ŠVÝCARSKO

PÁTEK 30. 6.

22:00 odjezd z HK (km 0), na Prahu, Plzeň, Rozvadov

SOBOTA 1. 7.

02:00 Rozvadov, hranice (km 284)

05:00 spíme na odpočívadle cca 10 km za Mnichovem (km 523)

08:00 odjezd na Garmisch, Ehrwald, Fernpass

10:30 Imst (km 659)

INN – Imster Schlucht 2x14 km

2 x Imst (nást. raftů) ® Haiming

Klasika, vodnatá WW II(III), pěkné vlny, tolik vody jsme zde ještě neměli.

16:30 odjezd na Landeck a proti proudu Innu do Švýcarska (km 733)

19:30 kemp La Chapella mezi Cinuos-chel a S-chanf (super kempík, místa u řeky s ohništi, 10,- CHF/osoba/noc) (km 862)

NEDĚLE 2. 7.

INN – Scuol Strecke 10 km

střelnice ® elektrárna Pradella

> Tarsp 2,90 cm (= slušná voda)

WW II-III, několik míst IV. Začínáme pod Ardezem, když se silnice přiblíží k vodě (parkoviště od silnice vlevo do svahu, k vodě sejít po cestě kolem střelnice). Mezi začátkem a lázněmi Tarasp 2 místa WW IV (prohlížíme, jedeme, plaveme …).Pak lehčí. Kousek za dřevěným krytým mostem ve Scuolu je betonový most (nad ním je balvaniště, objíždíme vpravo) za kterým je nutné hned zastavit vpravo. Následuje těžké místo – vlevo žene voda na/pod skálu. Přenášíme vpravo (za větší vody lze sjet u pravého břehu). Končíme vpravo nad elektrárnou Pradella, výstupní místo pro vodáky, cedule (příjezd – po šipkách od odbočky z hlavní silnice pod (orograficky) Scuolem).

Odpoledne jdeme na pěšárnu – auty vyjíždíme na průsmyk Albula (2315 m n.m.) a pěšky zdoláváme kopec Igl Compass (3016m n.m.). Nahoru 2 hod., dolů 1 hod.

kemp La Chapella (km 981)

PONDĚLÍ 3. 7.

FLAZ 5 km

Pontresina ® ústí do Innu

Flaz začínáme u nádraží v Pontresině – vlastně ještě na Rosegbachu, ale soutok s berninabachem (dále Flaz) je hned za zatáčkou. K soutoku je to hodně z kopce a dost to drncá, od soutoku vody dost. K mostu silnice na St. Moritz rychlá WW II (u mostu nasedá zbytek, vlevo parkoviště), dále obtížnost postupně klesá, řeka je však stále rychlá. Po soutoku pokračujeme po Innu.

INN 14 km

ústí Flazu ® S-chanf

Od ústí Flazu do La Punt je řeka sice rychlá, ale regulovaná dálnice. Z La Punt regulace není (alespoň ne tolik jako předtím), WW I-II. Končíme u starého kamenného mostu na konce S-chanf před novým silničním mostem a jezem (u mostu vpravo parkoviště, příjezd po šipkách „Nationalpark“).

!!! Flaz teče jinudy než je malováno v mapě. Do Innu se vlévá až pod letištěm !!!

Odpoledne přejezd přes St. Moritz a Malojapass do Chiavenna na řeku Mera.

MERA 3 km

S. Pietro ® Somaggia

Voda v řece je závislá na provozu elektráren. Pod mostem u Mese (pod Chiavennou) je sucho, voda není ani u dalšího mostu. Až u mostu u S. Pietro je vody spousta. Pozor – pod moste jsou zbytky starého jezu! Řeka teče širokým štěrkovým korytem, peřeje na štěrkových lavicích, WW I-II. Pěkné, ale krátké. Končíme u mostu u Somaggie, dál už jen volej a jezero Lago di Mezzola.

Spíme v kempu Boothill u jezera Como (8,- EUR člověk+stan+auto/noc) (km 1125)

ÚTERÝ 4. 7.

