Zahraniční Itálie - Dolomity
Datum: 2. - 11. 7. 2010
Deníček

ITÁLIE - DOLOMITY

Plánovaný odjezd v šest se posunul na osmou a se sluncem v očích jsme vyjeli do Itálie. Na místo určení přijíždíme ve tři ráno. Při ranním probuzení kolem nás jsou už i ostatní, ještě počkáme na opozdilce, domluvíme si kdo odkud jede. Třemi auty vyjíždíme na přítok řeky Isarco - Pfitscherbach. Nasedání je trochu složité. Po kiláčku pěkně tekoucí vody nabíráme ostatní a vyrážíme. Pěkná trojčička s mnoha serfovacími vlnkami. Po jedenácti kilometrech jsme u aut, počkáme až se navážou lodě a polochcíplí vedrem v šesti vyrážíme na spodní 3 km dlouhý čtyřkový úsek. V jednom válečku musím zvedat a praštil jsem se do ramene, ale v pořádku pokračuji dál. Dole zjišťuji, že rameno docela bolí, ale snad se rozhejbe.

Další den je rameno už v pořádku, a tak mi nic nebrání ve splutí řeky Avisio. Bohužel řeka nemá moc vody, tak občas drhnem. Plavbu nám také znepříjemňovalo několik jezů po cestě, které jsme z větší části přenášeli. Jedno čtyřkové místo na řece nemělo také moc vody, ale jet se dalo. S Kubou jsme chtěli jet říčku Travignolo. Nicméně vyrážíme do Passo di Role s tím, že cestou zpátky koukneme na ty vodopádky. Pěšárna nás moc neláká, tak si s Kubou a Tomášem jdeme zalízt na jednu skalku. Naše výbava se skládala ze dvou sedáků, dvou osmiček, čtyř karabin a dvacetimetrové HÁZEČKY. Po několika komických výlezech jdeme na parkoviště, kde ještě čekáme na turistickou sekci. Cestou zpět do kempu zastavujeme u Travignola a já se jdu kouknout na ty vodopádky, bohužel na špatnou stranu, tak jsem nic nenašel. V kempu se dozvídám, že Chrudimáci to jeli, no nedá se nic dělat, hold si to dáme jindy.

V pondělí přejíždíme k řece Brenta, která nemá moc vody a tak jí s tatíkem vynecháváme a jedem rovnou k Caorame. Po hodinovém hledání vysedacího místa vyrážíme nasednout. Caorame také nemá moc vody, nicméně nasedáme a ve dvou vyrážíme. Řeka vypadá jako Koritnica, přesně jak Petr popisoval, akorát to trochu drhne. Když jsme dojeli, tak ostatní už byli na cestě. Převezli jsme jim auta na vysedací místo, kde jsme také udělali kemp. Když ostatní dojeli, tak trochu nadávali, že to nemělo vodu, ale mi jim říkali, že moc vody to nemá.

V úterý vyrážíme na Mis a Cordévole. Pěkná turistická říčka. S Tomem jedem na Barace a nejvíc si užíváme. Na začátku jsme slaňovali z mostu, pak dělali spiny ve vlnce a také provokovali Barušku. Na konci se nám o zábavu postaral Hodic, kterej zůstal ve svíci zapíchlej na šutru. Po vodě vyrážíme přes sedlo Duran do kempu Civetta. Cestou si s tátou dáváme kousek horní Cordévole. Vody moc není a tak těžší místa se dají v pohodě projet.Večer se rozdělují skupiny na ferratu a fasujeme cepíny.

Středa, ráno v půl sedmé nasedáme do smluveného taxíku, který nás vyvezl blíž hoře Civetta. Po asi hodinovém výstupu se již navlíkáme do sedáků a vystupujeme ferratou na vrchol. Na vrcholu se nám bohužel zatáhlo, a tak jsme mohli vyhlížet jen na jednu stranu. Vrcholové foto a zahajujeme sestup. Sestup je zprvu jednoduchý, ale poté jsme nastoupili na sestupovou ferratu a začalo jít do tuhého. Šplhem po železném laně ferraty pomalu ubíráme výškové metry. Cestu nám znepříjemňoval také sníh. Nejprve jsme kus slanili a pak vytáhli naše cepíny a běželi dolu. Do kempu docházíme kolem osmé a plni energie jdeme hrát fotbálek.

Čtvrtek, na plánu je canyoning. Přesto že naše mapa má trochu malé měřítko, a některé cesty tam jsou dokresleny tužkou, dorazili jsem na parkoviště pod kaňon. Připravit věci a vyrážíme. Bohužel se nám nepovedlo trefit cestu, a tak si výstup projemňujeme trochou lezení po štěrkovišti. Kaňon je velmi pěkný hodně slaňování skoky skluzavky, prostě canyoning jak má být. Na parkoviště docházíme trochu déle a dost unaveni. Někteří ještě vyráží na řeku Cellina.

