SLOVINSKO

PÁTEK 27.6.

19:00 odjezd z HK (km 0)

Dolní Dvořiště

SOBOTA 28.6.

02:00 spíme na parkovišti s kapličkou u soutěsky Mitterweissenbachu (km 438)

canyoning BURGBACH - BURGGRABENKLAMM

Přístup: od hospody v Burgbachau na jižním kraji jezera Attersee po směrovkách na Burggrabenklamm se za chvíli dojde k mostku přes Burgbach se soškou panenky Marie (na levém břehu). Zde se canyoning končí. Na začátek je třeba vystoupat odtud po cestě na levém břehu prudce do kopce, po asi čtvrthodině se dojde k mostku přes potok na začátku soutěsky (přejít přes most a po pravém břehu dolů k vodě). Turisté mohou přejít mostek u sošky panenky Marie a po pravém břehu dojít po lávkách pod vysoký vodopád v závěru soutěsky).

Vybavení: oblečení jako na vodu (neopreny, bundy, vesty, helmy), dobré boty (nejlépe staré pohorky), sedáky a pomůcky pro slanění (osma, karabina HMS, …), 2x20 m lano na skupinu.

Popis: několik slanění do asi šesti metrů, v závěru dvacetimetrový vodopád – slanit buď vlevo vodou, nebo přes napnuté fixní lano přeručkovat na pravou stranu a slanit po suchu. Následuje ještě několik skluzavek a jedno slanění (zde již jde po břehu cesta pro turisty) a jsme u mostku se soškou panenky Marie.

Čas: bylo nás hodně (cca 15), takže nám vlastní průstup kaňonem trval asi dvě hodiny.

MITTERWEISSENBACH 0,5 km

poprvé jedeme na lodích, podruhé plaveme a skáčeme

Příjezd: z Ebensee na Bad Ischl, asi v polovině cesty doprava odbočka na Attersee a po asi 4 km vlevo parkoviště s kapličkou.

Popis: nástup pod vodopádem na soutoku Höllenbachu a Dürren Pölitz (vodopád je pod silničním mostem kousek nad kapličkou). Následuje kolmý cca 2 m vodopád a pak ještě dva šikmé. Pod posledním laguna a za ní vede pěšina zpět nahoru k parkovišti.

Kolem Lammeru a přes průsmyk Obertauern přejíždíme do Tamswegu. Spíme v kempu Waldcamping v Tamswegu na břehu Taurachu. (km 599)

NEDĚLE 29.6.

TAURACH SÜD 1 km

kemp ® ústí do Muru (Tamsweg)

Kamenný zához pod kempem přenášíme – je méně vody a jsou vidět traverzy v jeho závěru.

MUR 12 km

ústí Taurachu (Tamsweg) ® Predlitz

klasika

LIESER 12 km

Gmünd ® „Zielturm“

> Fasan 165 cm

Máme pěknou vodu (ale za menší by to už někde asi drncalo), skvělá záležitost, obzvláště slalomka je příjemná (ale v pohodě, nic extra těžkého).

kemp Tamsweg (km 762)

PONDĚLÍ 30.6.

SÁVA DOLINKA 6 km

Mojstrana ® Hrušica

Máme nečekaně hodně vody (ale Bistrica Vrata by měla málo), hezká WW II(+). Končíme u mostu nad jezem na začátku Hrušice, velký plac na parkování.

canyoning BODENBACH - TSCHAUKOFALL

Přístup: most Teufelsbrücke na rakouské straně průsmyku Loiblpass. Asi 200 m směrem do Rakouska pod první serpentinou místo pro parkování. Z mostu je možné prohlédnout celou trasu. Na začátek (pod vodopádem Tschaukofall) je možné se dostat přímo z mostu brankou na pravém břehu (otevírá se ale jen zevnitř, z venku je koule), nebo z druhé strany silnice po asi 50 m směrem na Slovinsko vede cesta se zábradlím dolů k vodě. Zde se končí, na začátek se musí dojít po lávkách pro turisty – vhodné pro prohlídku trasy.

Vybavení: oblečení jako na vodu (neopreny, bundy, vesty, helmy), dobré boty (nejlépe staré pohorky), sedáky a pomůcky pro slanění (osma, karabina HMS, …), 40 m lano na skupinu.

