Zahraniční Jarní Rakousko
Datum: 5. - 8. 5. 2006
Deníček

JARNÍ RAKOUSKO

PÁTEK 5.5.

18:00 odjezd z Hradce, Chrudim, České Budějovice, … (km 0)

SOBOTA 6.5.

Dolní Dvořiště, Linz, Salzburg

02:30 spíme na dálnici na parkovišti u benzínky u Wörglu (km 561)

08:00 odjezd

Celá sobota patří Brandenberger Ache. Nejprve prohlížíme Kaiserklamm, potom jedeme od konce Kaiserklammu k mostu v Rohrbachu. Tiefenbachklamm převážíme auty a pod ním nasedáme opět na vodu. Končíme na soutoku s Innem. Odpoledne ještě pěšky prohlížíme Tiefenbachklamm (tam a zpět cca 1,5 hod).

BRANDENBERGER ACHE

konec Kaiserklammu ® most Rohrbach, 5 km

> Mariatal 70 cm

Začínáme na konci Kaiserklammu. Zpočátku pohoda, WW I-II. Vstupní stupeň Pineggklammu přenášíme (zdá se nám to ošklivé), dál bez problémů. Od ústí Steinberger Ache už je vody spousta. Rifflkatarakt jedeme úplně vpravo po skalní plotně a dál následuje parádní WW IV přes Wiesklamm k mostu v Rohrbachu. K mostu se sjede po úzké klikaté silničce od hospody Stegen, je sem ale zákaz vleků.

konec Tiefenbachklammu ® ústí do Innu, 8 km

Začínáme u parkoviště než se silnice začne vzdalovat od řeky. Pěkná WW II-III. Hned za zbytky starého jezu následuje místo WW IV Saugraben. Po prohlídce jedeme vlevo, ze břehu to vypadalo horší než to ve skutečnosti bylo. Hned následuje další zablokované místo, po prohlídce jedeme. Až k vodočtu v Mariatalu stále pěkná WW II-III, dál k ústí obtížnost postupně klesá. Končíme na soutoku s Innem (levý břeh).

Odpoledne pěší prohlídka Tiefenbachklammu.

18:30 kemp Maier Schwoich u Kufsteinu, 5,- Euro/člověk/noc (km 681)

NEDĚLE 7.5.

BRIXENTALER ACHE 7 km

Hopfgarten ® Bruckhäusl

Začínáme v Hopfgartenu u mostu odbočky na Kelchsau kousek pod ústím Kelchsauer Ache. Velmi pěkná WW II, hodně vody. Asi po jednom kilometru přenášíme vlevo jez, další jez (vysoký - dle DKV 10 m!) pod hradem Itter přenášíme vpravo (při velké vodě prohlédnout předem ze silnice možnost zastavení nad jezem!). Končíme v Bruckhäuslu u mostu (vlevo nádraží, na pravém břehu hned u mostu parkoviště).

WEISSACH 1 km

soutěska

Začínáme těsně nad soutěskou (parkoviště u silnice a od statku po polňačce přes louku k vodě). Vody je sice poměrně dost, ale na sjetí Weissachu nad a pod soutěskou by asi bylo málo. V soutěsce je ale vody dost. Obtížnost do WW III, nejdříve je jedna „rozcvičovací“ menší soutěska po které následuje ta velká, úzká a hluboká, nad kterou se klenou starý a nový silniční most. Končíme hned za soutěskou vlevo, po pěšině kolem seníku vynášíme lodě k silnici.

Přejíždíme do Německa, Thierseer Ache nemá vodu (Kufstein, Bleyerbrücke 130 cm, Kiefersbach = Thierseer Ache).

LEITZACH 10 km

Stauden ® most Wörnsmühl

> Stauden 50 cm

Začínáme ve Stauden u mostu s vodočtem (parkovat se nechá u silničky na pravém břehu nad mostem). Neskutečně čistá voda! Začátek je lehký, WW I(II), spousta sjízdných stupňů a stupínků (pozor, některé podemleté!), asi dva jezy přenášíme. Na poslední cca třetině řeka vtéká do zalesněného údolí a charakter se mění – laškovná WW II(II+).Končíme ve Wörnsmühl nad druhým jezem. (Řeka je stále zajímavá ještě asi 4 km do Leitzachu – viděli jsme z auta, silnice jde kolem vody – tam je ale všechna voda odváděna.)

19:00 kemp Wolfsee (mezi Stauden a Fischbachau), 6,- Euro/člověk/noc (km 840)

PONDĚLÍ 8.5.