V pátek přejíždíme do druhého údolí na řeku Boite. Na horním úseku přenášíme jeden strom, ale jinak bez problému. Spodní úsek jedeme ve čtyřech Petr, Čejpík, Kuba a já. Zpočátku klidné štěrkové koryto, ale po chvíli první zablokované místo. Řeka zmizela mezi kameny, Petr vylézá na prohlížení, ale Čejpík už je dole a ukazuje zvedlej palec, a tak jedem za ním. Další peřej a já vidím jen zvedlej palec. Jedno místo přenášíme. Po cestě je jeden jez s dost hnusným vývarem, Čejpík ho skáče vlevo a my přenášíme. Za chvilku jsme u poslední peřeje, kde už na nás čekají auta.

Opravdový bonbónek jedem v sobotu, Maé. Chrudimáci jedou napřed a dávají nám vědět, jak je to průjezdný. Přístup k řece je trochu cesta necesta a spád jako hovado, já jdu napřed, abych pak mohl pomoci ostatním. Na konci jsem uklouzl a patnáct metrů si dává loď sama, naštěstí se jí nic nestalo. Po třetím výstupu na kopec jsme již všichni dole, rozdělujeme se na skupiny a můžeme vyrazit. První zablokované místo, kus jedu, ale dál to nejde a přenášíme. Maé pokračuje uzoučkou soutěskou a prohlížení je téměř nemožné. Po kilometru je jeden asi metrový stupeň a kousek za ním strom v zatáčce. Báře na něm uplavalo pádlo a Aleš tam zaplaval, jeho pádlo jsem naštěstí vytáhl. Máme jen singlovou skládačku, a tak dávám Barče svoje pádlo a jedu se singlovým, naštěstí Michal chytil Báry pádlo, a tak jsem daleko jet nemusel. Po cestě přenášíme jeden strom.

V neděli jsme se již trhli od ostatních a vyrazili do Rakouska na ferratu. Vybrali jsme si lehčí ferratu, tak si ani nebereme helmy. Po prvních dvou žebřících jsem zjistili, že zde udělali novou ferratu , která nám dává pěkně zabrat, ale poradili jsme si s ní. Při cestě dolu z ferraty někoho zachraňovali vrtulníkem, tak jsme si prohlédli, i když z dálky, záchranou akci.


Ahoj Kuba

kubavondrasek.blogspot.com

FOTKY + VIDEO DENÍČEK

DENÍČEK



FOTKY + VIDEO JAK TO VIDĚL KUBA

ITÁLIE - DOLOMITY

2. - 11.7.2010

Naplánovaný program jsme splnili celý, vodní stavy byly dle očekávání: Isarco mělo pěknou vodu (vedro, ledy tají) a i jeho přítok Pfitcherbach měl vody dost. Na Avisiu nám s vodou pomohla večerní bouřka (takže i místo WW IV bylo kvalitním soupeřem), vodu měly nečekaně i skoky na Travignolu. Brenta se tvářila suchá, ale nakonec vody dost, velmi příjemná divočejší turistika. Caorame pravda moc vody neměla, ale sbouchali jsme ji, i tak byla pěkná. Naproti tomu Mis + Cordevole mají z přehrady vody spoustu, jedna z nejlepších řek zájezdu. Horní Cordevole pod Agordem má vody málo, ale dle předpokladů nejzablokovanější úsek kolem tunelu sjízdný byl. Piava pod Bellunem má vody dost a je to pěkná turistika. Cellina je úžasná řeka velmi podobná Soče (dokonce i zablokované místo WW III), kam se musíme určitě vrátit. Horní Boite měla rozumné minimum, pěkná říčka, která vůbec není lehká. Standardní úsek na Boite pak měl vody spoustu a předvedl nám opravdu divokou zablokovanou vodu, nejtěžší z celého zájezdu. No a Maé byla za odměnu, řeka z jiného světa … Díky skvělému počasí jsme zdolali vrchol Civetty. A abych nezapomněl, canyoning Ciolesan byl super!

PÁTEK 2.7.

18:30 odjezd z HK (km 0), Rozvadov, Mnichov, Innsbruck

SOBOTA 3.7.

04:15 spíme ve Freienfeldu na nasedacím místě na Isarco (km 728)

PFITSCHERBACH 3+3 km

Wiesen (Prati) – ústí do Isarca – Freienfeld (Campo di Trens)

Začínáme u mostu před (orograficky) Wiesen. (Jen kousek nad mostem se vrací voda z elektrárny z přehrady; pod přehradou je sucho. Sjízdný ale musí být úsek nad přehradou.) Vody je dost. Nejzajímavějších je prvních asi 500 m – rychlá a čilá WW II+. Dále peřejek ubývá a koryto se narovnává v regulaci. Spád je však stále velký a proud rychlý. Po soutoku s Isarcem pokračujeme po rychlé a široké „dálnici“ ke standardnímu nasedacímu místu na Isarco ve Freienfeldu.