Ferrata na M. Grona (1736 m n.m.) – auty vyjíždíme z městečka Menaggio do Mti. di Breglia co nejvýše co to jde. Odtud stoupáme pěšky na chatu Rif. Menaggio. Zde se dělíme na dvě party – jedna míří na vrchol po Via ferrata Centenario C.A.O., druhá po turistické cestě Sentiero panoramico. Na vrcholu se šťastně shledáváme a společně scházíme po Sentiero normale (na vrchol od chaty vede ještě cesta Sentiero del canalone – direttissima). Zpět u aut jsme za 6 hodin, vlastní ferrata 2,5 hod.

Přejezd do Švýcarska a přes Lugano a Bellinzonu do kempu Vera u Rovereda (příjezd do kempu přímo z dálničního sjezdu „Roveredo“, 12,- CHF člověk+stan+auto/noc) (km 1239)

STŘEDA 5. 7.

MOESA 15 km

Narontola ® Bellinzona

> Lumino 35 m3, elektrárna v Sorte pouští vodu každý den kolem poledne, nám tekla od půl jedenácté (Moesa by se kvůli rybářům měla sjíždět jen v pondělí a ve středu, ale asi je to jedno.)

Na úsek ze Sortu si vzhledem k těžkému místu se sifonem v naší sestavě netroufáme, tak začínáme až v Norantole (vlevo pod mostem se nechá sejít k vodě, parkování ale dále od mostu). Do Cama je to cca 1 km WW III+, pěkné, stojí za to sem z Cama vyjet. V Cama (vlevo u mostu nad vesničkou vodácké parkoviště a přístup k vodě) nasedají ostatní. Ze začátku WW II, stupeň-zához pod dálničním mostem jedeme vlevo, pak lehčí a skoro málo vody až kousek nad kempem přitéká zleva voda z elektrárny. Potom WW II-III (hlavně pěkný úsek kolem kempu), vody stále přibývá – pod Roveredem přitéká voda z elektrárny na Calancasce, stále pěkná WW II-III, ke konci se obtížnost snižuje. Končíme na začátku Bellinzony vlevo před mostem sjezdu z dálnice (na pravém břehu Castione).

CALANCASCA – kaňoning

Jdeme z kempu. Nejprve zcela suchým řečištěm se spoustou stupňů. Hned na konci vesnice vstupujeme do kaňonu. Překonáváme spoustu vodopádů a po hodině (od začátku kaňonu) docházíme k velkému sesuvu zprava (orograficky) od silnice. Šlo by jít ještě dál, ale už nemáme čas a vracíme se. Výbava: plavky, boty (pohorky), helma.

kemp Vera u Rovereda (km 1330)

ČTVRTEK 6. 7.

TICINO 22 km

Biasca ® Bellinzona (Carasso)

> Pollegio 30-60 m3, elektrárna v Personicu pouští vodu každé dopoledne

Začínáme u mostu silnice (sjezd z dálnice) Biasca-Iragna, na pravém břehu nad mostem parkoviště. (Je ošklivé počasí, prší, takže nemáme náladu hledat nasedání pod elektrárnou v Personicu ještě cca 2 km výše.) Do Lodrino pěkné, WW 0-I, štěrkové lavice, na nich peřejky WW II. U mostu Lodrino (na pravém břehu pěkné místo na spaní!) pauza a střídání posádek orinoc. Mezitím (je asi poledne) voda v řece znatelně stoupá. Cca 800 m pod mostem je jez-kamenný zához – vypadá ošklivě, raději vpravo přenášíme. Potom nuda, WW 0, až v Bellinzoně pod soutokem s Moesou asi dvě pěkné peřeje s vlnami. Končíme u mostu u Carasso, vlevo (pod mostem) parkoviště.

Odpoledne pelíšky (je hnusně, prší), kemp Vera u Rovereda (km 1397)

PÁTEK 7. 7.

Po dnu a dvou nocích vydatného deště valí Moesa i Calancasca předtím naprosto suchým korytem (dnes by kaňoning nešel). Měníme proto operativně program, vynecháváme notoricky známý Vorderrhein a v naději, že po dešti budou mít vodu vyrážíme na Maggii a Melezzu. Naděje byla planá, je zde totální sucho. Prohlížíme si tedy alespoň z mostu soutěsku Ponte Brolla (na kaňoning se nám ale nechce, stále je ošklivo). Vracíme se tedy na Moesu, počasí se začíná lehce protrhávat.