MANGFALL 15 km

Thalham ® Westerham

> Valley 95 cm

> Feldolling 60 cm

Začínáme u mostu pod Thalhamem. Opět jako na Leitzachu nepočítaně stupňů a stupínků všech možných výšek a velikostí (několik jezů přenášíme). Voda opět krásně čistá. Od Weyarnu (dálniční most) začíná „Waldschlucht“, občas velké kameny v řece, stupně zůstávají, pěkné. Končíme na silničce, která vede po levém břehu mezi Altenbuergem a Westerhamem – při příjezdu do Westerhamu od Weyarnu za mostem druhá odbočka vlevo (první je slepá nebo tak něco), silnice se chvíli motá mezi domky na okraji městečka a pak se přiblíží k řece.

15:00 odjezd přes Salzburg a Linz (km 901)

24:00 HK – loděnice (km 1456)

SUMMARY

na vodě: 5 řek, 47 km

autem: 1456 km



JAK TO VIDĚL TOMÁŠ



RAKOUSKO/NĚMECKO

aneb o jedné z “těch” cest

5. - 8. 5. 2006

Sestava

Z původně předpokládané rozpačité účasti ( 2 auta ) se situace stabilizovala následovně:

Petr D., Jerry + Míla, Martin S.

Tomáš K. + Vendula, Bára a Peťule

Hodicovci bez Honzy ale s Benem

Pátek 5. 5.

Cca kolem 17:45 vyrážíme, Petr se ještě staví pro Martina S. a pak už zastávka v přepřahací stanici Slatiňany – vanilková zmrzlina OPĚT není! Je ale vítací Ben :-).

Zde mi prosím dovolte malou odbočku. Zjišťuji, že Bára a Peťule jsou spolucestující, kteří během cesty jako je tato, přecházejí do zvláštního stavu. Tento se projevuje absencí hluku a téměř jakýchkoli potřeb. Výjimky, seřazené podle frekvence výskytu jsou následující: zašustění rozbalované BonPari (cca 70x), diskrétní zasyčení otvírané láhve, občasné špitání a následně hihňání (platí jen na počátku), zvuk přijaté textovky, Bára požádala o ztlumení klimatizace. Konání potřeby jsem nezaznamenal – neuvěřitelný!

Rudé slunce kýčovitě zapadá, my ale pokračujem.

Pumpa u Kaplice. Doplnit na co kdo jezdí, dálniční známku a za chvíli už malý tréning nervíků a asertivity posádky formana před námi a rakouského celníka. Výsledný stav je 35:0 pro Rakousko (v EURech).

Následuje let noční dálnicí směr Salzburg, Mnichov a Innsbruck (o této destinaci ještě uslyšíme). Ve tmě kolem občas zahlídnu neuvěřitelné kontury zdejší krajiny. K tomu nám z repráků do uší buší AC-”blesk”-DC. Cesta končí na parkingu v sousedství rumunské a dvou bulharských obytných dodávek. Po vzoru “bezdíků” každý uléhá někam, aby co nejlépe unikl zvídavým pohledům (s výjimkou Venduly a mě – kteříšto po důkladné kontrole na přítomnost nežádoucích elementů uléháme na pruh trávy, kam je vidět odevšad, zato je ale měkčí (snad :-)). Ještě elementární vyrušení kýmsi, kdo k popelnici u nás přináší pár pytlů čehosi (ráno si pro to určitě přijedou popeláři) – následuje rychlá hibernace celé skupiny – je kolem 04:00 6.5. ráno.

Sobota 6. 5.

Je krásně, po vykonání a uspokojení většiny základních potřeb odjezd, odbočka na Kramsach a prohlídka Kaisersklammu – mooooc pěkný. Při prvním focení mi končí baterka ve foťáku, takže clonu už dále jen odhadem L Vendula to nějak komentuje, ale radši jsem to zapomněl J. Po návratu k autům následuje obvyklý scénář odstartovaný povelem “Do gumy!” …a následně “Odvazujeme!” O chvíli později skupinka podivně oděných individuí vláčících svá barevná vodní přepravovadla mizí za rohem a na parkovišti je zas ticho a Ti co nejedou (Jitka, Ben, Lenka, Míla, Vendula a já). Ještě prohlídnu výbavu slovenské výpravy rozloženou bez ostrahy po parkingu, pak nějaký jídlo a už dumám o naší dnešní pěšárně. Tiefenbachklamm, nějaký hory kolem? Zkusíme Rofan (hory kus zpět nad Mariatalem). Auto necháme s ostatními u Stegen Hütte, Míla nás odveze zpět k Mariatalu a už šlapem k výšinám. Je kolem 11:30. Cesta začíná závorou a cedulí, kde je napsáno “Weg gesperrt”. To nám však nebrání v pokračování dál klikatou cestou bukovým lesem.