Poznámka: Pfitscherbach se oficiálně nesmí sjíždět – viz nařízení zemské vlády Nr.3268 z 16.9.2002 o sjíždění Isarca, Adige, Rienzy a přítoků.

ISARCO 11+3 km

Freienfeld (Campo di Trens) – Mittewald (Mezzaselva)

Mittewald (Mezzaselva) – Franzensfeste (Fortezza)

> Freienfeld, na levém břehu cca 100 m nad nasedacím místem 175 cm

> Freienfeld, slalomka u druhého mostu kousek pod nasedacím místem 11

Začínáme na standardním nasedacím místě ve Freienfeldu (příjezd: po silnici od Strezingu na kraji Freienfeldu odbočit doprava na Stilves (Stilfes), vzápětí podjet železnici a před mostem přes Isarco sjet doprava k řece na veliké parkoviště (u hřišť). Nasedat nejlépe u dalšího mostu (cca 100 m po proudu).

Vody je dost (je teplo a ledy tají), velmi pěkné svezení, WW II-III bez nudných míst, pěkné vlny, … Několik jezů, jeden přenášíme. Slabší kusy končí v Mittewaldu (při příjezdu autem je hned za tunelem odbočka doprava na nový most, za mostem vpravo je plácek na parkování). Ostřílení borci pokračují dále do Franzensfeste – první kilometr je obtížnost stejná, potom asi o stupeň vzroste – větší vlny a válce, kterým je třeba se vyhnout. Moc pěkné, ale krátké – končíme na začátku Franzensfeste nad novým jezem, u silnice místo na parkování. (Okukujeme i katarakt před přehradou a za téhle vody by to možná šlo – končit lze pohodlně na začátku přehrady, velké parkoviště a pohodlný výstup z vody.)

Přejezd do Predazza, spaní v kempu Valle Verde (www.campingvalleverde.it; u silnice z Predazza směrem na Passo di Rolle) (km 897)

NEDĚLE 4.7.

AVISIO 9 km

Roda – lanovka Cavalese

Začínáme u mostu Zanon-Roda, na pravém břehu je asi 100 m od mostu parkoviště. (Pozor, asi 200 m nad mostem je ošklivý stupeň, nad kterým se velmi špatně zastavuje. I proto je nejlépe začínat zde a ne výše.) Při včerejším příjezdu bylo v řece vody skoro málo, díky noční bouřce ale stoupla asi o 10 cm, tak jí je na splutí dost, ale samozřejmě žádná povodeň. Většinou příjemná WW II(+), mnoho stupňů, nakonec ale přenášíme asi jenom dva nebo tři. Nejzajímavější místo je nad a pod zastřešeným dřevěným mostem u Panchia (silnice vede tunelem) – úsek asi 400 m WW IV, nejtěžší část je hned pod mostem, předem prohlédnout. Končíme u lanovky pod Cavalese, velké parkoviště. Jet by šlo ale až do přehrady, stále podobný charakter. (Velkou výzvou je samozřejmě kaňon pod přehradou – teď nemá vodu, takže někdy na jaře, až pojedeme kolem.)

Odpoledne vyjíždíme auty na Passo di Rolle (1972 m n.m.) a jdeme krátkou pěšárnu na kopec Cavallazza (2324 m n.m.).

TRAVIGNOLO 0,3 km

Jedou ti, kdo nešli na pěšárnu. Hlavním lákadlem této říčky je několik za sebou následujících vodopádů – 3 až 7 m (pozor – pod nejvyšším vodopádem táhne voda vpravo do kapsy pod skálu). Nasedat se má na prvním mostě nad přehradou (nad Paneveggio směrem na Passo di Rolle), končit u jezu na začátku přehrady (příjezd autem, pěkné piknikoviště). Na celý úsek je ale málo vody, naopak vodopády (asi uprostřed úseku) mají vodu optimální (pokud by ale byla taková voda, že by byl sjízdný začátek a konec, byl by na vodopádech asi pěkný hukot). Přístup k vodopádům je buď od jezu na konci (turistická cesta po levém břehu, cca deset minut) nebo lépe od parkoviště v Paneveggio (cca 100 m lesem, tudy lze k vodě snést lodě). Pod vodopády je přes Travignolo lávka, ze které je možné vše prohlížet a fotit. (Na nasedacím mostě a u vysedacího jezu jsou cedule se škrtnutým kajakářem :-(

Kemp Valle Verde v Predazzu (km 976).

PONDĚLÍ 5.7.