MOESA 15 km

Narontola ® Bellinzona

> Lumino 50 m3

Vody je víc než předevčírem a je to paráda!!

Odpoledne zkoušíme Calancascu, standardní úsek nad přehradou. Předevčírem bylo vody málo (stačilo by ale jen trochu navíc a šlo by to), teď je jí zase naopak moc. Je to krásná řeka, poctivá WW IV. Vody je však hodně a má sílu a tah. My zase nemáme morál. Snad příště (odhadem by bylo ideálních tak 3 m3). Projíždíme tedy alespoň autem až na konec údolí – pěkné, relativně opuštěné, několik míst na spaní.

kemp Vera u Rovereda (km 1550)

SOBOTA 8. 7.

Ráno odjíždíme z kempu, projíždíme tunelem San Bernardino (za tunel se neplatí, stačí dálniční známka) a hned po výjezdu z tunelu sjíždíme prvním dálničním sjezdem k Hinterrheinu.

HINTERRHEIN 7 km

Nufenen ® Splügen

Od tunelu se nám zdá málo vody, tak přejíždíme níž do Nufenen (připravujeme se tak o cca 1 km úsek WW III – co jsme zahlédli ze silnice vypadalo zajímavě). Zpočátku je vody tak tak, brzy ale zprava ústí přítok a vody je dost. Obtížnost kolem WW II (za větší vody určitě těžší), ke konci laškovné místo WW III+. Tady jsme rádi, že máme vody spíše méně. Končíme na začátku Splügenu, vlevo parkoviště, most na dohled.

Přejíždíme do Rakouska na Lech, cestou ale ještě prohlídka soutěsky Via Mala. Co se splutí na lodích týká, jsou zde tři problémy. Především by se musela domluvit s výběrčím vstupného možnost donést lodě po schodech dolů (přelézat s loděmi zavřenou bránu mimo otvírací dobu by asi nešlo). Potom je podobný problém s vystupováním – zde sice vstupné ani schody nejsou, problém spíše bude výstupní místo vůbec nalézt. No a nakonec samotná voda – nepřišlo mi to tak lehké, jak se píše v kilometrážích …

14:30 odjezd na Lech přes Feldkirch, Rankweil, údolím Walsertal, Fontanella, Schrecken, Hochtannbergpass (vodu měl Lutz i Bregenzer Ache, ale bylo po deštích) do údolí Lechu.

18:30 kemp Häselgehr – Rudi (příjemný vodácký kemp, 5,- €) (km 1819)

NEDĚLE 9. 7.

LECH 20 km 2:15 hod

Steeg ® Häselgehr

> Steeg 340 cm – vody dost, ale žádná HW

Po povodních (podzim 2005) zajímavější, přehledná WW I(II). Letos se sluníčkem a opravdu „pohlednicovými panoramaty“ …

14:00 odjezd (km 1862) na Garmisch, Mnichov, Rozvadov

24:00 HK – loděnice (km 2525)

SUMMARY

řeky na lodi: 7 řek, 139 km

řeky pěšky: 1 řeka, 3 hod

pěšky: 3016 m n.m.

autem: 2525 km

JAK TO VIDĚLA EDITA

ŠVÝCARSKO

30. 6. - 9. 7. 2006

Odjezd - Pátek

Sraz byl nahlášen na 17,00 hod, ale většina stejně dorazila kolem 18,00 hod. My - Janča, Evča, Pepa a já jsme vyrazili autem dříve. S tím, že Ostřížkovic dorazí později a Petr nás dožene, nebo na někoho počkáme před Mnichovem. Nakonec jsme Mnichov projeli sami, přespali a zároveň počkali na odpočívadle za Mnichovem. Evča pokračovala ve spánku v autě a my tři jsem si ustlali venku, ale stlali jsme si dvakrát.

Poprvé jsme museli naše pelíšky složit, náhle se totiž objevilo auto s majáčkem, policie (první úvaha), po chvíli nás ale trklo, že vedle nás stojí Monča a Zbyněk s Danem. Už nás nebavilo čekat, tak jsem šli okouknout situaci. Nebyla to ani policie, ani technické služby, byla to odtahovka, která pomáhala v nouzi.

