Zahraniční Podzimní Rakousko
Datum: 9. - 12. 9. 2004
Deníček

ČTVRTEK 9. 9.

18:20 odjezd z Hradce, Chrudim, České Budějovice … (km 0)

PÁTEK 10. 9.

00:30 Studánky – hranice (km 286)

03:00 spíme pod mostem přes Traun za Ebensee (u Traunsee) (km 422)

TRAUN 8 km

Hallstädtersee ® Lauffen

WW 0-I

Vody je skoro málo, ale ještě to jde. Asi tři jezy přenášíme, ostatní jedeme a drncáme.

(Koppentraun >Koppenrast 85 cm)

LAMMER - Lammeröfen

> Obergau (internet) 50 cm (5 m3)

Prohlídka (1,40 EUR). Vody je rozumné minimum pro nás. Vše je (alespoň ze břehu) sjízdné (případně přenositelné). Jenže na konci pod lávkou je ošklivý velký válec, který nejde přenést ani odjistit (za velké vody je toto místo zalité a válec tam není). Takže zas někdy příště …

LAMMER - Voglauerschlucht 6 km

I tady je vody minimum, ale ještě to jde. Končíme u dvou silničních mostů.

19:30 kemp Gosaumühle u Hallstadtského jezera (základna pro potápění) (km 546)

SOBOTA 11. 9.

09:30 odjezd z kempu

12:00 nasedáme na Enži

ENNS 8 km

žel. most ® začátek přehrady

> Gstatterboden 280 cm

Začátek WW III-IV, dál WW I(II-III). Vody je méně, je však hodně vracáků a rozhraní na trénování. Asi po třetině plavby jdeme do zleva ústícího kaňonu Bruckgraben na kaňoning.

ENNS - Kummerbrückenstrecke 4 km

600 m pod Kummerbrücke ® Scheibenbrücke

WW IV. Těžké, ale pěkné. Velký průtok (odhadem 40 m3), voda má sílu. Hodně prohlížíme, těžké místo pod Hartelsgrabenbrücke přenášíme, dál lehčí. Končíme pod mostem Scheibenbrücke (autem: ve směru po proudu přes most, za ním uhýbá doleva cesta pod most ke kolejím).

19:15 kemp ve Wildalpenu (km 687)

NEDĚLE 12. 9.

SALZA 23 km

Wildalpen ® kemp Saggraben

> Wildalpen -kemp 130 cm -vlevo pod mostem (~internet) 140 cm

Klasika … Vody je rozumné minimum, za nižšího stavu nejezdit.

16:00 odjezd od Salzy na Steyr, Enns

19:00 Dolní Dvořiště - hranice (km 906)

23:40 HK – loděnice (km 1161)

SUMMARY
na vodě: 4 řeky, 49 km
autem: 1161 km




JAK TO VIDĚL JERRY



PODZIMNÍ RAKOUSKO

9. - 12. 9. 2004

Vše začalo už ve čtvrtek 9.9.2004 večer, prostě jsme si udělali začátek víkendu o den dřív a nadrženi na pádlování na konci léta vyrážíme do noci směrem Rakousko. Celé osazenstvo se schází až kousek před hranicemi a je nás požehnaně - 5 plných aut, na každém aspoň 2 lodě, někdo veze i kolo a Hodicovi vezou ještě vlek. Výprava je to velká, což je někdy výhoda, někdy naopak ...

Každopádně už v hluboké noci se probírám z polospánku, to když jsme opustili dálnici a míříme si to rovnou pod most přes Traun, který máme zítra (nebo vlastně už dneska) jet. Petr zde není poprvé a je to už předem vytipované místečko na nocleh ... Ráno hlasatel, nebe bez mráčku. Jedeme se nasnídat k Hallstadtskému jezeru. U jezera na odpočívadle tak činíme a také probouzíme tři Čechy (z toho 2 holky), kteří se chystají na Dachstein a ptají se na výstupovou cestu. Odvahy mají na rozdávání, chtějí to zkusit těžkou ferátovou cestou. Jana si nasadila do očí obě čočky, takže můžem popojet na start dnešní plavby - k výpusti z jezera. Nafukujem dvě orinoka. Na jednom jedu já s Martinou. Ještě převézt auta a můžem vyplout. Rozhodně to dneska není adrenalinový nářez, spíš mírně proudící až volejnatá řeka na rozjetí, vody minimum. Přesto se na jezech rodí první čochtani zájezdu v podání dětí. Nakonec těsně před cílem (Lauffen) jsme se hezky propláchli na válečku, i Martina přede mnou na háčku si hezky vyjekla.