Ráno přejezd k řece Brenta údolím dolního Avisia pod přehradou, cestou zastávka na prohlídku zemních pyramid u Segonzano (naproti Faver).

BRENTA 12 km

Castelnuovo – Grigno

Začínáme u mostu, ke kterému se přijede, když se z rychlostní silnice za Castelnuovo (ve směru od Trenta) sjede na prvním sjezdu na Ospedaletto a odtud doprava k vodě. U mostu je na pravém břehu parkoviště s lavičkami. Z mostu to nejprve vypadalo, že je málo vody. Nakonec to ale ke splutí bez problémů stačilo. Pěkná pohodová WW I, II, především první cca třetina k mostu a jezu pod Ospedaletto je nejzajímavější. V poslední třetině teče Brenta širokým štěrkovým korytem s mnoha rameny, průjezd se ale najde vždy. Na celém úseku je několik stupňů – všechny sjíždíme (nejveselejší je poslední čtyřstupňový nad Grigno), přenášíme pouze kolmý jez pod mostem pod Ospedaletto (příjezd autem od druhého sjezdu z rychlostní silnice na Ospedaletto; jez přenášíme vpravo pod mostem přes kraj koruny jezu). Končíme vpravo pod mostem u Grigno, vpravo nad mostem je štěrkovna a místo pro parkování (příjezd – od Trenta druhý sjezd z rychlostní silnice na Grigno a doprava k řece).

CAORAME 7 km

Villabruna – Busche

Začínáme u mostu silnice z Villabruna na Cesiomaggiore. Od mostu vede po levém břehu cesta asi 200 m k vodě. (Asi ještě kilometr výše má být přítok vody z elektrárny a pod ním zajímavá soutěska, ale už nemáme čas to zkoumat.) Řeka velmi připomíná slovinskou Koritnici – barva vody, kameny, … WW III. Bohužel nebylo moc vody, i tak ale byla pěkná. U mostu hlavní silnice S50 Feltre-Belluno vysedat nelze, řeka zde protéká hlubokou soutěskou. Končit se musí pod následujícím železničním mostem – pod mostem je šikmý jez, ten se sjede a hned pod jezem následuje asi 5 m dlouhá tišina nad následujícím nesjízdným kamenným záhozem – v této tišině je vlevo na břehu výstupní místo. Zde u řeky je také dobré místo na spaní. Příjezd autem: po hlavní silnici S50 od Feltre, přejede se Caorame a následuje odbočka doleva na Pullir (potom je začátek vesnice Busche) – cca 100 m před odbočkou na Pullir je třeba zahnout doprava na malou silničku „Via Girda“, přejet přes malý kopec a sjet dolů k řece – vysedací místo (hlavně příjezd k němu) je třeba najít a prohlédnout předem - nám ho našli Sloni, díky! Řeku jsme jeli asi hodinu a čtvrt.

Spaní na konci Caorame (km 1155)

ÚTERÝ 6.7.

MIS + CORDEVOLE 6 km

Most Piz-Gron – most silnice S50 Feltre-Belluno

Začínáme na Mis u mostu mezi Piz a Gron, na levém břehu dost místa na parkování, ale špatný přístup k vodě (lépe se lze k vodě dostat u přítoku vody z elektrárny, tam je ale málo místa pro auta). Pod mostem je řeka téměř suchá, ale po asi 200 m zprava přitéká voda z elektrárny (voda z řeky Cordevole se pod Muda odvádí do přehrady Mis a zde se přes řeku Mis vrací zpět). Vody je spousta, je čistá a modrá, krásné svezení WW II(III - např. kousek pod přítokem z elektrárny je pěkná vlnka), pěkné i pro raft. Končíme vpravo pod mostem silnice S50 Feltre-Belluno (pozor na laškovný stupeň pod mostem); příjezd sem autem – ve směru od Feltre v zatáčce před mostem doprava pod trať a na dohled fotbalového hřiště k řece.

PIAVE 10 km

Belluno – most Ponte S. Felice silnice Sedico-Trichiana

Začínáme v Bellunu na levém břehu pod mostem (příjezd autem – od Trichiana proti proudu Piavy po silnici po levém břehu, při příjezdu do Belluna se na kruháči před mostem přes Piavu otočit a vracet se zpět a po pár desítkách metrů je doprava úzká odbočka (vypadá jako k někomu na dvorek) se šipkou „Campo sportivo“ a silnička vede až pod most k řece). Vody je dost (pěkně čistá a zelená), široké štěrkové koryto, občas více ramen, WW I a peřejky přes štěrkové lavice, zkrátka příjemná turistika, dobré i pro nafukovačky. Končíme vlevo pod mostem most Ponte S. Felice silnice Sedico-Trichiana (příjezd autem – ve směru od Sedico přejet most přes Piavu, následuje odbočka doprava „Zona industriale“, tam nejezdit a pokračovat dále až na křižovatku, kde je další odbočka doprava, zde doprava odbočit a ve směru „ecocentrum“ projet mezi domy a za nimi odbočit doprava na cestu, která vede rovně až k řece). Po vodě by šlo pokračovat až k jezu u Busche, charakter řeky bude nejspíš stále stejný (a navíc ještě přiteče voda z Cordevole).