Popis: začíná se kousek pod vodopádem Tschaukofall. První 3 m vodopád obcházíme vlevo. Následuje nejvyšší 17 m vodopád – slaňujeme vlevo. Máme hodně vody, takže další asi 5 m vodopád obcházíme po kramlích na levém břehu. Potom následuje asi 3 m vodopád, který se skáče do malého bazénku těsně nad závěrečným 9 m vodopádem. Nás by to ale za našeho vysokého vodního stavu do posledního vodopádu spláchlo, takže 3 m vodopád šidíme po levém břehu a závěrečný devítimetrový slaňujeme vlevo z lávky zcela po suchu.

Čas: bylo nás hodně (cca 15), takže nám slanění prvního velkého vodopádu zabralo asi hodinu.

Spíme v kempu Šobec u Radovljice na břehu Sávy Dolinky – velký, ale pěkný kemp, koupaliště, dětská hřiště,… (km 1000)

Slovinská dálniční známka – platí od 1.7.2008 na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla. A silnice pro motorová vozidla (modrá značka s autem) je zde skoro každá silnice 1. třídy. Projet z Jesenice na Radovljici a dále na Ljubljanu nebo Loiblpass bez známky už asi nejde. Ve středu proto na radu místních jedeme na Jesenici „zadem“ přes Bled a Gorje (je to dobře značeno), dále na Kranjskou Goru a kolem Bovce známka potřeba není.

ÚTERÝ 1.7.

SÁVA DOLINKA 2 km

kemp ® soutok se Sávou Bohinjkou

Bylo by možné začít výše u mostu silnice Breg/Zasip, příjezd od Bledu.

SÁVA 10 km

soutok se Sávou Bohinjkou ® Posavec

> Radovljica 72 cm

Nečekaně pěkné a příjemné (docela to teče, občas dokonce vlnky a velké balvany v korytě), je to ale i tím, že máme hodně vody. (Za nižších vodních stavů by měla pouštět elektrárna vodu ve všední dny od devíti hodin.)

SÁVA BOHINJKA 4 km

Soteska ® Brezje

Oproti očekávání (na Dolince bylo hodně vody) zde bylo klasické letní minimum. Vše ale bez problémů sjízdné. Slovinská klasika, neuvěřitelně čistá voda, pěkné. Začátek – těsně před mostem hlavní silnice před Soteskou vpravo uhýbá cesta, zde je místo pro několik aut a po cestě lze dojít k vodě. Končíme u mostu odbočky z hlavní silnice do Brezje, velké parkoviště.

Kemp Šobec (km 1118)

STŘEDA 2.7.

Přejíždíme na Soču, cestou se zastavujeme na průsmyku Vršič a po ferratě zdoláváme vrchol Malé Mojstrovky (2332 m n.m., celkem 4 hodiny).

canyoning SUŠEC

Přístup: při příjezdu od Bovce je asi 2 km za Žagou vlevo parkoviště Srpenica I a přímo naproti parkovišti uhýbá doprava cesta, po které se asi po 300 m dojede ke konci kaňonu a výběrčí budce (platí se 4,17 Euro). Od výběrčí budky po pravém břehu, pak přes most a po levém břehu se stoupá do kopce (po šipkách Žaga), dojde se do listnatého lesa a na jeho konci se po strmém štěrkovišti (občas napnuté lano) sejde dolů k vodě.

Vybavení: oblečení jako na vodu (neopreny, bundy, vesty, helmy), dobré boty (nejlépe staré pohorky), sedáky a pomůcky pro slanění (osma, karabina HMS, …), 50 m lano na skupinu – lze ale i bez lana a slaňovací místa obejít.

Popis: v první polovině spousta skluzavek a skoků. Pak následuje vodopád min. 20 m – slanit nebo obejít vlevo. Opět několik skluzavek, cca 5 m vodopád obcházíme vpravo a hned za ním zpátky do vody a následuje skluzavka (7 m) do jeskyně (pozor, dole to lehce táhne pod skálu). No a na samém konci téměř kolmá 12 m skluzavka (je vidět z parkoviště) – nemáme morál a tak slaňujeme (je ale možné odejít z kaňonu už nad touto skluzavkou).

Od konce kaňonu až k vysokému slaňovacímu vodopádu je možné jít po cestičce po břehu a pozorovat canyonauty.