Protože Traun nad jezerem (Koppentraun) nemá vodu, je volba jasná . jedeme na Lammer! Pro mě je to obzvlášť výzva, byl jsem tam předloni na jaře a soutěsku Lammeröfen jsem nejel, protože bylo hodně vody a prostě jsem vyměk. Přijíždíme přímo ke jmenované soutěsce a bez protestů platíme 1,40 EURO, abychom si ji šli prohlédnout. Je daleko míň vody, než když jsem tady byl, ale pocity mám smíšené (a možná i trochu stísněné) jako tehdy. Tyto se umocňují až v samém konci kaňonu, kde se z mostíku hodně vysoko nad řekou díváme na jedno místo s velkým válcem a karfiolem pod ním, co určitě nejde „ochcat“ a hlavně nejde ani přenést ani moc odjistit - na obou březích je až do řeky téměř kolmá sklála. A Skála - tentokrát Martin, to hodnotí jako nesjízdné. Jdem zpátky k autům. Zde už máme téměř všichni jasno - Lammeröfen nepojedem. Pojedem ale vrchní úsek a ten taky stojí za to - Voglauerschlucht. Ze silnice není vidět nic, no aspoň to bude překvápko. Nicméně jedeme všichni včetně dětí. Ovšem první kaskádička plná kamenů a válečků si nás prověřuje hned na začátku. Následuje hned několik dalších a o laškovná místečka není nouze, a tudíž ani o další plaváčky. Obdivuji hlavně Ostřížkovic a Hodicovic děti a taky Tomáše, pro kterého je to druhá řeka v životě - první byl dopolední Traun. Petr rozhoduje dát to ještě jednou a kupodivu skoro nikdo neprotestuje. Jen malá Bára musí zatlačit slzičky. Ovšem druhou jízdu jede excelentně. To se o všech rozhodně říct nedalo ... Ale dobrá nálada přetrvává i v cíli a teď nás čeká jízda do „kempu u Karin“ zpět k Hallstädtersee. Přijíždíme a jsme uvítáni. Tento kemp je tip od Slona - Karin liliputka je jeho stará známá. Máme k dispozici kotelnu, kterou samozřejmě používáme jako sušírnu na mokré neopreny a taky místnost ve starém stylu s malovaným starožitným nábytkem ve staré budově s tlustými zdmi. Taky že se tu po večeři scházíme a každý kdo má, dává do placu lahvinku nějakého alkoholu a rozjíždí se prima večírek při dvou kytarách. Ráno to balíme a odjíždíme. Je opět azúro, počasí zatím nemá chybu. Po cestě nám Petr pouští „pozitivní“ muziku - slovenské balady, kde nejšťastnější konec je zlomená ruka.

Máme namířeno na Enži - čili po rakousku Enns. Přijíždíme ke známému místu zvanému Gesäusee. Mnozí po pohledu na řeku popadají toaleťák a mizí v lese nad silnicí. Jak jsem již naznačil, zde už to nebude pro jezdce našich kvalit zas taková brnkačka. 90 kubíků a soustava vln a válců v korytě budí respekt. Proto někdo jde nasednout o něco níž pod ostrov, kde už je to lehčí. My „jezdiči“ nasedáme stejně jako raftaři nad ostrovem. Všichni víme, že musíme jet levým ramenem (rukávem), v pravém je nebezpečný sifon. Dobře se mi to pamatuje - je to jako na Jizeře ... Vyplouváme - první pocit nezklamal - voda má fakt sílu! Snažím se vyhnout největším válcům, ale jsou to stejně spíš jen velké vlny. Najednou jsme všichni v pohodě ve vracáku pod ostrovem, zde se přidávají děcka, Tomáš a Pepíno. Dál už to je fakt pohoda, pěkně tekoucí velká řeka v nádherné scenérii Rakouských Alp kolem dvoutisícovek Hochtor (vpravo) a Buchstein. Najednou po levé ruce oblázková pláž Petr vysedá, táhne loď kamsi do křoví a všichni ho následují. Aha, bude kaňoning ... !!! Svítá mi. A taky že jo. Jdeme proti proudu potoka, pak trošku lezení po skalce a ocitáme se v soutěsce s kolmými skalními stěnami a není jiná cesta než potokem proti proudu. Pár místeček musíme vylézt visíce za ruce - kdo byl na horolezeckém „výcviku“ na Drábských světničkách, může svůj um teď zúročit. Ještě několik takovýchto míst a ocitáme se v jeskyni pod vodopádem. Cesta vzhůru už je nemožná. Schválně Jirkovi a pak i Pepínovi „nadržujem“ jezírko vodou tím, že ho přehrazujeme vlastními těly, abychom ho vypustili v lezcův nejnevhodnější okamžik přímo do obličeje. Zpátky brodíme, slézáme a skáčeme kaňonem taky bez problémů, takže jsme za chvíli u lodí a můžeme pokračovat v plavbě po Enži. Ta je opět pohodová, ještě pár vlnek před cílem a vysedáme na začátku přehrady.