O půl třetí jsme šli konečně spát. Kolem páté dorazili Petr, Jerry, Peťule s Barčou a Hoďovi.

První den - Sobota

Hlasatel nás vzbudil o půl osmé. To už byl Zbyněk s Mončou pryč. Po ochutnávce rozpíčků jsme pokračovali dál v cestě směrem na Inn do Imstu.

Když jsme všichni dorazili na místo kde jsme začínali, dorazili i Klibeirovi (Ostřížkovic), kteří vyjížděli v noci.

Dali jsme si úsek Imst až Haiming, kde se urodili dva plaváčci, Tom a Honza. Při vysedání stojí za zmínku Pepův břehulák - příbřežňák. Tento úsek jsme si dali ještě jednou. Tentokrát se vystřídali a plavali Michal a Peťule s Evčou na orinoku. Po této jízdě jsme zakotvili v kempu Chapella.

Druhý den - Neděle

Jeli jsme opět na řeku Inn, ale tentokrát úsek Scuol Strecke. Tady byli plaváčci čtyři a ještě k tomu na jednom a tom samém místě (Lenka H. Jirka H., Peťule a Monča). Odpoledne jsme se vydali na třítisícovku. Nakonec jsme však nedošli všichni, první tam došel Tomášek. Ten to vyběhl jako kamzík. Cesta dolů byla veselejší, nesli jsme si pazourek. Sjížděli jsme sněhové splazy po botách, nevím, nevím co by dělala Evička se svými sandálkami. Večer se ještě hrálo na kytary.

Třetí den - Pondělí

Ráno po vydatné snídani jsme se vydali na Flaz, ten ústí do Innu. Orinoko už bylo nafouknuté a nejednou se ozvalo Michalovo zděšené :“

Julčo to ty??? Poplach!!!“ Julča si spletla Orinoko s kadibudkou.

Odpoledne jsme přejeli do Itálie, sjeli tajemnou perlu italských řek Meru, která byla opravdu perlou (5 km). Byl slíben kemp u jezera, nebylo ale jezero, ale bazén. Koupili jsme si bíločervené čepičky a už jsme se střídali.

Čtvrtý den - Úterý

V úterý byla ferrata - výstup na vyhlídkovou horu Monte Grona. Vzdušnou cestou se vydalo jen pár zdatných jedinců. Zbytek šel panoramatickou cestou, kde jsme občas museli jít i po čtyřech. Všichni cestu bezpečně zvládli, i Zbyněk s Danem, který šel normální cestou, ještě hromadné foto a rychle dolů. Kochat jsme se moc nemohli, jelikož byla mlha.

Pátý den - Středa

Středa začala řekou Moesa a odpoledne jsme vyrazili na kaňoning, výsledek? Odřené a poškrábané nohy, ale jinak skvěle na duši. Večer ještě večírek zpestřený o Pepův pomníček. Obětoval se a díky jemu, který připil nám všem na zdraví budeme všichni zdrávi. Večírek končil bouřkou a prasklým stolem.

Šestý den - Čtvrtek

Sedmý den - Pátek

V pátek nás probudila bouřka, z toho zůstal jen déšť a ten střídavě s bouřkou nás doprovázel i na řece Ticino. Déšť s bouřkou s námi zůstal i navečer. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna se přemístila s kartami do umývárky a druhá byla pod přístřeškem z plachty.

Osmý den - Sobota

V sobotu ráno jsme jeli tunelem San Bernardino do údolí Rýnu na Hinterrhein, kde se ze začátku zdálo, že je málo vody, ale jak se říká, zdání klame. Následovala ještě prohlídka soutěsky Via Malá a dlouhý přejezd do údolí řekyLech. Touto řekou jsme ukončili náš výlet do Alp.