Čas: i s nástupem asi 2,5 hod. Bylo nás hodně, takže nás zdrželo slaňování velkého vodopádu. Pokud by se obešel, bylo by to výrazně rychlejší. Poslední nástup do kaňonu je možný v 17.00, kasa zavírá v 18.00.

Kemp Toni na soutoku Soče a Koritnice (km 1225)

ČTVRTEK 3.7.

KORITNICA 5 km

Kluže ® soutok

SOČA 20km

ústí Koritnice ® Kobarid (velkou soutěsku pod slalomkou převážíme auty)

> Žaga 75 cm

Nejkrásnější řeka v Alpách – je to tak, není co dodat. Navíc máme docela dobrou vodu. (Za splutí se platí permit – koupit v infocentru v Bovci nebo na dalších prodejních místech – viz web Bovce www.bovec.si; na vodu se smí od 9.00 do 18.00)

Kemp Toni na soutoku Soče a Koritnice (km 1308)

PÁTEK 4.7.

Ráno vyjíždíme autem po silnici (5,- Euro) až k sedlu (2055 m n.m.) pod Mangrtem (2679 m n.m.), který zdoláváme po slovinské ferratě (italská je zavřená). Popis viz průvodce, nahoru 2 hod, dolů 1 hod. Skvělý je už samotný výjezd po silnici do sedla.

Odpoledne prohlížíme soutěsky na horní Soče.

Kemp Toni na soutoku Soče a Koritnice (km 1388)

SOBOTA 5.7.

Ráno přejezd do Rakouska na Isel (na vodu jdeme po obědě).

ISEL 17 km

ústí Kalserbachu ® Lienz

> Lienz 295 cm (= příjemný stav)

Přejezd do Obervellachu, kemp (km 1658)

NEDĚLE 6.7.

MÖLL 11 km

Obervellach ® Kolbnitz

vody rozumné minimum, přesto velmi příjemné

13:00 odjezd na Salzburg (km 1705)

22:00 HK – loděnice (km 1318)

SUMMARY

řeky na lodi: 12 řek, 101 km

řeky pěšky: 3 řeky

pěšky: 2 ferraty 2332 a 2679 m n.m.

autem: 2318 km

JAK TO VIDĚLA ANIČKA

SLOVINSKO

27.6. - 6.7.2008

PÁTEK 27. 6. 2008

Sraz na loděnici je v 17h, a tak s Pepou vzorně čekáme na náčelníka celé výpravy - Petra. Místo něj ale ve čtvrt na šest přijíždí Zbyněk a začíná vykládat slušnou hromádku věcí, které mají přijít do vleku. V půl šesté přijíždí i Petr a společně s Kleiberovými nakládáme věci a lodě. Po 19h se vydáváme přes Vysočinu, Jindřichův Hradec, Třeboň, Budějovice a v Dolním Dvořišti překračujeme už prakticky neexistující státní hranici. Připomínají jí snad jen opuštěné budky po celnících a slábnoucí český signál na mobilu. Pokračujeme po dálnici směrem na Salzburg.

SOBOTA 28. 6. 2008

Kolem druhé hodiny ranní dorážíme na osvědčené místo na spaní pod silničním mostem. To ale musíme brzy opustit – je tu obsazeno, někdo nejspíš opékal buřty a dělal něco pro svoje játra. Držíme se hesla „moudřejší ustoupí“ a hledáme dál. Nakonec nacházíme parkoviště, vybalujeme plachtu, karimatky, spacáky a snažíme se aspoň trochu vyspat.

Po probuzení a rychlé snídani se vydáváme o pár kilometrů dál. Poprvé se setkáváme v téměř kompletní sestavě čítající 20 osob + 4 mimina – Bláhovi, Kleiberovi, Skřivánkovi, Piňosovi, Jerry + Jitka + Míša, Filip, Pepa, Petr a já. Probíjíme se přes všechny lodě do vleku pro neopreny, helmy vesty, sedáky i další canyoningové rekvizity a vyrážíme no soutěsky Burggrabenklamm. Ukazuje se, že uváděné časy asi nebudou určené pro 15-ti člennou skupinu. Cesta je sice občas zapadaná stromy apod., ale jinak pěkná aktivita na rozjezd. Vracíme se na parkoviště, skáčeme do aut a vyrážíme zpátky na náš provizorní noční bivak. Přímo za parkovištěm totiž teče Mitterweissenbach a Petrovi se při ranní obhlídce evidentně zalíbil. Někdo si bere foťák (já) jiní si zase berou loď (většina). Nikdo se moc nenechá pobízet a vyrážíme do soutěsky 2x, podruhé ale bez lodiček, jen tak si zaplavat ve strašně studený vodě. Pak rychle balíme hydro a vydáváme se na Tamsweg, Kousek před Obertauernem přichází od Michala stručná zpráva VAŘÍME – bohužel ne kafe. Dojíždíme Kleiberovi, čekáme než vystydne motor a zase se pomalu vydáváme na cestu. Ukazuje se, že problém s chlazením asi nebyl jenom rozmar. A protože v Rakousku si v neděli nekoupí člověk ani rohlík, natož aby mu někdo opravil auto, je změna programu zaručena.