Plovoucí část skupiny zatím zažívá zajímavé okamžiky na Brandenberger Ache (WW IV) - hodnocené účastníky jako perly zájezdu. Ze zprostředkovaných zážitků vybírám: Zaseknutí na kládě (Peťule, Jerry), krysícímu Rakušanovi co jel na oči spěchají na pomoc naši nejlepší, mezitím Jerrymu uplave pádlo, cituji Jirku H.: “snažil jsem se ho dojet tak 12 metrů”, …. Pádlo po čase opět nalezeno. Martin S. se pod záminkou bolesti zad vzdává dalších zážitků na vodě a ujímá se role převažeče aut.

My zatím furt stoupáme a výhledy jsou čím dál širší a “dramatičtější”. Horské louky ze kterých už vystupují skalnaté bloky jsou plné jarních kytek (tady by se to bivakovalo!)

Na hřeben je to cca 1 – 2 hod. ale sníh už je ve stínu i tady. Malá diskuse s místním a pak už sedíme u kapličky, sledujem úžasné panorama kolem, bouřku kdesi dole v údolí a pijem pivo. Mraky se zvolna sunou i k nám a je kolem 14:30. Nahoru už nepůjdem, po vrstevnici se připojujem na pěšinu směrem na Aschau. Začínám tušit problém s časem a zodpovědnost vůči skupině (holky si suché věci určitě vzaly – O.K., odhad návratu k autu je ale cca 18:30 a mobil je v autě) šlapem teda už bez přestávek, mrholí, přestává, jasní se, zas výhledy, cesta se klikatí vrstevnicí většinou sněhem. Konečně salaš na konci horské kameňačky na Aschau, ticho, večerní šikmé slunce, je kolem 17:30 !! holky si určitě nevzaly jídlo !! Mažem dolů, naštěstí bez bloudění. 19:57 u auta přezout a jedem. Dálnice, kterým směrem to je? Zpátky na Kufstein. Za půlhoďku tam jsme. 120, 130, …, cca 20:15 T. “Je tady odbočka na nějakej Vomp (, …,Schwaz,) je to v mapě?” V. ”Nikde to tady nevidím, asi to je nějaká díra”. 20:20 T. ”jaktože ještě není odbočka na Kufstein??” Koutkem mrknu na mapu …. Běda! Prokletí!! Ten Schwaz je směrem na Innsbruck! Otočka, 130, 135. Musíme se ozvat. Není signál …. Teda, to to jde…… Cca 21:15 kemp Maier-Schwoich, naši nám oprávněně dávají co proto. Rychle stan, jídlo, pivo…. Všem odlehlo, ale já jsem dost “down”...

Neděle 7. 5.

Dle objednávky je opět krásně. Klasický ranní scénář. Míla s Jerrym si ještě na poslední chvíli rozmyslí ponechání některých svých věcí v kempu a jedem. Windauer Ache a Kelchsauer Ache asi nemají dost vody, ale Brixentaler Ache vodu má. Loučí se s námi Frenky a Eva. Na privátním parkingu se soukáme do gumy, posloucháme zvony a někdo i pije lahváče.

Odehrál se i následující rozhovor “Jak si mám dát ty gatě? Hmm, asi aby byla kapsa na bok, nebo tak nějak” :-)

Vodnatá Brixentaler Ache ( asi WW II, občas II+ ), jedou všechna orinoka, pro Vendulu premiéra. Moc se jí teda nechce, ale jde na to a to je dobře :-)

Krátký přejezd na Weissach Poznámky typu “je to tak úzký, že se tam nevejde Bliss napříč”, nebo “to pojedeš, ale radši to neprohlížej”, mi patřičně zvedly frekvenci srdeční. Nakonec bylo ale po všem, ještě než jsem se vzpamatoval.

Sušíme a baštíme na parkingu u mostu nad soutěskou, slunce pere, Martinovi S. už otrnulo a šiškama se snaží rozdovádět Báru s Peťulí. Ty palbu opětují, Bára s obdivuhodnou přesností. Připojuje se i Lenička přesnou trefou do Jerryho zátylku, za což je zakrátko odměněna politím jakousi minerálkou z “přírodně” modré láhve.