horní CORDEVOLE 3 km

Tento úsek se jezdí z Agordo do La Muda. Je ale málo vody, tak je sjízdná jen závěrečná nejobtížnější část kolem tunelu (začíná se u hornického muzea). Zablokované, stupně, skoky, průskoky – WW III-IV, za větší vody to bude veselé.

Kemp Civetta v Pecol – Zoldo Alto (km 1249), www.zoldoski.com. Kemp je pod lanovkou na dojezdu sjezdovky a je to dobrá volba, byli jsme zde sami (naproti tomu kemp Palafavera byl plný).

STŘEDA 7.7.

ferraty Alleghesi a Tissi na vrchol Civetta (3220 m n.m.)

V půl sedmé ráno nás kempaři vyvážejí auty do sedla di Alleghe (1816 m; silnička, která sem vede z Palafavera je totiž jen na povolení a navíc pro auta 4WD). Odtud jdeme kolem chaty Sonino al Coldai po cestě Sentiero Tivan na nástup na ferratu Alleghesi. Ferrata Alleghesi na vrchol Civetta (3220 m) je velmi pěkná a dostatečně zajištěná (zajištění je zřejmě nové). Samotná ferrata (900 m převýšení) nám trvá 5 hodin (je nás velká skupina a jdeme pomalu). Z vrcholu sestupujeme suťoviskem asi půl hodiny k chatě Torrani (zavřená, ale spací část – postele a deky – odemčená) a odtud přes firnové pole (mačky ani cepín nebyly potřeba) na nástup na ferratu Tissi. Sestup po ferratě Tissi je ošklivý – většinou se lze držet jen lana (hodí se rukavice) a jeden úsek je navíc mokrý a klouže. Na konci ferraty mizí lano na asi 30 m pod sníh – toto místo slaňujeme. Od konce ferraty se držíme pod jihozápadní stěnou Civetta Bassa a lehce vystoupáme na sedlo Forc. delle Sase (2476 m). Odtud nás již čeká jen sestup přes Forc. d. Grava do kempu v Pecol (1400 m), kam docházíme po osmé večer. Celý výlet byl velmi dlouhý a namáhavý.

Kemp Civetta v Pecol.

ČTVRTEK 8.7.

Ráno přejezd přes Longarone, Erto a Cimolais do údolí řeky Cellina.

canyoning CIOLESAN (Ciol della Val + Ciolesan)

Příjezd: přes Cimolais a Claut do vesničky Lesis, zde přejde silnice přes most na levý břeh a následuje parkoviště a piknikové místo se záchodky .

Přístup: od parkoviště přejít most přes Cellinu těsně nad ústím Ciolesanu a pokračovat po levém břehu Ciolesanu proti proudu po turistické cestě č.391. Pozor – cesta jde podél Ciolesanu, jakmile však (po cca 200 m) vyjde na travnatou loučku, hned na jejím kraji uhýbá ostře doprava! (My jsme si této odbočky nevšimli a pokračovali stále proti proudu, ale cestička zmizela a my se museli drápat strmou strání do kopce, než jsme zase narazili na správnou cestu.) Dále cesta nastoupá do kopce, aby potom už jen traverzovala nad kaňonem Ciolesanu a později Ciol de Val, ke kterému později sejde. A právě tam, kde cesta Ciol de Val překračuje (měl tam být můstek, ale žádný tam nebyl) se začíná. Přístup trvá cca 1 hod.

Vybavení: oblečení jako na vodu (neopreny, bundy, vesty, helmy), dobré boty (nejlépe staré pohorky), sedáky a pomůcky pro slanění (osma, karabina HMS, …), 60 m lano na skupinu.

Popis: kaňon má dvě části. První část, Ciol de Val, je relativně otevřená, vlastní Ciolesan je úzký a hluboký kaňon, přesně ten správný pro kaňonink. Slanění je spousta (průvodce udává osm, ale slaňovali jsme víckrát). Nejvyšší slanění 27 m je hned asi druhé nebo třetí na začátku, ještě na Ciol de Val. Kromě slanění se několikrát skáče (dvakrát docela z velké výšky, ale i tyto skoky je možné slanit) a je i pár klouzaček (ale moc to neklouže). Závěr Ciolesanu od posledního slanění je jeden velký akvapark – skoky, klouzačky, plavání, …

Začátek 905 m n.m., konec 640 m n.m., převýšení 265 m, délka cca 1500 m. Zajištění výborné.