NEDĚLE 29. 6. 2008

Díky neposlušnému autíčku získáváme den v Tamswegu navíc, a tak se vodácká část výpravy vydává na Mur a Lieser, zatímco cyklosekce sváží auta do Predlitzu odkud jede proti proudu zpátky do kempu a odpoledne spokojeně lenoší v očekávání věcí příštích. Večer se naše výprava rozrůstá o další členy, protože po vyslechnutí Červené Karkulky 100x jinak přijíždí Skálovi s Janou a Matějem.

PONDĚLÍ 30. 6. 2008

Ráno balíme celkem brzy a vyrážíme směrem na Villach bez Kleiberových, kteří míří do servisu. Přejíždíme hranice do Slovinska a pouštíme se do vody Sávy Dolinky. Je to pro mě druhá voda, kterou jedu (hned po Blanici) a taky se hned koupu, dokonce dvakrát – prvním osudným se mi stal strom, stejně jako na Blanici, a podruhé nevím. Nakonec voda nebyla ani tak studená, jak se zdálo. Od Michala přichází zpráva, že auto je opravené a tak nic nebrání další cestě. Putujeme do kempu Šobec a odvážnější část výpravy jede ještě zpátky do Rakouska na canyoning k ďábelským mostům.

ÚTERÝ 1. 7. 2008

Ráno se vydáváme na první úsek s miminama, v kempu zůstává akorát Jitka s Míšou, protože tentokrát se rozhodlo stávkovat zase jejich auto. Sjíždíme část Sávy Dolinky a Sávy. Odpoledne cyklosekce zůstává v kempu a zkouší koupaliště, vodnická část vyráží na Sávu Bohinjku.

STŘEDA 2. 7. 2008

Ráno nás opouští Skřivánkovi a tak se dostáváme na počet 20+5. Balíme a vyrážíme přes Krajnskou Goru do sedla Vršič (okamžitá spotřeba s vlekem se vyšplhala na 39,7l/100km). Parkujeme přímo pod nástupem na Malou Mojstrovku, balíme vybavení na ferraty a šlapeme vzhůru. Těstě před prvními lany prolézáme ještě sněhovým tunelem a pak už nám v cestě k vrcholu nic nebrání. Celkem nám výstup a sestup trvá asi 4 hodiny, pak naskáčeme do aut a už se, tentokrát zadarmo, řítíme ze sedla dolů do Bovce. Jelikož máme ještě dost času, vyrážíme na canyoning na Sušec. Při vstupu platíme 4 eura a začínáme, někteří už v neoprenech, funět do šílenýho kopce. Nástup vypadá tak, že se nejdřív vyleze asi 250 výškových metrů, pak se 100m zase sleze a teprve začíná kaňon. Na cestě potkáváme 2 slanění, druhé obcházíme, taky spoustu skluzavek a hlavně něco mezi skluzavkou a skokem vedoucím do jeskyně. Byl to asi nejlepší canyoning, na kterém jsme byli. Vracíme se do Bovce a vybíráme vodácký kemp s místem přímo vedle megaskupiny Moraváků (pak toho trošku litujeme, protože dělají dlouho do noci bordel a suveréně okupují nejbližší dřezy). Taky nás tady poprvé dohnal déšť.