Edita

NEJVĚTŠÍ ZÁŽITEK BÁRY A TOMÁŠE

Můj nejmocnější zážitek

Prázdniny začaly 30.6. v den vysvědčení. Ještě ten den jsme skoro celá naše rodina odjížděli na vodu do Švýcarska s naším klubem. Po dlouhé a únavné cestě jsme já, Tom, Julča, mamka a Michal dorazili k první řece – Innu. Na parkovišti u řeky již snídali Monika se Zbyňkem a malým Danečkem, takže jsme se k nim s chutí připojili. Během necelé půldruhé hodiny dorazili i ostatní z oddílu. Když dojeli i oni, začali jsme se chystat na vodu. Petr nás (jako vždy) strašil hroznými válci a obrovskými peřejemi, ale vzhledem k mé dobré náladě jsem na jeho řeči nekladla velký důraz. S velkým očekáváním a těšením na krásné peřejky jsem s radostí otevřela svůj pečlivě sbalený vodácký pytel. Rychle jsem na sebe natáhla ještě suché plavky, moiru, neopren, bundu a ………? „Kde mám šprajdu????????!!!!!!!!!!!!“ ptala jsem se sama sebe. Ach jo!! To je už po druhé, co jsem si nechala doma šprajdu nehledě na spousty jiných věcí, které jsem už zapomněla (loď, pádlo, …). Za chvíli už to věděli všichni. Největší srandu z toho měl samozřejmě Petr, když mě ujistil, že s sebou mají jednu klubovou náhradní. Do té ale teklo, jak kdybych žádnou šprajdu neměla. Nedalo se nic dělat. Byla to moje blbost, že budu muset dalších deset dnů jezdit s červeným hadrem, kterému jsem měla říkat šprajda. Naštěstí většinu řek jel vždycky někdo na orinoku, takže mi šprajdu půjčil. Byly ale i takové řeky, na kterých jsem musela vylívat každých 200 metrů. No a od té doby si své věci kontroluju několikrát a pak je dám překontrolovat celé rodině, abych na něco náhodou nezapomněla. Ale i přesto jsem si to Švýcarsko nádherně užila!!!

Bára

Poznámka nezaujatého člena výpravy:

Zapomínání je v Ostřížkovo-Kleiberovic rodině takřka národní sport, přičemž sekce Ostřížků v této činnosti jasně vede. Bára totiž nebyla jediná, kdo z jejich rodiny něco zapomněl. Tomášek si s sebou přivezl sice všechno, ale na jednu řeku vyrazil bez vesty, což zjistil až když mu ji Magda na poslední chvíli přivezla z kempu. A pokud by vás někoho zajímalo, po kom to ty děti mají, Magda např. letos na Teplé zjistila že nemá šprajdu až v okamžiku, kdy už byla pohodlně usazená v lodi a chystala se vyjet. Ale jinak jsou v této rodině i světlé výjimky – taková Julča si zatím ještě nikdy nic nezapomněla. Jana

Můj nejlepší zážitek byl, když jsem podruhé jel řeku Moesu. Poprvé to byla pohoda – hezká řeka s hodně vracáky i vlnami. Za dva dny se měla jet Magia, ale bylo málo vody a tak se jela znovu Moesa. Protože jsem den předtím jel Ticino, což byl volej místy WW2 a ještě byla bouřka, byl jsem unavený. Tak tedy přijeli jsme k řece pod úsek WW 3-4. Jel jsem radši až spodek, asi WW2. Ten den bylo asi o půlku víc vody než poprvé. Když jsem čekal než ostatní sjedou vrchní úsek, krmil jsem mladší sestru Julču čokoládovými kuličkami a hrál si se psem Benem. Když ostatní přijeli, nasedli jsme s dalšími dětmi na kajaky. Přejel jsem na druhou stranu řeky do vracáku. Když Petr zavelel „odjezd“, najel jsem do proudu, jenže jsem se málo rozjel a stočila se mi špička po proudu. Chtěl jsem jet dál, jenže přede mnou byl velký balvan. Neudělal jsem náklon a najednou jsem byl vzhůru nohama. Vyplaval jsem a připlaval ke břehu. Když jsem nasedl do kajaku, mamka řekla, že na mě bude čekat asi v půlce řeky v kempu. Ale v kempu tekly řeky dvě a mamka s Julčou si hrály u polovyschlé Calancasky. Zážitek to byl pěkný, až na to, že jsem jel celou řeku v mokru. Každopádně po pěti metrech jsem na vodě ještě nikdy neplaval.

Tomášek