Čas: bylo nás hodně (cca 15), přístup cca 1 hod, vlastní kaňon 5 hodin (průvodce uvádí 3 hodiny).

CELLINA 7 km

Přítok Ferron – most S251 Ponte Mezzo Canale (před Arcola)

Začínáme asi kilometr pod ústím Cimoliany – při příjezdu autem od Cimolais přijde silnice k řece a vzápětí následuje most přes Ferron (pravostranný přítok Celliny). Hned za tímto mostem je po levé straně silnice (mezi silnicí a řekou) plácek na parkování. Vody je dost (horní úsek od Lesis vodu nemá, kdyby měl, byla by to pěkná WW III, možná i WW IV). Velmi pěkné svezení, ne nepodobné Soče (modrá voda, bílé kameny, …), WW II, spousta vracáků a míst na trénování. Asi ve třetině úseku je cca 200 m dlouhé místo zablokované velkými skalními bloky – WW III, krásná přírodní slalomka (tady už je to Soča opravdu). Končíme u mostu S251 Ponte Mezzo Canale (před Arcola; při příjezdu autem po proudu nepřejíždět most, ale těsně před ním odbočit doprava na parkoviště u vody), dále následují jezy a přehrady.

Kemp Civetta v Pecol (km 1398).

PÁTEK 9.7.

Ráno přejíždíme do Cortiny přes Passo di Giau (2233 m n.m.) – velmi pěkná panoramata.

horní BOITE 6 km

Valle de Vanes – Cortina

Příjezd na začátek: z Cortiny na Toblach (Dobbiaco) a kousek za kempem Olympia odbočit doleva, šipka „Valle de Vanes“, a dojet až k závorám a na parkoviště u řeky. Boite je zpočátku úzký potůček v širokém štěrkovém korytě, WW I-II. Vody je solidní minimum. Od kempu Olympia začne obtížnost narůstat – zablokování a úzké průjezdy, WW III, pěkné. Po asi 2 km od kempu je nejtěžší místo – velké zablokování a úzké průjezdy, WW IV+, končí dřevěnou lávkou (protože je pod lávkou naplavený strom, jedeme jen první půlku a zbytek přenášíme vlevo). Dále stále pěkné až k vysedacímu mostu (na začátku Cortiny odbočit na „Cadin“; parkoviště na pravém břehu u mostu, vystupovat vlevo a lodě přenést přes most). Dále přes Cortinu se nejezdí kvůli několika nesjízdným jezům.

BOITE 7 km

Cortina (Socol) – San Vito di Cadore

Standardní úsek Boite. Začínáme u mostu Socol na konci Cortiny (odbočka na Socol z hlavní silnice, u mostu parkoviště). Vody je zde překvapivě spousta. Na začátek asi 2 km WW II, ale pak to začne – nepřetržitá WW IV(V), velké zablokování, ale i síla vody, úzké průjezdy, spousta nebezpečných sifonů. Průjezdy nejsou patrné z vody, často je třeba prohlížet. Asi třikrát přenášíme. Těžká a nebezpečná voda, určitě nejtěžší z celého zájezdu. Nejnebezpečnější místa jsou označena značkami na břehu. Na začátku San Vito je dřevěný mostek a pár set metrů dál je kolmý stupeň s ošklivým válcem – přenášíme vlevo (za větší vody včas zastavit!). Končíme u mostu u Lago di Vito (autem na začátku San Vito odbočit doprava a domotat se k mostu, případně podle šipek na Lago; před mostem na levém břehu místo na parkování). Obtížnost neklesá během celého úseku až do konce. Boite zde velmi připomíná Soču pod slalomkou, jen je vše o chlup menší. Jedeme ve čtyřech asi dvě hodiny, protože nám Honza hodně najížděl a hledal cestu z vody. Při prohlížení a řešení průjezdů ze břehu by splutí trvalo mnohem déle.

Do kempu se vracíme údolím Piavy přes Pieve di Cadore a Longarone a snažíme se nalézt nástupní místo na Maé.

Kemp Civetta v Pecol (km 1550).

SOBOTA 10.7.

MAÉ 4 km

Igne – Longarone

Přístup: po průjezdu tunelem z Longarone je za chvíli (pod Igne, vesnici silnice podjíždí) po levé ruce u silnice plácek na parkování a z něj vede lávka na pravý břeh Maé. Přejít po lávce a na pravém břehu pokračovat po silničce proti proudu. Po asi 500 m přechází silnice přes most přes pravostranný přítok (most je velký kamenný s vysokým kamenem obloženým zábradlím; pozor, cestou k mostu se přejde přes asi tři propustky, od nich cesta k vodě nevede!) a těsně před mostem vede doprava pěšina dolů k vodě – zde i s loděma sejít cestou necestou, na závěr nejlépe lodě spustit na laně do přítoku. Před vlastním splutím je nejlépe zeptat se nahoře na přehradě, aby náhodou nepustili vodu – nám řekli, že hladina vody v přehradě je na 735 m n.m., vodu vypouští až když hladina stoupne nad 745 m n.m.

