvíjí.

Oddílové zájezdy do r.2000

1974 – Vltava
1975 – Slovensko, Polsko
1977 – Slovensko, Polsko
1978 – Rumunsko
1979 – Rumunsko
1980 – Slovensko, Polsko, Vltava
1981 – Slovensko, Polsko
1982 – Rumunsko
1983 – Slovensko
1984 – Jugoslávie (zájezd ÚV ČSTV)
1985 – Rumunsko
1986 – Slovensko
1987 – Rumunsko
1988 – Vltava
1989 – Jugoslávie
1990 – Ukrajina (s KVT Pardubice)
1991 – Rakousko
1992 – Itálie (CVOK)
1993 – Rakousko
- podzimní Salza
1994 – Rakousko, Slovinsko
- Litva, Lotyšsko (s KVT Pardubice)
1995 – Rakousko
- podzimní Salza

1996 – Francie
1997 – Slovinsko, Itálie
1998 – Francie
1999 – Norsko s CK
2000 – Rakousko

Dětské letní tábory
1986 – Borová Sihoť (Liptovský Hrádek)
1987 – Borová Sihoť (Liptovský Hrádek)
1988 – Otava - Annín
1989 – Borová Sihoť (Liptovský Hrádek)
1990 – Borová Sihoť (Liptovský Hrádek)
1995 – Štěnkov
1996 – Štěnkov
1997 – Vltava
1998 – Ohře
1999 – Berounka
2000 – Otava
2001 – Labe – Špindlerův Mlýn – Jaroměř
2002 – Sázava
2003 – Roudnice n.L.
2004 – Roudnice n.L.