Thierseer Ache nemá vodu, takže přejezd do Němec na Leitzach. Lehce pofukuje. Zpočátku při jízdě čelem vzad krásné výhledy na hory, na řece občas stupeń, časem i pár laškovnějších míst. (Ty zdejší kachny se vůbec nebojej?) Martin S. mezitím hledá místo na nocleh. Jízda je ukončena standardním striptýzovým představením pro místní. Přes vymazlená městečka jako Fischbachau a Hundham (překládám si jako “psí šunka” ) se vracíme k “Martinovu místu”. Při odbočce z polňačky 3. kat. na polňačku 4. kat. Vendula zadrhne spodkem auta tak, že musíme opustit vůz, čímž se dostáváme do palebného úhlu místní obyvatelky, která s rukama v bok stojí na balkoně jejich obrovskýho baráku a furt se nám hlasitě snaží něco sdělit. Na mé pokusy o komunikaci v angličtině, nebo francouzštině reaguje rozhazováním rukama. Přichází Martin S. a pronese něco německy, což proud němčiny z balkonu zastaví jen na chvíli. Už na ní nereagujem…, spolu s pašíkem Hodiců sledujeme vracejícího se Petra a ustupujeme směrem ke kempu. (Ta baba tam ale furt stojí, ruce v bok a furt mele. Což v naší posádce vyvolává různorodé reakce :-).) V kempu jsme hned zažili úsměvnou historku s místním šéfíkem, který nás provázel na takovém tom hybridu mezi mopedem a kolem. Když nás doprovodil až na místo, vylítnul z mezi tůjek zrovna před zadkem našeho couvajícího auta. Zvlášť Peťuli tato událost upřímně rozesmála.

Večer byl tentokrát pohodový. Jirka H. prohlásil, že cituji: „napřed se bude chlastat, abychom se stihli ožrat než bude deset“. Na což většina přítomných souhlasně mručela a začaly kolovat lahvinky značkových kabinetů a pozdních sběrů. Pak zavoněly připravované instantní pokrmy, následně Martinův doutník a slivovice od Míly. Jerryho kytara a zážitky z našich barvitých životů, občas gagnutí lysek na rybníčku a následná výhrůžka Martina S. směrem k nim. ( Mě rozesmála představa naší opilé partičky, jak v nočním tichu za hlasitého halekání provádíme na tomto rybníčku eskymácké obraty ). Čistotnější část naší výpravy využila teplých sprch.

Pondělí 8. 5. – den návratu

Ráno je zase krásně, to nám to vychází… Vstávám ještě před “hlasatelem” a užívám si ráno, čaj, .. …Na stolku zůstaly Jerryho zpěvníky, takže jsou tak trochu mokrý a Jerry není spokojen. Spokojena není ani Peťule - má něco s okem. Ospalé ráno vyplněné rozvláčnými ranními úkony je rázně ukončeno povelem “Za 2 min. odjezd!”, následovaném nastartováním a odjezdem formana. Jerry se tváří zmateně, tak mu s Vendulou pomůžem posbírat krámy a odjíždíme. V autě pouštím Queen - “Live forever” atp. tak trochu víc nahlas,..., je to bomba. …

Řeka Mangfall. Čekáme až se vrátí řidiči, ležíme v orinokách, dávám kolovat poslední “uno lahvattore”. Jedou zas všichni až na Martina S. a Peťuli. Teprve nyní nám všem dochází kam Martin S. celou dobu směřoval! Bolest zad, obětavé převozy řidičů, …! Řeka je sem tam stupeň, občas přenos, pod jedním z jezů je big vracák, úplný “kolovadlo”.Jeden z jezů jedem. Jedu první, pod jezem ale už číhá Jirka H. s kamerou a je to věru překvapení, když v “žumpě” pod jezem najednou dostanu shora zezadu pecku a špička vyletí kolmo nahoru a jsem rád, že to nějak chytnu na pádlo. Bude to asi můj nejsilnější zážitek z akce. Dokonce to ze mě vypláchlo i kartu zdravotní pojišťovny, co jsem předtím našel v řece. Při pauze Jerry zve do vody, nikdo nejde, já váhám, tak se tam vrhne sám. Vyměním s ním kajak za post na orinoku. Je to pro mě poprvé, tak čekám silnější zážitky :-) Mimo jednoho zaseknutí na špatně najetém stupni ale celkem nic. Vendula ovšem prohlašuje, že s Bárou to bylo o moc lepší a že se mnou jí bolí ruce jako hrom. Nevděčnice :-)

A najednou je tu konec a jak zpívá W. Daněk „..všechno jako v obráceném filmu“, dálnice (Rolling Stones, Visací Zámek a otlačená pata od plynu), U Devila (nemají bagety!) na poznámky opozdilců „to je to přes ten Innsbruck fakt blíž?“ musím reagovat s úsměvem. No a těsně před půlnocí už otevírám vrata u loděnice.

Tomáš Kostka



Vzkazy
Vyplňte jméno Vyplňte text vzkazu
Odesláním komentáře souhlasíte se zveřejnením na této stránce · Chráněno pomocí reCAPTCHA · Soukromí · Podmínky
Žádné vzkazy.
Zneplatnit