Hned po první (levé) zatáčce (cca 100 m) přijíždíme k nesjízdnému závalu – přenášíme namáhavě vlevo (nebo první část vpravo přes balvany pak přes vodu a druhou část vlevo; první část závalu je případně sjízdná). Za závalem začíná vlastní soutěska úzká někdy sotva na délku pádla ve vysokých skalních stěnách. Neskutečný téměř podzemní svět. Pár metrů po začátku soutěsky projíždíme zablokované místo s naplaveným dřevem a za ním následuje asi 1,5 m vysoký skok v kolmých stěnách sjízdný lépe vlevo (vlevo lze i vystoupit a skok prohlédnout, přenášet však nelze). Dále je už obtížnost nižší, maximálně WW III-, jen stále pozor na naplavené klády! Končíme vpravo asi 300 m pod mostem hlavní silnice S51, autem příjezd k „Zona industriale“.

16:30 odjezd na kolem Piavy do Santo Stefano, přes Passo Monte Croce a údolím Drávy do Lienzu (zde vaříme večeři), Felbertauerntunnel, Zell am See, Lofer

21:45 kemp v Loferu (km 1834)

NEDĚLE 11.7.

SAALACH 15 km

Au – Fronau

> Unterjettenberg 45 cm

Rakouská klasika, velmi příjemné svezení, vody solidní minimum.

15:30 odjezd z Fronau, Salzburg, Dolní Dvořiště, ČB, HB

23:30 HK - loděnice (km 2409)

SUMMARY

řeky na lodi: 13 řek, 103 km

řeky pěšky: 1 kaňon na dvou potocích

pěšky: 2 ferraty, 3220 m n.m.

autem: 2409 km



JAK TO VIDĚL KUBA

ITÁLIE - DOLOMITY

2. - 11.7.2010

Plánovaný odjezd v šest se posunul na osmou a se sluncem v očích jsme vyjeli do Itálie. Na místo určení přijíždíme ve tři ráno. Při ranním probuzení kolem nás jsou už i ostatní, ještě počkáme na opozdilce, domluvíme si kdo odkud jede. Třemi auty vyjíždíme na přítok řeky Isarco - Pfitscherbach. Nasedání je trochu složité. Po kiláčku pěkně tekoucí vody nabíráme ostatní a vyrážíme. Pěkná trojčička s mnoha serfovacími vlnkami. Po jedenácti kilometrech jsme u aut, počkáme až se navážou lodě a polochcíplí vedrem v šesti vyrážíme na spodní 3 km dlouhý čtyřkový úsek. V jednom válečku musím zvedat a praštil jsem se do ramene, ale v pořádku pokračuji dál. Dole zjišťuji, že rameno docela bolí, ale snad se rozhejbe. 

Další den je rameno už v pořádku, a tak mi nic nebrání ve splutí řeky Avisio. Bohužel řeka nemá moc vody, tak občas drhnem. Plavbu nám také znepříjemňovalo několik jezů po cestě, které jsme z větší části přenášeli. Jedno čtyřkové místo na řece nemělo také moc vody, ale jet se dalo. S Kubou jsme chtěli jet říčku Travignolo. Nicméně vyrážíme do Passo di Role s tím, že cestou zpátky koukneme na ty vodopádky. Pěšárna nás moc neláká, tak si s Kubou a Tomášem jdeme zalízt na jednu skalku. Naše výbava se skládala ze dvou sedáků, dvou osmiček, čtyř karabin a dvacetimetrové HÁZEČKY. Po několika komických výlezech jdeme na parkoviště, kde ještě čekáme na turistickou sekci. Cestou zpět do kempu zastavujeme u Travignola a já se jdu kouknout na ty vodopádky, bohužel na špatnou stranu, tak jsem nic nenašel. V kempu se dozvídám, že Chrudimáci to jeli, no nedá se nic dělat, hold si to dáme jindy. 

V pondělí přejíždíme k řece Brenta, která nemá moc vody a tak jí s tatíkem vynecháváme a jedem rovnou k Caorame. Po hodinovém hledání vysedacího místa vyrážíme nasednout. Caorame také nemá moc vody, nicméně nasedáme a ve dvou vyrážíme. Řeka vypadá jako Koritnica, přesně jak Petr popisoval, akorát to trochu drhne. Když jsme dojeli, tak ostatní už byli na cestě. Převezli jsme jim auta na vysedací místo, kde jsme také udělali kemp. Když ostatní dojeli, tak trochu nadávali, že to nemělo vodu, ale mi jim říkali, že moc vody to nemá. 