ČTVRTEK 3. 7. 2008

Ráno část výpravy vyráží na Koritnici, zbytek s auty a s miminama se přesouvá o kousek dál po proudu Soči. Tady nastupujeme a po vodě jedeme až ke včerejšímu kaňonu, tady mimina zase řeku opouští a zbytek pokračuje až do Trnova, kde testuje slalomku. Nakládáme lodě na vlek a přejíždíme o pár kilometrů níž, pod náročnou soutěsku, kde vykládáme sekci lodní a s Filipem pokračujeme do Kobaridu, kde je zase nakládáme.

PÁTEK 4. 7. 2008

Pátek prohlašuji až na jednu přeháňku za den suchý, včetně našich aktivit. Ráno vyjíždíme směrem na Predel a horskou silnicí s krásným výhledem až do sedla pod Mangrtem. Balíme všechno potřebné a pouštíme se do mlhy. Původní plán nevychází, Via Italiana je zavřená a tak jdeme slovinskou cestou. Nahoře fotíme, protože Mangrt má jako správná alpská hora vrcholový kříž a z výšky 2679m sestupujeme zpátky do sedla. Tam se dělíme a ve složení Petr, Jana, Matěj, Pepa a já vyrážíme ještě prohlédnout soutěsky na Soče.

Poslední večer ve Slovinsku okupujeme v kempu altánek s kuchyňkou, protože venku lidově řečeno „chčije a chčije“. Hrajeme na kytaru, zpíváme, pijeme. Příjemný večer přerušuje o půlnoci slečna ze sousedního stanu - naše hudební produkce se jí asi nelíbila.

SOBOTA 5. 7. 2008

Ráno opouštíme i se všemi věcmi Bovec stejným směrem, jako předchozí den. Na Predelu přejíždíme do Itálie a po pár kilometrech do Rakouska. Scházíme se u Gailu, ale má málo vody, tak se přesouváme k Lienzu na Isel. Ještě cestou na Gail přichází od Michala zpráva, že pojedu s Filipem na orinoku. Gail padá, orinoko ne. Usedám na místo háčka a pouštíme se do zpěněných rakouských vod. Plavba do Lienzu super, akorát odlov je trošku akční. Těsně před výstupem je pěkná peřejka, za ní se snažíme dostat ke břehu. Ale nějak se nám nedaří zaparkovat, Filip mi nadává, já jemu taky. Nakonec se daří – na Iselu jsme dojeli bezkonkurenčně nejdál. Při honbě za nanukem zjišťujeme, že v Lienzu jsou nejmíň 2 Hofery, a tak „Sejdeme se v Hoferu“ trošku ztrácí smysl. Jedeme do kempu u Möllu v Obervellachu. Tentokrát stavíme stan jen pro mimina, vaříme, užíváme si poslední večer. Navíc se v kempu konala hasičská slavnost, takže bylo rušno. Spíme pod širákem.

NEDĚLE 6. 7. 2008

Ráno nasedáme do lodí přímo v kempu, opouštějí nás Skálovi a Jana s Matějem. Začátek mi trochu připomíná co do divokosti Vltavu, akorát víc teče. Pak zjišťuju, že to bylo rouhání a Möll se mi za něj pěkně mstí. Z mého pohledu, kdy mám zkušeností s kajakem tolik, že by se ještě pořád daly spočítat na prstech jedné ruky, začíná docela divočina. Dělám jednu blbost za druhou a mám naprosto nehorázný štěstí. Zhruba po dvou hodinách a nalezení hydrospeedu se v poledne vyloďujeme u Kolbnitzu. Stojím na břehu a pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, že mám pod nohama pevnou půdu, řeku za sebou a nejsem bohatší o žádné další plavecké zážitky. Balíme a ve 13 hodin vyrážíme směr domů. V deset přijíždíme na loděnici – prší a prší. Rychle vybalujeme vlek, loučíme se a po 9 nocích strávených ve spacáku se odebíráme do svých postelí.

A co dodat? Jsem moc ráda, že jsem se i s minimem vodáckých zkušeností na celou výpravu vydala. Bylo to moc fajn. A výběr toho co mě nejvíc dostalo? Za canyoning to byl Sušec se skluzavkami a jeskyní, potom nádherné Julské Alpy s Mangrtem, a z vody průzračná modrá Soča, akční plavba s Filipem na orinoku a nakonec Möll, na kterým jsem si dokázala, že mi ten týden spoustu dal, ale zároveň mi taky potvrdil, že se mám ještě hóóódně co učit. Takže díky, že jste mě s sebou vzali a těším se zase na nějaké další akci.

Anička