To, co bude následovat, všichni víme. Název tajemný, až strašidelně čochtanský dává tušit, že to bude jen pro odvážné. A totiž Kummerbrückenstrecke - českými vodáky zvaný Brekeke. Je to úsek na Enži pod přehradou. Těsně pod ní je to fakt 5 - 6 nářez, ale pod tímto místem začíná úsek, který je v našem programu. Má to být voda ww 3 - 4 s nádhernými panoramaty. Na ty ale asi nebude čas ... Zde u pomníčku jednoho vodáka (srazilo ho auto) se musí každý rychle rozhodnout - jet či nejet? Bojuje nás s tím víc, ale většina nakonec jede. Kromě orinok a dětí zůstávají na břehu ještě Vašek, Mamut a Pepíno. Aspoň svezou auta. My ostatní nasedáme. Dobrodružství v peřejích Brekeke začíná ...

Vody je celkem dost a možná je to i dobře, protože jsou zalité sifony, jak tvrdí Petr. Voda má tah, je to technické a rychlé přejezdy jsou nezbytné. Často zastavujeme, prohlížíme, jistíme ... V tomhle počtu lidí to jde pomalu. Když už se jde někdo podívat, většinou ostatní taky nevydrží a vylézají z lodí, často dost komplikovaně. V jednom místě zaplaval Martin. Nějak mu došel kyslík nebo co, když zkoušel poněkolikáté zvedat. Nedaleko před koncem chytil Libora silný válec, asi na minutu se v něm „zabydlel“ až nakonec taky vykrysil. Poté, co nased, za prvním šutrem ho dostalo rozhraní a byl tam zas. Sice vyeskymoval, ale jeho stručné „seru na to!“ hovořilo za vše. Víc než nesnadný byl útěk nahoru na silnici - v závěru několikametrová kolmá zeď - no nevím jak to dokázal .... My ostatní jsme dojeli, vynesli lodě na silnici je zase složitě snesli dolů k řece a mohli pokračovat. Tímto jsme přenesli zase jeden z brutálních úseků v zatáčce. Na spodní úsek se k nám již připojili Vašek s Pepínem. Byl opravdu lehčí, ale taky stál za to. Dokonce tu ve vlnách zaplaval Zdeněk ... Konec přišel náhle, najednou vysedáme a máme to za sebou. Vivat Brekeke! Na noc jedeme do kempu ve Wildalpenu. Je narvaný, většinu osazenstva tvoří Češi. Náš večer je ve znamení debat o všem možném při svitu louče na olej ...

Neděle. Proubouzíme se do mlhy, ta se ale postupně trhá a je zase sluníčko a vedro. Zoufale sušíme mokrý věci těsně před tím, než do nich vlezem a zas je stejně namočíme. Já se do toho radši strojím hned a jdu si zajezdit do válce, co je zde v kempu, než se převezou auta. Přidává se ke mě i Pepa a Vašek, postupně Káťa a už jsme všichni, můžem jet. Salzu jedem opravdu všichni, dokonce i cyklistka Jitka (na orinoku). Vody je málo - minimum - ale vzhledem k dětem spíš dobře. Je to pohodová asi tak dvojčička, sem tam laškovnější místo, a to vše jedem na oči a v pohodě. Obloha se zatahuje, je docela zima a tak si přejeme už být u aut a v suchým. Škoda, protože ten nejhezčí úsek Salzy tady teprve začíná - kaňon. Projíždíme jím a kocháme se krásou, občas to tady hezky šplouchne, prostě paráda. A jsme u cíle. Vynášíme lodě dost dlouho po cestě nahoru. Převlékáme se a začíná pršet. Vyšlo to akorát. Za deště čekáme až přijede auto shora, tak už jsou tady. Poslední navázání a můžem jet. Jsou 4 hodiny odpoledne - vyrážíme domů. V Čechách u jedné benzínky za hranicema se prohodí vyúčtování - loučíme se s příbramskou sekcí. Dál celkem komplikovaně projíždíme jižní Čechy (objížďka kvůli bouračce), ale nakonec je to OK. Ještě převazování lodí v Chrudimi a Hradec nás vítá o půlnoci. No zejtra zase do práce, příští víkend Teplá, Střela, pak Lipno, Hamerák ... prostě sezóna ještě určitě nekončí.

Jerry



Vzkazy
Vyplňte jméno Vyplňte text vzkazu
Odesláním komentáře souhlasíte se zveřejnením na této stránce · Chráněno pomocí reCAPTCHA · Soukromí · Podmínky
Žádné vzkazy.
Zneplatnit