V úterý vyrážíme na Mis a Cordévole. Pěkná turistická říčka. S Tomem jedem na Barace a nejvíc si užíváme. Na začátku jsme slaňovali z mostu, pak dělali spiny ve vlnce a také provokovali Barušku. Na konci se nám o zábavu postaral Hodic, kterej zůstal ve svíci zapíchlej na šutru. Po vodě vyrážíme přes sedlo Duran do kempu Civetta. Cestou si s tátou dáváme kousek horní Cordévole. Vody moc není a tak těžší místa se dají v pohodě projet.Večer se rozdělují skupiny na ferratu a fasujeme cepíny. 

Středa, ráno v půl sedmé nasedáme do smluveného taxíku, který nás vyvezl blíž hoře Civetta. Po asi hodinovém výstupu se již navlíkáme do sedáků a vystupujeme ferratou na vrchol. Na vrcholu se nám bohužel zatáhlo, a tak jsme mohli vyhlížet jen na jednu stranu. Vrcholové foto a zahajujeme sestup. Sestup je zprvu jednoduchý, ale poté jsme nastoupili na sestupovou ferratu a začalo jít do tuhého. Šplhem po železném laně ferraty pomalu ubíráme výškové metry. Cestu nám znepříjemňoval také sníh. Nejprve jsme kus slanili a pak vytáhli naše cepíny a běželi dolu. Do kempu docházíme kolem osmé a plni energie jdeme hrát fotbálek. 

Čtvrtek, na plánu je canyoning. Přesto že naše mapa má trochu malé měřítko, a některé cesty tam jsou dokresleny tužkou, dorazili jsem na parkoviště pod kaňon. Připravit věci a vyrážíme. Bohužel se nám nepovedlo trefit cestu, a tak si výstup projemňujeme trochou lezení po štěrkovišti. Kaňon je velmi pěkný hodně slaňování skoky skluzavky, prostě canyoning jak má být. Na parkoviště docházíme trochu déle a dost unaveni. Někteří ještě vyráží na řeku Cellina. 

V pátek přejíždíme do druhého údolí na řeku Boite. Na horním úseku přenášíme jeden strom, ale jinak bez problému. Spodní úsek jedeme ve čtyřech Petr, Čejpík, Kuba a já. Zpočátku klidné štěrkové koryto, ale po chvíli první zablokované místo. Řeka zmizela mezi kameny, Petr vylézá na prohlížení, ale Čejpík už je dole a ukazuje zvedlej palec, a tak jedem za ním. Další peřej a já vidím jen zvedlej palec. Jedno místo přenášíme. Po cestě je jeden jez s dost hnusným vývarem, Čejpík ho skáče vlevo a my přenášíme. Za chvilku jsme u poslední peřeje, kde už na nás čekají auta. 

Opravdový bonbónek jedem v sobotu, Maé. Chrudimáci jedou napřed a dávají nám vědět, jak je to průjezdný. Přístup k řece je trochu cesta necesta a spád jako hovado, já jdu napřed, abych pak mohl pomoci ostatním. Na konci jsem uklouzl a patnáct metrů si dává loď sama, naštěstí se jí nic nestalo. Po třetím výstupu na kopec jsme již všichni dole, rozdělujeme se na skupiny a můžeme vyrazit. První zablokované místo, kus jedu, ale dál to nejde a přenášíme. Maé pokračuje uzoučkou soutěskou a prohlížení je téměř nemožné. Po kilometru je jeden asi metrový stupeň a kousek za ním strom v zatáčce. Báře na něm uplavalo pádlo a Aleš tam zaplaval, jeho pádlo jsem naštěstí vytáhl. Máme jen singlovou skládačku, a tak dávám Barče svoje pádlo a jedu se singlovým, naštěstí Michal chytil Báry pádlo, a tak jsem daleko jet nemusel. Po cestě přenášíme jeden strom. 

V neděli jsme se již trhli od ostatních a vyrazili do Rakouska na ferratu. Vybrali jsme si lehčí ferratu, tak si ani nebereme helmy. Po prvních dvou žebřících jsem zjistili, že zde udělali novou ferratu , která nám dává pěkně zabrat, ale poradili jsme si s ní. Při cestě dolu z ferraty někoho zachraňovali vrtulníkem, tak jsme si prohlédli, i když z dálky, záchranou akci.
   

Ahoj Kuba

Vzkazy
Vyplňte jméno Vyplňte text vzkazu
Odesláním komentáře souhlasíte se zveřejnením na této stránce · Chráněno pomocí reCAPTCHA · Soukromí · Podmínky
Žádné vzkazy.
Zneplatnit